Článek
Ačkoliv se to vzhledem k nízké účasti nemusí zdát, zájem o letošní senátní volby byl vyšší než před šesti lety.
„Je důležité srovnávat účast s rokem 2020. Účast oproti tehdejším volbám, jak v prvním, tak ve druhém kole, vzrostla podstatně, přibližně o nějakých pět procentních bodů,“ přibližuje analytik agentury STEM Martin Kratochvíl.
Za vyšší účastí ale stojí spíše mobilizace na straně opozičních uskupení; vládní hnutí ANO mělo naopak problém si „podporu“ v druhém kole udržet. Volby zároveň opozici ukázaly, že spojování sil se vyplácí, naznačuje Kratochvíl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Hnutí ANO vstupovalo do voleb s tím, že by ideálně chtělo posílit svůj senátorský klub. To se mu nepodařilo. Zároveň se mu nepodařilo získat jediný mandát, který obhajovali, a to v Karviné, kde se navíc úspěch poměrně očekával. Překvapilo vás to?
Velmi a evidentně to překvapilo i všechny modely, se kterými jsme pracovali jak my, tak ostatní kolegové. Myslím si, že to byl jeden z nejpřekvapivějších výsledků vůbec. Já jsem se zběžně koukal, čím to bylo, a zdá se, že tentokrát Karviná zafungovala podobně jako ostatní místa: soupeřům hnutí ANO se podařilo buď udržet hlasy, nebo mírně posílit.
Kdežto hnutí ANO zhruba polovina voličů nepřišla, v nejlepším případě čtvrtina, což je právě ta Karviná. Tam šlo navíc i o ten případ, kdy Petr Kazík, který kandidoval proti hnutí ANO, posílil svou podporu. U Karviné je navíc překvapením i to, že vůle podpořit ANO je nižší než dříve.
Ukázaly tedy letošní volby, že hnutí ANO opět nezvládlo přesvědčit svoje voliče, že mají přijít volit i v druhém kole?
Já bych neříkal „opět“, protože v minulých volbách to neskončilo jako letos. Ale v tom hraje roli i souhra doby. Teď totiž hnutí ANO do voleb vstupovalo z vládní pozice, zatímco dříve z té opoziční. Byla krize, tehdejší vláda nebyla populární, a proto se jim před dvěma lety dařilo lépe mobilizovat.
Letos se to v uvozovkách „vrací do starších kolejí“, ale do značné míry to může být i nějaký signál od voličů hnutí ANO, jak velkou mají ochotu chodit.
Když se podíváme na opozici, ta v podstatě zůstává na svém, byť ODS zřejmě o jeden mandát přišla. Hnutí STAN zase mluví o vítězství, v jejich klubu se nic nezmění. Platí STAN za nejsilnějšího „tahouna“ senátních voleb?
Já bych v tomto ohledu nezatracoval ani ODS. Jakkoliv to třeba teď v komunálních volbách nevypadalo, tak z těchto voleb nevyšli extrémně oslabení nebo špatně. Poměrově možná v komunálních volbách něco ztratili, ale tady v těch senátních se jim opravdu významným způsobem podařilo obhájit silnou pozici, což určitě nebylo něco, co bychom v téhle míře čekali ještě před čtrnácti dny.
Navíc u ODS není ještě úplně hotovo. Může je totiž doplnit někdo z nezařazených kandidátů.
Před volbami bylo velkým tématem spojování opozice. Ta ale nakonec v devíti obvodech soupeřila jen mezi sebou, ve volbách pak uspěla více než vládní tábor. Není tedy nakonec jedno, zda se koordinují, nebo ne?
Jeden z těch průvodních jevů, jak k tomu přistoupili, je, že do voleb vyslali nejméně kandidátů. Před volbami měly opoziční strany schůzky a strategická jednání o tom, kdo proti komu půjde. A vlastně ty plné souboje, to znamená ty, kde proti sobě šli zástupci hlavních sil, se odehrály jenom v těch „jistých“ obvodech, kde to tedy vyšlo. Nutno dodat, že v mnoha obvodech jsme viděli podporu velmi široké koalice. A právě i to by mohlo být do budoucna opět tím argumentem, proč se spojovat, protože se to vyplácí.
Volební účast byla jen lehce nad dvacet procent. Jak ji hodnotíte?
Zdá se, že se potvrzuje trend pomalu rostoucí účasti ve všech typech voleb. Tady je vlastně důležité srovnávat účast s rokem 2020, protože to jsou obvody, které naposledy volily před šesti lety. A ta účast tam oproti tehdejším volbám, jak v prvním, tak v druhém kole, vzrostla podstatně, přibližně o nějakých pět procentních bodů. Samotné výsledky ale ukazují, že současnou zvýšenou účast táhne spíš strana opozičních voličů. Ale to bude i na další analýzy.
