Hlavní obsah

Vražda Palmeho uzavřena. Jak to bylo s dalšími atentáty na politiky?

Foto: Profimedia.cz

Švédský premiér Olof Palme zemřel v roce 1986, když se vracel z kina.

Měl to být velký den, který by rozřešil čtyřiatřicetiletou kauzu. Švédská prokuratura měla ve středu oznámit, kdo zastřelil švédského premiéra Olofa Palmeho. Ukázalo se ale, že pravděpodobný pachatel je už 20 let po smrti.

Článek

K vraždě došlo v roce 1986, když se tehdejší šéf švédského kabinetu Palme vracel z kina. Hlavní prokurátor Kristen Petersson ve středu prohlásil, že hlavním podezřelým je Stig Engström, kterého policie podezřívala už na začátku vyšetřování. Engströma ale prokuratura obvinit už nemůže – před dvaceti lety spáchal sebevraždu.

Pravděpodobný vrah švédského premiéra byl podle policie na místě činu a odpovídal i popisu svědků incidentu. O Engströmovi se také vědělo, že Palmeho za jeho politické názory nenáviděl.

Bizarní na čtyřiatřicetiletém vyšetřování je zejména fakt, že se k vraždě sociálnědemokratického premiéra přiznalo postupně víc než 134 lidí. Jeden člověk byl dokonce asi dva roky po vraždě i odsouzen, po pár měsících byl ale rozsudek zrušen a po vrahovi se začalo znovu pátrat.

Olof Palme ale není zdaleka jediný lídr, který se stal obětí politicky motivovaného útoku. Na takový pomyslný seznam patří i americký prezident John F. Kennedy, primátor polského Gdaňsku Pawel Adamowicz nebo třeba třetí indická premiérka Indira Gándhíová.

Na primátora polského Gdaňsku v lednu zaútočil atentátník během charitativního večera v centru města. Adamowicze zasáhl dlouhým nožem do břicha a srdce. Politika oživovali přímo na místě, podstoupil dlouhou operaci, ale vážným zraněním v nemocnici podlehl. Bylo mu 53 let.

Útočník se podle očitých svědků choval zmateně a na pódiu vykřikoval hlášky kritizující Občanskou platformu, stranu, jejíž součástí byl dříve i Adamowicz. Později ale spolupráci se stranou rozvázal. Byl považován za liberálního politika. Přesné důvody atentátu dodnes nejsou zcela objasněny.

Padesátiletý srbský premiér přežil pokus o atentát v únoru 2003, tehdy do jeho auta málem najel nákladní vůz. Jeho řidič však havárii manévrováním předešel. O pár týdnů později ale premiéra zastřelili přímo u sídla vlády v Bělehradě.

Atentát v zemi vyvolal rozsáhlá pátrání, během něhož policie vyslechla tisíce lidí, včetně vysokých představitelů režimu Slobodana Miloševiće. V březnu zatkli střelce, který premiéra Djindjiće zasáhl. Patřil mezi tzv. Červené barety, bývalé speciální jednotky ex-prezidenta Miloševiće.

Vražda prezidenta Kennedyho otřásla Spojenými státy. Došlo k ní v texaském Dallasu pár dní před Dnem díkuvzdání, 22. listopadu roku 1963. John Fitzgerald Kennedy tehdy projížděl ulicemi města a zdravil v rámci své volební kampaně jásající davy, načež ho zasáhla kulka do krku a do hlavy. Chvíli nato v nemocnici zemřel.

Vyšetřovatelé nedlouho poté zadrželi čtyřiadvacetiletého Lee Harveyho Oswalda, jehož otisky se objevily na vražedné zbrani. K procesu s Oswaldem ale nedošlo, před zahájením soudního řízení jej zavraždil majitel dallaského nočního klubu. Vražda JFK je dodnes opředená spekulacemi a konspiračními teoriemi – mezi dalšími potenciálními střelci mohli být podle některých třeba FBI, CIA , nebo i Sovětský svaz.

I další nájemníci Oválné pracovny se stali oběťmi atentátů. Prvním zavražděným prezidentem USA se stal Abraham Lincoln (v pořadí šestnáctý prezident) v roce 1865. Za útokem stál John W. Booth kvůli Lincolnově plánu dát Afroameričanům hlasovací právo. I život dvacátého prezidenta v řadě, tedy Jamese A. Garfielda, ukončil atentátník – v roce 1881 po něm dvakrát vystřelil Charles Julius Guiteau. A obětí atentátu se stal pětadvacátý prezident Spojených států William McKinley, kterého v roce 1901 zavraždil anarchista Leon W. Czolgosz.

Indická politička byla předsedkyní vlády dvakrát, nejprve na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Podruhé od roku 1980. Po čtyřech letech v úřadu ale zemřela po atentátu, který na ní spáchali členové její vlastní ochranky.

Její smrt byla následkem tzv. Operace modrá hvězda, při níž Gándhíová nařídila útok na teroristické centrum v Amritsaru, vedené sikhy. Členové premiérčiny ochranky ale mezi sikhy patřili také.

Rašín zemřel po zásahu do zad v roce 1923. Prvního československého ministra financí zastřelil Josef Šoupal, který patřil mezi anarchokomunisty. Na Rašína, rodáka z Nechanic, zaútočil v pražské Žitné ulici. Přestože o politikův život bojovali lékaři celých šest týdnů, 18. února zemřel. Šoupal skončil ve vězení na osmnáct let.

Následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este zemřel poté, co na něj a jeho těhotnou choť Žofii Chotkovou bosenskosrbský nacionalista Gavrilo Princip vystřelil dvě rány. Stalo se tak v Sarajevu, kam byl arcivévoda vyslán, aby přihlížel vojenským manévrům armády habsburského impéria. Území Bosny a Hercegoviny totiž Rakousko-Uhersko několik let předtím anektovalo, což zasáhlo mimo jiné do zájmů Srbska.

Vrahem následníka trůnu nemusel být ale právě Princip. Šlo o organizovanou akci, kdy bylo k útoku připraveno dalších šest atentátníků. Gavrilo Princip pak strávil 20 let za mřížemi Terezínské pevnosti.

Český král a poslední Přemyslovec byl zavražděn v Olomouci ve svých šestnácti letech. Podle kronik ho zabil Konrád z Botenštejna, který Václava prý třikrát bodnul dýkou v děkanském domě vedle olomoucké katedrály. Podle Dalimilovy kroniky vrahovi okamžitě uťali ruku a nechali ho rozsápat psy. Podle jiných zdrojů a historiků však není zcela jasné, kdo za smrtí mladého panovníka opravdu stál.

Doporučované