Začal jako „start-up“, po dvou stoletích má pět pokračovatelů

Příběh Michaela Thoneta, jeho potomků a firem spjatých s jeho jménem je plný úspěchů a zvratů, úpadků a zmrtvýchvstání. Začal před dvěma stoletími v Boppardu v dnešním Německu, kde v roce 1819 vyučený truhlář založil první dílnu.

Jeho podnikavost a vynalézavost mu však nedaly, aby zůstal regionálním řemeslníkem. Zdokonalil výrobu nábytku z ohýbaného dřeva, materiál povařil v tekutém klihu a pak ho ohýbal do forem, což umožnilo sériovou výrobu. Elegantní výrobky porážely konkurenci cenou, lehkostí a pevností. Dnes bychom takovou inovativní firmu nazvali start-upem.

Když v roce 1841 nábytek ukázal na průmyslové výstavě v Koblenzi, všiml si ho rakouský kancléř Metternich. Vyzval Thoneta, aby přestěhoval výrobu do Vídně, a on poslechl. Po počátečních těžkostech se uchytil a vybudoval firmu, jejíž výrobky jsou dnes téměř synonymem židlí.

V roce 1853 Thonet převedl společnost na pět synů a vznikla značka Gebrüder Thonet. Sám podnik dál řídil. Jeho výrobky se postupně staly módou u šlechty, v kavárnách či hotelech. Jak Thonetům přibývaly zakázky, ve Vídni začali mít nedostatek bukového dřeva. Proto se rozhodli přemístit výrobu jinam, kde lze získat materiál přímo z lesa a kde bude levná pracovní síla. Volba padla na moravské Koryčany.

Michael Thonet se tam přestěhoval a předal řízení firmy synům. Továrna začala vyrábět v roce 1857 a o dva roky později se tu zrodila nejslavnější „thonetka“ č. 14. Židle z Koryčan byly zřejmě prvními sériovými výrobky na světě. Thonetové vymysleli systém z modulů, které se kombinovaly dle objednávek. Zboží dodávali rozebrané na díly, což zlevnilo dopravu.

Když továrna nestačila, rodina stavěla další. Začala v Bystřici pod Hostýnem, pokračovala v dnešních Veľkých Uhercích na Slovensku, v Halenkově a Vsetíně. Následoval dnešní Radomsk v Polsku a Frankenberg v Německu. Vývojovým a inovačním centrem celé firmy se stal podnik v Bystřici. Thonetové tu zavedli nový typ organizace práce, kdy se každý dělník soustředil jen na jeden úkon.

Michael Thonet zemřel v roce 1871. Z jeho technologie vznikl nový obor, jemuž se věnovalo víc než 50 firem. Přes konkurenci se Thonetům dařilo, ale s první světovou válkou nastal zlom. Řada zaměstnanců narukovala, místo nábytku se vyráběly bedny na munici. Firma hodně dodávala císaři, a když se Rakousko-Uhersko rozpadlo, neměl kdo zaplatit. Všechny továrny se ocitly v zahraničí, proto firma v roce 1921 přestěhovala sídlo do Brna.

I když se část rodiny bránila, Thonet nakonec fúzoval se dvěma konkurenty – vídeňským Mundusem a vsetínským Kohnem. Vznikl konglomerát Thonet-Mundus se sídlem v Curychu a nad firmou převzal hlavní slovo židovský podnikatel Leopold Pilzer.

Byl to tvrdý obchodník, který razil nízké ceny. Slovenský a halenkovský závod zavřel, ve Vsetíně výrobu přesunul do původní továrny Kohn, kde fungovala do roku 1932. Areál v Halenkově později koupila část rodiny Thonetových a kromě provozu pily tam do roku 1945 vyráběla dřevostavby.

Za hospodářské krize se Pilzerovi podařilo firmu udržet geniálním tahem – zachytil zrod funkcionalismu v německé škole Bauhaus. Tamější designéři Marcel Breuer či Mart Stam experimentovali s nábytkem z ocelových trubek. Thonet-Mundus koupil jejich berlínského výrobce a ve Frankenbergu se zaměřil na tuto novou technologii. Založil pak i značku trubkového nábytku Thonet Frères v Paříži, která existovala až do roku 1980.

Na konci 30. let, s nástupem nacismu, se situace zhoršila. Žid Pilzer cítil v Evropě nejistou budoucnost. S Thonety se vyrovnal a rodina převzala zpět část podniků, včetně těch v Koryčanech a Bystřici. Pilzer pak emigroval do USA a založil tam společnost Thonet Industries, která funguje dodnes. Pod značkou Thonet vyrábí trubkový a dřevěný nábytek inspirovaný tradicí.

Druhá světová válka evropský Thonet hodně zasáhla. Opět musel přejít na válečnou výrobu, továrna v Německu byla srovnána se zemí, kanceláře ve Vídni vyhořely. Podniky v Koryčanech a Bystřici po válce znárodnilo Československo.

Bystřický Thonet spolu se svou filiálkou v Holešově a s taktéž znárodněnou firmou L. A. Bernkop ve Frenštátě pod Radhoštěm začal v 50. letech fungovat pod značkou TON – Továrna ohýbaného nábytku. Pod ní existuje dodnes, i když už jen v Bystřici. Po privatizaci se L. A. Bernkop osamostatnil a provoz v Holešově TON uzavřel. Dnes je TON sebevědomou evropskou značkou, která kromě tradiční výroby angažuje i hvězdy designu, jako je Arik Levy.

Na základech podniku v Koryčanech vznikl v roce 1990 známý výrobce kuchyní Koryna. Tomu se však nedařilo, a přestože se ho snažila po koupi zachránit firma L. A. Bernkop, před pár lety výroba padla. Zůstal chátrající areál a zanedbaná vila Michaela Thoneta.

I závod v polském Radomsku potkalo znárodnění. Od 50. let vystupuje pod značkou Fameg a drží se jí i dnes, v soukromých rukou. Firma jde podobnou cestou jako TON – nabízí tradiční thonetky, ale přidává i nové kusy od současných designérů. Kromě toho vyrábí i pro IKEA.

V Německu a Rakousku začali Thonetové po válce znovu od nuly. Pronajali si závod v rakouském Rohrau a obnovili továrnu v německém Frankenbergu. V roce 1976 se firma Gebrüder Thonet rozdělila na dvě – rakouskou a německou.

Ta německá je úspěšná. Vyrábí i dřevěnou klasiku, ale image hodně postavila na trubkovém designu z Bauhausu. Od 60. let spolupracuje se známými designéry, třeba Vernerem Pantonem či Wernerem Aisslingerem. Od roku 2006 používá značku Thonet a jako v jediném pozůstatku původní firmy v ní působí členové rodiny.

V Rakousku se Thonetům moc nedařilo. V 90. letech značku prodali, putovala do německých a pak do italských rukou. Znovu ji vzkřísila italská skupina Poltrona Frau, ale na vzestupu je až od roku 2013, kdy ji koupil Ital Franco Moschini. Výrobu přesunul do Itálie a zavedl nový název Wiener GTV Design. Pod ním vyrábí slavné dřevěné modely i nové od špičkových designérů, jako je studio Front či Nendo.