Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
„Jsem ukrajinský dobrovolník a jsem tu pro vás, poradím vám, s čím potřebujete!“ hřímá do příručního megafonu asi padesátiletý Serhij. Vysvětluje, že přijel z Česka – sloužit své zemi.
Jeho hlas zní hraničním přechodem Medyka celý den neúnavně, navzdory stereotypnímu koloběhu příchodů tisíců žen a dětí za den. Každému dítěti muž věnuje teplý úsměv a když není opětován, malý uprchlík dostane „vyhubováno“. „Teď už jste v bezpečí, nemračte se!“ říká ukrajinsky.
Jeho jiskřivé ukrajinské zvolání uprchlíci slyší, jen co projdou hraniční bránou do bezpečí. V nohách mají i několikadenní cestu ze svých stovky kilometrů vzdálených domovů. V jejich obličejích je patrný stres. Ženy mají často za sebou těžké loučení se svými muži, kteří se posléze vracejí vstříc válce.
Serhij je první zastávkou na území, kde příchozí často neví, co je čeká na příštím kroku, jestli se vydat doprava či doleva. Lidé u něj hledají radu, jak se dostat do nejbližšího polského města Přemyšl nebo třeba do Paříže. I jak a kde se co nejrychleji mohou připojit na wifi, aby dali vědět svým blízkým, že jsou v Polsku.
„Přišel jsem sem na vlastní pěst, nepatřím k žádné organizaci, je to moje země, mám k ní hluboký vztah, chci pomoci,“ říká ukrajinsky. Prý tu není s žádným úředním „mandátem“.
Na dotaz, kde v tuhých mrazech spí, ukáže k parkovišti aut. „Kde se dá,“ odpoví. Ostatně třeba jídla je na hranici v Medyce více než dostatek pro všechny, kdo přicházejí či přikládají ruku k dílu. Asi půlkilometrovou cestu, jíž uprchlíci přicházejí k autobusům směr humanitární centra, lemují stánky s teplými pokrmy, sladkostmi či kávou a čajem.
Nebloumat po hranici
Serhij trochu překvapí, když řekne, že na místo nepřišel z Ukrajiny, ale přijel shodou okolností z Česka. Prý v Praze pracoval jako zedník, ale jen poslední měsíc. Po vypuknutí války chtěl být blízko své zemi.
„Česko je krásné, ale je moc těžké získat dokumenty k práci,“ postěžoval si. Jak dlouho bude působit na hranici, nevěděl. Prý tam bude, dokud bude moct pomáhat.
Překvapivě je možná jediným Ukrajincem, který na hraničním přechodu Medyka pomáhá v roli dobrovolníka. Vedle polských policistů a vojáků tu pomáhají spíš lidé ze Západu, dalo by se říct „obvyklí podezřelí“ z humanitárních organizací.
Cílem polských bezpečnostních sil na hraničním přechodu, kde se pohybují hlavně ženy s dětmi, je uprchlíky co nejdříve dostat z prostoru samotného hraničního přechodu, kde již mohou kroužit podvodníci, kteří by se mohli chtít přiživit na neštěstí běženců. Ti často nemají kam jít. Cílem je tyto lidi nejkratší cestou dostat do hlídaného prostoru, kam pro uprchlíky jezdí autobusy polských hasičů. Serhij je tak první „instance“, která má zabránit tomu, aby uprchlíci bezcílně bloumali po hranici.
