Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Zasáhli jsme rychle a naše taktické koncepty fungovaly,“ popsal nasazení speciální policejní jednotky ve Štýrském Hradci její šéf Bernhard Treibenreif, okamžitě však dodal: „Ale operaci s jedenácti mrtvými nelze považovat za úspěšnou.“
Výrok elitního policisty nepřímo charakterizuje současnou situaci celého Rakouska. Je to vyspělá země s vysokou kvalitou veřejných služeb i společenského života, přesto čelí ekonomické a politické krizi - a teď také zločinu s tragickými následky.
Jednadvacetiletý střelec vtrhl v úterý do gymnázia v okrajové čtvrti Štýrského Hradce, ve dvou třídách zastřelil devět dětí ve věku 14 až 17 let, sedmačtyřicetiletou učitelku a sám sebe ještě před policejním zásahem. Do otřeseného města dorazil během pár hodin kancléř Christian Stocker, mohl však jen konstatovat, že jde o národní tragédii. „Nemám slova pro bolest a smutek, které všichni právě cítíme,“ řekl kancléř.
Ani on ani nikdo jiný nepřipomínal, že nejhorší vražedný útok od války se odehrál přesně stý den od nástupu Stockerovy vlády.
S těžkostmi, které Rakousko dosud nezažilo, se kancléř musí potýkat od začátku své mise. Ve volbách loni v září vyhrála poprvé v historii strana Svobodných (FPÖ) v čele s populistou Herbertem Kicklem a lidovcům po několikaměsíčním zdráhání nezbývalo než přistoupit na společnou vládu. Roli Kicklova vicekancléře nechtěl nikdo převzít, proto dostal nabídku neznámý advokát z okresního města Wiener Neustadt, který to v politice nejdále dotáhl na místostarostu svého města.
Christian Stocker však při jednání o vládě projevil nečekanou obratnost a Kickla se během jednoho měsíce dokázal zbavit. Sám pak složil spolu se sociálními demokraty první rakouskou poválečnou vládu se třemi účastníky – vedle lidovců se sociálními demokraty a liberální stranou Neos. Ani tento úspěch velké nadšení mezi běžnou populací nevzbudil. „Neuvěřitelné je jenom to, že černí (lidovci, pozn. red.) vůbec začali o vládě s Kicklem přemýšlet,“ shrnuje své pocity z nové vlády asi čtyřicetiletý mikrobiolog na náměstí malého města u českých hranic. Při hodnocení nové vlády nanejvýš připouští, že Stockerova vláda vyřizuje nezbytnou agendu.
Chování rakouských politiků po volbách připomíná úsloví, že „zoufalí lidé dělají zoufalé věci“. Málo charismatický kancléř v předdůchodovém věku teprve po svém nástupu do funkce počátkem března zjistil, v jak špatném stavu jsou státní finance. Jejich deficit se propadl k pěti procentům HDP a státní dluh dosáhl největší úrovně v historii těsně pod devadesáti procenty HDP. Stockerovi ministři však během několika týdnů připravili rozpočtový rámec na letošek a příští rok, který ušetří 15 miliard eur, například i tím, že hranici předčasného důchodu zvýší o rok na 63 let (předčasné důchody v Česku dosáhnou této hranice až v roce 2042). „V historickém srovnání je to velký úsporný balík,“ pochválil vládu šéf ekonomického institutu Wifo Gabriel Felbermayr.
V polovině května se ohlásily další ekonomické potíže, když Evropská komise předpověděla, že alpská republika jako jediná na kontinentu zůstane i letos v recesi. Frustraci naštěstí zmírnila zpráva Statistik Austria, která koncem května zpřesnila své odhady a ohlásila, že ekonomika v prvním čtvrtletí nečekaně vyrostla. Sice jen o 0,1 procenta mezičtvrtletně (v Česku o 0,8 procenta), ale přece jenom.
Ani v ekonomickém ohledu ovšem vláda velké pochvaly nesklidila. Třeba liberální ekonom Franz Schellhorn upozornil v deníku Die Presse, jak polovičaté ve skutečnosti Stockerovy reformy jsou, když třeba rozpočtový schodek poklesne pod tři procenta nejdříve v roce 2028. Výjimečné jsou podle něj nejvýš tím, že „v uplynulých dvaceti letech se nedělalo vůbec nic“.
„Nadšení a optimismus, které přinesl svého času kancléř Sebastian Kurz, v současné krizi dosud chybí,“ podpořil převládající skepsi o víkendu německý deník Tagespiegel.
Přesto si marketingové oddělení rakouské vlády dalo tu práci, aby prvních sto dnů Christiana Stockera představilo jako počátek úspěšné cesty. Kancléř například koncem minulého týdne absolvoval rozhovor pro týdeník News, kde vstřícným novinářům vysvětloval, že „člověk si nemůže pořád jen stěžovat“ a že „týdny, kdy je tato vláda ve funkci, nebyly pro Rakousko vůbec špatné“.
Stý den však Rakousko zažilo útok šíleného střelce ve Štýrském Hradci. Místo povzbuzování hospodářského optimismu vláda vyhlásila tři dny smutku.
