Hlavní obsah

Diplomaté poodhalili zákulisí hovoru Putin–Biden. Emoce nevzplály, shodují se

Foto: Profimedia.cz

Americký prezident Joe Biden a jeho ruský protějšek Vladimir Putin.

Reklama

4. 1. 18:15

Už příští středu se v Bruselu sejdou zástupci Severoatlantické aliance a Ruska, o den později budou rozhovory mezi Ruskem a USA pokračovat ve Vídni. Po posledním rozhovoru obou prezidentů zůstávají vztahy na bodu mrazu.

Článek

Poslední telefonát mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho americkým protějškem Joem Bidenem trval zhruba hodinu. Poté, co se nejprve dočkal stručného, ale přece jen pozitivního ohlasu obou stran, vystoupil o den později šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. A ostrá rétorika o „likvidaci nepřijatelných hrozeb“ byla zpět.

Co si tedy oba lídři světových velmocí skutečně řekli a jaký měl telefonát smysl, na to jsme se zeptali bývalých vysokých diplomatů.

„Ten rozhovor měl jen jediný smysl – ukázat světu, že jsme schopni spolu komunikovat. Neposouvá vztahy nikam. Aby se posunuly, musí být úplně jiný postup. Napřed si experti udělají tzv. sondáž, po ní jednají a připraví agendu pro ministry. Na vrcholu je summit, kde lídři potvrdí, že posouvají vztahy někam jinam,“ vysvětlil obvyklý postup Cyril Svoboda, bývalý ministr zahraničí.

Jinak podle něj postupovat nelze – pokusil se o to už Donald Trump s Kim Čong-unem: „Skončil fiaskem,“ připomíná Svoboda s tím, že výše jmenovaný postup ve svých knihách výstižně popsal někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger.

Bývalý velvyslanec v USA i Rusku Petr Kolář zase poukazuje na kontext, v němž se rozhovor Putina s Bidenem odehrával. „Důležité je, jak a pro koho vyznění rozhovoru obě strany interpretují. Interpretace pro domácí publikum bývají často jiné než to, co se skutečně odehrálo, a to, co je v mezinárodních kruzích relevantní,“ říká.

Ostré výroky Lavrova tak Kolář považuje hlavně za vzkaz směrem domů, ale také do Evropy, aby si nemyslela, že má vyhráno. Podotýká přitom, že Lavrov je zřejmě nejdéle sloužícím ministrem zahraničí v Evropě. A Vladimir Putin ví, proč ho ve funkci drží: „‚Lavrov umí být milý až úlisný, dokáže ale také být nepříjemný a protivný, působit agresivně, arogantně až nepřátelsky,“ hodnotí. Slova Sergeje Lavrova je podle něj nutné brát s jistou rezervou: „To, co říká Putin, berme vážně. To, co říká Lavrov, berme tak, že by to neřekl bez vědomí Putina.“

Rétorika jako od Hitlera

Samotný rozhovor vnímá Kolář jako pokus o to neeskalovat napětí dál. „To, co se na ruské straně v poslední době odehrálo, už bylo za hranou, Putinova rétorika připomíná signály, které vydával před začátkem druhé světové války Adolf Hitler.“

Následné oznámení o stažení části vojáků od ukrajinských hranic ho proto překvapilo a považuje ho za snahu Putina ukázat, že nechce otevřený konflikt. Diplomat nicméně dodává, že vojáci se na hranici mohou kdykoliv a velmi rychle vrátit. Zároveň také rozhovor mohl Putinovi sloužit před domácím publikem jako důkaz toho, že jedná s Bidenem jako rovnocenný partner.

Co se týče samotné organizace rozhovoru, shodují se oslovení diplomaté v tom, že oba lídři měli v místnosti řadu dalších lidí – určitě ministry zahraničí, zahraničně-politické poradce, experty z ministerstva obrany.

Vzhledem k Putinově horší znalosti angličtiny a Bidenově neznalosti ruštiny probíhal rozhovor nejspíš přes tlumočníka. „Už tlumočení samo o sobě je zárukou, že k žádnému velkému emočnímu vzrušení při telefonátu nedojde – než tlumočník věty přeloží a vědomě či nevědomě se bude vyhýbat expresivním termínům, nemá adrenalin čas vystoupat,“ říká Michael Žantovský, který zastupoval Česko v roli velvyslance ve Spojených státech nebo Izraeli.

Putin se striktně drží poznámek

S tím, že při jednání nejspíš neplály emoce, souhlasí i Petr Kolář: „Putin nepůsobí v rozhovorech jako žádná charismatická osobnost. Poměrně striktně se drží not, které má před sebou. Sám jsem to zažil, má před sebou papírky, podle nichž jede,“ popisuje.

Cyril Svoboda připouští, že nějaké závažné rozhodnutí může vyjít i z telefonického rozhovoru lídrů, vždy ale musí být předjednáno a po telefonátu musí následovat společné prohlášení. To se tentokrát nestalo, i proto se dá předpokládat, že se vztahy nikam neposunuly.

„Velvyslanec USA by měl notifikovat Putina, že s ním Biden probere určitý okruh otázek, a stejně je tomu i naopak. Lídři by měli být upozornění, aby se nestalo, že by jeden zaskočil dotazem druhého,“ popisuje Svoboda diplomatickou praxi. „Zda tam byly emoce, se dozvíme, až se odtajní archivy institucí v Rusku a USA,“ dodává s tím, že se z jednání vždy pořizují záznamy.

Všichni oslovení experti se shodují, že Ruskem položená ultimáta Biden odmítl, a ani nemohl jednat jinak. Putin zase nepřistoupil na požadavek Západu na to, aby se přestal chovat agresivně k Ukrajině.

Podle Michaela Žantovského, který amerického prezidenta osobně potkal, působil na záběrech Putin klidněji a pobaveněji než Biden. To ale usuzuje jen z neverbální komunikace na několika zveřejněných záběrech. Jak moc vstřícný nebo naopak nepřátelský rozhovor byl, se podle něj projeví až při jednáních v příštím týdnu. „Vztahy mezi Ruskem a Západem jsou v krizi. Tento rozhovor ji ilustroval, ale nijak nevyřešil, uzavírá své hodnocení.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované