Článek
To, co doposud působilo jako bizarní bilaterální hádka o porušení důvěry, začíná mít evropský bezpečnostní přesah.
Loni v lednu Ukrajina zajala dva severokorejské vojáky bojující po boku Ruska v Kurské oblasti. Oba později projevili zájem nevracet se do KLDR a v polovině letošního září byli přepraveni do Jižní Koreje. Soul, který podle ústavy považuje obyvatele Severní Koreje za své občany, dlouhodobě dával najevo, že je připraven muže přijmout, pokud to bude odpovídat jejich „svobodné vůli“.
Kdo komu co slíbil
Problém nastal před měsícem, kdy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předání vojáků veřejně oznámil v projevu na Valném shromáždění OSN. Podle Soulu tím zveřejnil informaci, na jejímž utajení se obě země předem shodly.
Jihokorejská strana tvrdí, že zachování důvěrnosti původně požadovala právě Ukrajina. Ta se podle Soulu obávala mimo jiné domácí kritiky, že předáním obou mužů promarnila možnost využít je při výměně za větší počet ukrajinských zajatců. Jižní Korea měla s utajením souhlasit také kvůli bezpečnosti vojáků a jejich rodin, které zůstávají v Severní Koreji.
Po Zelenského projevu jihokorejský prezident I Če-mjong obvinil Kyjev z porušení dohody o mlčenlivosti a označil situaci za politováníhodnou. Poradce ukrajinského prezidenta Dmytro Lytvyn však následně prohlásil, že žádná taková dohoda neexistovala.
Právě toto popření spor ještě vyhrotilo. I Če-mjong 2. října napsal na síti X, že tvrzení Kyjeva z „hlavy státu druhé země“ fakticky učinilo lháře. Zároveň vyjádřil hlubokou lítost nad přístupem Ukrajiny a spojil spor i se širšími ukrajinskými výroky o možnosti vojenského střetu na Korejském poloostrově.
Otázkou přitom zůstává, jakou podobu údajná dohoda o důvěrnosti měla. Jihokorejské ministerstvo zahraničí trvá na tom, že mezi oběma stranami existovala „jasná dohoda“. Když se ale redakce britského listu The Guardian dotázala, zda byla podložena písemně, ministerstvo pouze odpovědělo, že se obě země „rozhodly zachovat v této věci důvěrnost“. Kyjev naproti tomu existenci dohody o mlčenlivosti odmítá.
Soul mezitím začal spor posouvat z roviny ostrých slov k diplomatickým krokům. Ukrajinského chargé d’affaires si předvolal na ministerstvo zahraničí a požadoval oficiální vysvětlení a omluvu. Prezident I Če-mjong označil celou věc za otázku národní důstojnosti, kterou nelze přehlédnout, a vláda varovala, že pokud Kyjev svůj postoj nezmění, mohou přijít další opatření.
Ukrajinská strana přitom nezůstala bez reakce. Jihokorejský ministr zahraničí Čo Hjon uvedl, že ve zprávě od svého ukrajinského protějšku Andrije Sybihy zazněla omluva, podle Soulu však nedosahovala úrovně, kterou očekával. Kyjev navíc nadále odmítal jihokorejský výklad celé věci – Sybiha později uvedl, že spor vznikl kvůli rozdílnému chápání požadavků na důvěrnost a že Ukrajina své závazky splnila.
Odvolání jihokorejského velvyslance na Ukrajině Park Ki-čchanga ke konzultacím do Soulu bylo mimořádně silným diplomatickým signálem, který jihokorejská vláda jako formu protestu použila v roce 2008 ve sporu s Japonskem.
Odvolání vlastního velvyslance je výrazně závažnější krok než předvolání cizího diplomata, stále však nedosahuje úrovně přerušení diplomatických vztahů.
Ani tím ale eskalace neskončila. Tento týden Soul oznámil, že z Ukrajiny stáhne přibližně polovinu personálu své ambasády. Jako důvod uvedl kombinaci pokračujícího diplomatického sporu a bezpečnostní situace na Ukrajině.
„I po odvolání našeho velvyslance nepřišlo z ukrajinské strany žádné vstřícné opatření a přetrvávající hrozba leteckých útoků po celé Ukrajině ztěžuje zajištění bezpečnosti personálu. Vláda se proto rozhodla část zaměstnanců ambasády stáhnout,“ uvedl mluvčí ministerstva zahraničí Park Du-sun.
Veškerý konzulární personál má na Ukrajině zůstat a ambasádu povede chargé d’affaires. Diplomatická komunikace mezi oběma zeměmi tak pokračuje, Soul však zároveň dává najevo, že svůj požadavek na veřejnou omluvu nestahuje. „Míč je nyní na ukrajinské straně,“ shrnul postoj ministerstva jeden z jeho představitelů.
Nervózní Evropa
Prudké zhoršení vztahů mezi zeměmi sledují s neklidem i evropští představitelé. Spor se odehrává v době, kdy se evropská a východoasijská bezpečnost stále více prolínají – nejviditelněji právě na Ukrajině, kde po boku Ruska bojovali severokorejští vojáci.
NATO ostatně Jižní Koreu společně s Japonskem, Austrálií a Novým Zélandem řadí mezi své čtyři indo-pacifické partnery a otevřeně zdůrazňuje, že vývoj v tomto regionu může přímo ovlivňovat euroatlantickou bezpečnost. Ruská spolupráce s KLDR toto propojení ještě zvýraznila.
Několik evropských diplomatů působících v Jižní Koreji popsalo pro Korea JoongAng Daily odvolání jihokorejského velvyslance jako překvapivě silnou, v některých případech až emotivní reakci. Současně zdůraznili, že Evropa má vlastní zájem na tom, aby vztahy mezi oběma zeměmi zůstaly funkční.
„Děláme to pro Ukrajinu, ale také pro naši vlastní bezpečnost v Evropě. Bezpečnost Ukrajiny je bezpečností Evropy,“ vysvětlil nizozemský velvyslanec v Soulu Peter van der Vliet. Vojenské spojenectví Ruska a Severní Koreje podle něj zároveň ukazuje, že evropskou bezpečnost už nelze jednoduše oddělit od situace na Korejském poloostrově.
Některé evropské země proto nabídly pomoc. Jihokorejské ministerstvo zahraničí uvedlo, že možnost „sehrát roli“ při urovnání sporu nabídly zhruba tři významné evropské státy. Konkrétně je Soul nejmenoval, ale v jihokorejském diplomatickém prostředí se tímto označením obvykle míní Británie, Francie a Německo. Evropské vlády se zároveň veřejně vyhýbají tomu, aby se postavily na jednu ze stran.
Soul zatím dává přednost přímému jednání s Kyjevem. Podle jihokorejského ministerstva zůstávají diplomatické kanály otevřené, a není proto důvod zapojovat prostředníka.
Bezpečnostní „záruky“
V sázce je také miliardový zbrojní byznys. Jižní Korea během války výrazně posílila svou pozici na evropském zbrojním trhu, kam dodává mimo jiné tanky, samohybné houfnice a raketomety. Jen loni dosáhl podle údajů citovaných Carnegie Endowment prodej jihokorejských zbraní do Evropy 11 miliard dolarů.
Samotné dodávky zbraní ještě ze Soulu nedělají dlouhodobého evropského bezpečnostního partnera. Podle analytika Chung Min Leeho z Carnegie Endowment bude muset Jižní Korea přesvědčit evropské státy, že s nimi sdílí nejen obchodní zájem, ale i širší strategické priority – mimo jiné vůči Rusku a válce na Ukrajině.
Někdejší jihokorejský velvyslanec na Ukrajině Kwon Ki-čchang pak varoval, že pokud by v Evropě vznikl dojem, že Soul při sporu s Ukrajinou bere větší ohled na Moskvu, mohlo by to poškodit jeho postavení na evropském zbrojním trhu. Zástupci jihokorejského obranného průmyslu naopak upozorňují, že bezprostřednější překážkou jsou evropské snahy zvýhodňovat zbraně vyráběné přímo na kontinentu.
Otázky nad konzistencí jihokorejského přístupu vzbudila také nedávná kauza, kdy britští novináři odhalili tankery proudící z jihokorejských přístavů do Ruska. Měly převézt více než 176 tisíc tun paliva, které Moskvě pomáhalo nahrazovat výpadky způsobené ukrajinskými útoky na rafinerie.
Část nákladu převážely i tankery sankcionované evropskými zeměmi. Soul zdůrazňuje, že samotný vývoz těchto ropných produktů jeho sankce neporušuje, zároveň ale začal prověřovat okolnosti jednotlivých dodávek.
Jižní Korea od začátku ruské invaze poskytuje Ukrajině humanitární a finanční pomoc, nikoli však smrtící zbraně. Ministerstvo zahraničí ujišťuje, že tato podpora bude pokračovat i navzdory současné roztržce. V roce 2023 Soul navíc přislíbil 2,3 miliardy dolarů na poválečnou obnovu Ukrajiny, převážně prostřednictvím dlouhodobých půjček. Nyní však připouští, že další spolupráci komplikuje současný stav vzájemných vztahů.
