Concorde býval chloubou společností British Airways a Air France. Elegantní letoun, který zvládl trasu mezi Evropou a východním pobřežím Spojených států za tři hodiny, ale nikdy nenaplnil sny o masovém rozšíření. Dálkové trasy totiž ovládly pomalejší, ale úspornější velkokapacitní stroje. Labutí píseň concordů pak přišla po tragické nehodě v červenci 2000.
Stroj s označením G-BOAG se 24. října 2003 v 15:15 přiblížil k pobřeží Anglie a podle předpisů přešel na podzvukovou rychlost.
(Na snímku diváci sledují poslední komerční let, vyfoceno na letišti Heathrow, 24. října 2003 v Londýně.)
Uzavřela se tak éra pravidelných komerčních supersonických letů, kterou vedle slávy a luxusu provázely také ekonomické potíže i jedna osudová tragédie. Concorde, který měl otevřít cestu novému způsobu cestování, totiž přišel na svět ve špatnou dobu, kdy ropný šok raketově zvedl ceny paliva.
(Na snímku je vyfotografován jeden z prvních letů concordu, 10. dubna 1969)
Foto: M. McKeown/Daily Express/Hulton Archive, Getty Images A toho žíznivé motory Rolls-Royce Olympus nadzvukového stroje spolykaly opravdu hodně, během letu z Evropy do USA zhruba 75 tisíc litrů. Na snímku servíruje letuška jídlo na palubě letadla, 31. srpna 1983.
Foto: Keystone-France/Gamma-Keystone, Getty Images Ještě v 60. letech to přitom vypadalo, že nadzvukové dopravní létání čeká velká budoucnost, vhodný stroj se pokoušeli vyvinout ve Spojených státech i Sovětském svazu.
(Na snímku zmenšený model nadzvukového letadla, 28. května 1964.)
Foto: Chris Ware/Keystone Features/Hulton Archive, Getty Images Pozadu nechtěli zůstat ani tradiční evropští výrobci, kvůli překonání technických obtíží i snížení velkých nákladů dokonce vlády Francie a Británie překonaly tradiční řevnivost a na náročném projektu začaly spolupracovat. Dohodu o společném financování podepsali zástupci obou zemí na podzim 1962.
(Tým designérů zkoumá interiér makety concordu, duben 1964.)
Foto: Keystone/Hulton Archive, Getty Images Skupina stevardek, které se starají o cestující na palubě nadzvukového tryskáče, každá z jiné letecké společnosti. Snímek z 60. let.
Foto: Alisdair MacDonald/Mirrorpix, Getty Images Od prvních letů to trvalo ještě skoro sedm let, než se concordy v lednu 1976 objevily na běžných linkách. V polovině 70. let ale už bylo zřejmé, že nadzvuková éra dopravního letectví nepřijde, zejména když americký Boeing už pár let předtím uložil své plány v této oblasti k ledu a vsadil na velkokapacitní Jumbo Jet pro zhruba pět stovek cestujících.
(Snímek letadla ze 7. září 1970.)
Foto: Daily Express/Hulton Archive, Getty Images Z velkých plánů tak nakonec bylo jen 20 vyrobených concordů. Šest vzniklo během vývoje a o zbylých 14 se podělily aerolinky Air France a British Airways. (Na snímku dřevěná maketa letadla v plném měřítku vystavená v British Aircraft Corporation ve Filtonu, 1. března 1967.)
Foto: Ron Moran/Daily Express/Hulton Archive, Getty Images Čištění prototypu Concorde 002 v závodech British Aircraft Corporation (BAC) ve Filtonu, Bristol, 30. ledna 1967.
Zpočátku létali Britové i Francouzi z Evropy do mnoha směrů – vedle Severní a Jižní Ameriky i do jihovýchodní Asie. Kvůli obavě z nadměrného hluku způsobeného sonickým třeskem při překračování rychlosti zvuku ale letouny nemohly létat nad pevninou, a tak se nakonec usadily na linkách z Londýna a Paříže na východním pobřeží USA. Snímek z roku 1977.
Foto: Allan Tannenbaum, Getty Images Concordy si najímaly i cestovní kanceláře pro charterové lety a při jednom z nich se 25. července 2000 jeden z letounů krátce po startu z pařížského letiště zřítil. Zahynulo tehdy 109 lidí na palubě a další čtyři na zemi, pro pověst do té doby naprosto bezpečných strojů to byla katastrofa.
(Concorde přistává na letišti JFK, aby dokončil svůj první nadzvukový transatlantický let, New York, 19. října 1977.)
Foto: David Parker/BWP Medi, Getty Images Do služby se ještě na chvíli vrátily. Po útocích z 11. září 2001 ale všeobecně opadl zájem o leteckou přepravu. A tak se už na jaře 2003 oba provozovatelé rozhodli poslat concordy do muzea. Snímek z letiště Heathrow, 7. listopadu 2001 v Londýně.