Článek
Zpočátku tomu chtěl málokdo věřit, dokonce i znalci Blízkého východu považovali informaci o izraelské snaze instalovat do čela Íránu exprezidenta Mahmúda Ahmadínežáda za dezinformaci nebo nedorozumění.
Ahmadínežád byl přece jako íránský prezident v letech 2005 až 2013 zapřisáhlým nepřítelem Izraele. Vyzýval k jeho zničení, zpochybňoval holokaust a během návštěvy Libanonu prohlásil: „Pokud bude existovat sionistický režim, v této části světa nenastane klid.“
Nicméně nové informace naznačují, že plán dosadit Ahmadínežáda do čela země skutečně existoval. Americký deník New York Times o něm informoval v investigativní reportáži, odvolávající se na spolehlivé zdroje z amerických zpravodajských služeb i ministerstev obrany a zahraničí. Ba co víc, existenci plánu potvrdil bývalý šéf izraelské vojenské rozvědky Tamir Hajman.
Ryzí touha po moci
Jak je tedy možné, že Izraelci chtěli ve spolupráci s USA svrhnout íránský režim a nahradit ho člověkem, který se netajil nenávistí ke všemu izraelskému?
New York Times uvádí, že Ahmadínežádovi nešlo o peníze, ale o moc. Jako prezident si na ni zvykl, a když funkci opustil, toužil se vrátit. Jeho vztahy s nejvyšším vůdcem islámské republiky Alím Chameneím se ale zhoršily, takže Chameneí mu odmítl dovolit znovu kandidovat na prezidenta (prezidentská funkce je v Íránu podřízena duchovnímu vůdci, který má právo veta ve všech otázkách a sporech). Ahmadínežádova touha po moci byla tak silná, že překonala i jeho někdejší nepřátelství k Izraeli a Izraelci se toho snažili využít.
Mahmúd Ahmadínežád
Mahmúd Ahmadínežád (narozen 28. října 1956) byl íránským prezidentem mezi lety 2005 a 2013. Předtím bojoval v íránských milicích Basídž, vystudoval stavebnictví na vysoké škole, angažoval se v regionální politice. V letech 2003 až 2005 byl starostou Teheránu.
Během svého prezidentského mandátu získal pozornost v zahraničí jako hlasitý nepřítel existence Státu Izrael, popírač holokaustu a veřejná tvář íránského jaderného programu a zbrojení. Až po jeho odchodu z úřadu se podařilo uzavřít mezinárodní dohodu o kontrole programu, kterou pak zase vypověděl americký prezident Donald Trump během svého prvního mandátu.
Kvůli údajným volebním podvodům vyvolalo Ahmadínežádovo znovuzvolení v roce 2009 vlnu nepokojů po celé zemi. Na protesty, přezdívané „zelená vlna“, režim odpověděl násilně, nejméně desítky lidí íránské bezpečnostní složky zabily.
Po skončení svého funkčního období zůstal politicky aktivní. Veřejně kritizoval korupci mezi vysokými politiky, i přestože jeho kabinet čelil podobným obviněním. O funkci íránského prezidenta se plánoval ucházet znovu. Podle zákulisních informací mu v tom zabránily spory s nejvyšším vůdcem Chameneím a režim mu další kandidaturu zakázal.
Mahmúd Ahmadínežád byl íránským prezidentem mezi lety 2005 a 2013.
„V letech 2024 a 2025 přijel Ahmadínežád do Budapešti, oficiálně na klimatickou konferenci. Ve skutečnosti tajně jednal s Davidem Barneou, ředitelem izraelské zpravodajské služby Mosad,“ napsala čtveřice reportérů New York Times s kontakty v Izraeli, Spojených státech i Íránu.
Počítalo se i s útokem Kurdů
„Existoval plán, který počítal se souběhem několika událostí. Jednou z nich bylo skutečně dosazení Ahmadínežáda k moci do Teheránu. O některých detailech plánu nemohu hovořit, snad jen o tom, že součástí širšího plánu byl také útok jednotek íránských Kurdů,“ citoval pak izraelský deník Jerusalem Post zmíněného Hajmana.
O pozemní ofenzivě íránských Kurdů se na začátku války s Íránem v prvních březnových dnech zmiňoval i americký prezident Donald Trump. Kurdové měli útokem oslabit hlavní vojenskou sílu íránského režimu – oddíly islámských revolučních gard. Za vzdušné palebné podpory Izraele a Spojených států. Mezitím měli Izraelci v Teheránu „převzít“ Ahmadínežáda a zajistit mu návrat k moci.
Ahmadínežád byl v domácím vězení pod dohledem islámských revolučních gard. Izraelci bombardovali okolí jeho rezidence, a když zlikvidovali všechny strážce, Ahmadínežáda převezl na neznámé místo černý peugeot. Do médií se dostala zpráva, že bývalý prezident zahynul.
Obavy tureckého prezidenta
Druhá část plánu – kurdský útok – se ale neuskutečnila. Trump ho odvolal. Podle Jerusalem Postu se izraelští politici domnívají, že ho k tomu přemluvil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Turecko se obává kurdského separatismu a nepodporuje žádné náznaky kurdské autonomie kdekoliv na Blízkém východě, přičemž Trump má Erdogana rád a naslouchá mu.
„Izraelci se domnívají, že někdo z Trumpovy administrativy, z blízkosti prezidenta záměrně informoval Turky o chystané operaci. S vědomím, že Erdogan bude mít čas změnit Trumpův názor,“ píše list Jerusalem Post.
Každopádně Kurdové nezaútočili a Ahmadínežád se nestal novým íránským vůdcem. Naopak se objevují zprávy, že je znovu v domácím vězení pod dohledem islámských revolučních gard.
Celý příběh je patrně zklamáním pro íránskou opozici v Evropě a Spojených státech, soustředěné kolem Rezá Pahlavího, syna šáha Muhammada Rezá Pahlavího, svrženého v roce 1979. Exilová opozice doufala, že Izrael a Spojené státy obnoví po porážce islámského režimu monarchii. Nebo alespoň vybere někoho, kdo nebude nijak spojen se současným režimem.
