K Zemi se nekontrolovatelně řítí satelit. Nic zvláštního, uklidňuje ESA

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Satelit ERS-2, přezdívaný dědeček, má během středy nekontrolovaně vstoupit do zemské atmosféry.

Podle Evropské kosmické agentury (ESA) jde – na rozdíl od ostře kritizovaných nekontrolovatelných pádů částí čínských raket – o docela běžnou událost.

Hrozba sice není nulová, tentokrát je ale nule velmi blízko.

Očekává se, že do atmosféry družice vstoupí ve středu kolem páté odpoledne SEČ, což ESA odhaduje s odchylkou necelých dvou hodin. Místo dopadu pak nejde předpovědět vůbec.

Satelit se podařilo i vyfotit:

Zmíněné nekontrolované pády trosek čínských raket v minulosti způsobily menší škody v Pobřeží slonoviny.

Zatímco jádro čínské rakety Dlouhý pochod 5B ale váží 20 tun, satelit ERS-2 je v porovnání s ním malý a váží asi 2,3 tuny. Jeho drtivá většina by tak měla podle ESA v atmosféře zcela shořet.

Zde můžete sledovat aktuální polohu satelitu:

Největší šanci dostat se až na Zemi mají zbytky antény z uhlíkových vláken nebo palivových či tlakových nádrží. Ty – vzhledem k povaze geografie a lidského osídlení – s nejvyšší pravděpodobností dopadnou do moře nebo do neobydlené oblasti.

Takový argument sice používá při ospravedlňování nekontrolovaných pádů částí svých raket i Čína.

Rozdíl je v tom, že v případě satelitu bude trosek, které neshoří (budou-li vůbec nějaké), méně a budou i menší. Mají tedy menší pravděpodobnost dopadu do obydlené oblasti a napáchání vážných škod.

ESA uvádí, že kusy takzvaného vesmírného odpadu padají do atmosféry v průměru jednou týdně. My se o nich nicméně většinou nedozvíme, protože nejsou ničím zajímavé.

„Nekontrolovatelným pádům předmětů velikosti satelitů se většinou nevěnuje větší pozornost, protože jsou tak malé, že riziko škod na Zemi je opravdu minimální. U velkých částí raket ale mohou na Zemi dopadnout i větší kusy, a proto je to i mediálně zajímavější,“ řekl k tomu Seznam Zprávám odborník na kosmonautiku Milan Halousek.

Na oběžné dráze je podle NASA asi 9000 tun vesmírného odpadu. ERS-2 se jím stal v roce 2011, kdy přestal fungovat a začal postupně klesat k Zemi.

Satelit byl do vesmíru vypuštěn v roce 1995 a jeho hlavním úkolem byl monitoring teplot, povodní, pohyb půdy při zemětřesení nebo stav ozonové vrstvy. Podle BBC šlo tedy o předchůdce dnešních evropských družic Sentinel, které k vědeckému sledování planety využívá unijní služba Copernicus.

BBC píše, že podle stávajících doporučení Charty ESA o nulovém vesmírném odpadu by se satelit tak dlouho jako ERS-2 bezvládně „potulovat“ oběžnou dráhou neměl. Maximální doporučená doba od konce funkce zařízení po jeho odklizení je stanovená na pět let.