Komentář: Konec Roberta Fica? Se studenty v předvečer 17. listopadu prohrál

Slovenský ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok nemá nejlepší období. Skupinu vyšetřovatelů známých jako čurillovci přirovnal k mafiánovi Mikuláši Černákovi, oni ho zažalovali a on prohrál.

Navíc prohrál tak, že je k smíchu: Nekontroloval si totiž elektronickou schránku, přes kterou stát s občanem komunikuje, a soud tedy vyhlásil takzvaný kontumační rozsudek. Toto rozhodnutí bude ministra stát celkem 120 tisíc eur. Exekutor mu hned zablokoval přístup k bankovním účtům.

Kromě ministra v exekuci se na Slovensku v poslední době srážejí vlaky. Ukázalo se, že bývalý ministr zahraničí a současný poradce premiéra Roberta Fica Miroslav Lajčák si psal s Jeffreym Epsteinem. A kvůli skandálu s dotacemi musel odstoupit vicepremiér Peter Kmec.

Cokoli z toho by samo o sobě stačilo na pořádný skandál. Slovensko však místo toho žije děním na popradském gymnáziu. I proto, že jsem jeho absolvent, události jsem podrobně sledoval. Ve zkratce: Robert Fico se pustil do boje se studenty – a prohrál.

Poprad je město pod Tatrami a v rámci Slovenska patří mezi ta příjemnější místa k životu. V pátek 7. listopadu měl jedno z tamních gymnázií navštívit premiér Robert Fico a vystoupit s apolitickou přednáškou o zahraničních vztazích.

A tehdy se to začalo komplikovat.

Téhož dne ráno totiž jeden ze studentů na chodník před školou křídou napsal dva protificovské nápisy; jeden z nich vulgární. Zasáhla ředitelka, která si studenta při činu natočila. Následně si pro něj přišla policie. Student skončil na výslechu, premiér přednášku odložil – údajně kvůli zaneprázdněnosti.

Dění v Popradu se záhy stalo celoslovenskou záležitostí. Politici točili videa, psaly o tom noviny a informovaly televize.

Panoval obrovský informační chaos. Ředitelka údajně Fica na školu pozvala, na žáka podala trestní oznámení a kromě toho ve volbách kandidovala za koaliční Hlas. Jak se později ukázalo, nic z toho nebyla pravda.

Škola se ocitla pod tlakem: Volali do ní cizí lidé, kteří jejím zaměstnancům nadávali. Útoky přicházely z obou stran – jedni je označovali za „smeráky“, druzí je obviňovali z indoktrinace studentů progresivní propagandou.

Svoji negativní roli sehrál internet, kde se o ředitelce i škole šířilo množství dezinformací a vulgárností. Přispěla také média, která ve zmatku zveřejňovala nepřesné nebo nepravdivé informace. Když je opravila, nikoho to už nezajímalo. Každý už měl svou verzi příběhu.

K vypjaté a chaotické situaci se nejdospěleji postavili samotní studenti, kteří vyzvali veřejnost ke klidu a prosili, aby na ředitelku neútočila. Nedá se říct, že by je lidé poslechli.

Přesto posloužilo popradské dění jako motivace. Po celém Slovensku se na chodnících začaly objevovat protestní nápisy psané křídou. Zrodil se název křídová revoluce.

Události v Popradu a studenti mého gymnázia se stali symbolem boje proti Robertu Ficovi. O to silnějším, že se blížil 17. listopad, který od letoška už na Slovensku není státním svátkem.

A Robert Fico? Ten se rozhodl, že se do Popradu v pátek 14. listopadu vrátí. A tak začala další kapitola.

Odložená premiérova přednáška už neměla proběhnout na gymnáziu, jako místo konání byl zvolen okresní úřad. Nezúčastnili se jí jen studenti mého gymnázia, ale i žáci dalších místních středních škol. Mnozí přišli v černém. Robert Fico neponechal nic náhodě – dorazil v doprovodu dalších předních politiků Směru.

Z dostupných záznamů víme toto: Podle Roberta Fica je dobrá Čína (protože pořádek a hospodářský růst) i Rusko (ekonomika), ale Nizozemsko je špatné (protože marihuana a prostituce). Sametová revoluce byla podle něj ve skutečnosti komunistickým pučem. A referendum o vstupu do Evropské unie? Zmanipulované.

Premiér velkou část vystoupení věnoval atentátu na svou osobu; informace o pěti kulkách do břicha zazněla častěji, než byste čekali. Z toho, co jsem zhlédl, jednoznačně vyplývá, že premiér vlastně přišel studentům vynadat; přišel demonstrovat svou převahu.

Já ale své gymnázium dobře znám: Vždy nás tam vedli k samostatnému myšlení. Povzbuzovali nás, abychom se zajímali o dění, učili se formulovat své názory a dávat je najevo. Do školy stále občas chodím a mluvím tam o své práci. Znám pedagogy a vím, že se nic nezměnilo: Mnozí z nich v Popradu organizují občanské protesty a studenti na nich vystupují.

A právě proto Robert Fico narazil.

Měla to být apolitická přednáška, ale nebyla. Fico útočil na NATO a Ukrajinu a podle studentů vychvaloval Rusko. Když řekl, že Evropská unie poskytne Ukrajině 140 miliard eur ze zmrazených ruských aktiv na „pokračování války“, studenti dali najevo svůj nesouhlas. Robert Fico reagoval tím, že je vyzval, ať tedy odejdou bojovat na Ukrajinu, když jsou takoví hrdinové.

V tu chvíli se asi tři desítky studentů zvedly a za zvuku cinkajících klíčů ze sálu odešly. Premiér na ně křičel, že nerespektují jeho názor. Myslím, že ho respektují – nikdo mu přece nebránil ho říkat. Jen dali najevo svůj názor na jeho názor. A udělali to civilizovaně a slušně.

Někteří studenti v sále zůstali, aby v diskuzi pokračovali. A stejně tam zůstali i mladí členové Směru, kteří vůbec nejsou z Popradu a které si Robert Fico přivezl. Právě ti teď šíří videa o tom, že celá diskuze ve skutečnosti vypadala úplně jinak, ale média je prý ignorují. Pohled na třicetileté muže snažící se splynout se studenty byl poněkud úsměvný.

Vzápětí se rozběhla válka o interpretaci: Studenta, který byl autorem původních nápisů, označil místopředseda Směru (a otec šéfa tajné služby) Tibor Gašpar za „třináctiletého žáka“. Udělal to proto, aby ho mohl prezentovat jako oběť – jako bezmocné a nic netušící dítě, které někdo zmanipuloval. A vy dobře víte kdo.

Student je přitom plnoletý, je mu devatenáct, je dokonale schopný samostatného myšlení i úsudku a mediální vystoupení zvládá s obdivuhodným klidem.

To samé platí i o dalších studentech. Právě oni se totiž zachovali nejdospěleji ze všech: Ve vypjaté situaci tlumili vášně a zároveň jasně dali najevo svůj názor.

Přiznávám, že jsem na studenty i na své gymnázium hrdý. Po letech jsem se spojil s mnoha bývalými spolužáky, ožily staré sítě. „K tomu jsme byli vedeni,“ říkali jsme si.

Studenti udělali přesně to, co je jejich úkolem: Právě mladí lidé mají dávat najevo svůj názor, a když je to potřeba, mají protestovat – tak jako v listopadu 1989. Skutečně zle bude tehdy, když to dělat přestanou.

Popradské náměstí je dnes plné křídových nápisů. Ty se objevují po celém Slovensku. Robert Fico v sobotu oznámil, že v neděli večer vystoupí ve veřejnoprávní televizi s mimořádným projevem. Když mělo nadávání studentům takový úspěch, pravděpodobně chtěl vynadat nám všem. V neděli dopoledne však vystoupení náhle zrušil; údajně kvůli viróze.

A co teď?

Několik mých kolegů – komentátorů – říká, že je to začátek konce Roberta Fica. Osobně jsem velmi opatrný; těch konců bylo už několik a Robert Fico je počtvrté premiérem. Boj se studenty však rozhodně prohrál. Jak moc, to uvidíme dnes 17. listopadu na náměstích.

Protestní shromáždění jsou naplánována po celém Slovensku a lepší pozvánku opravdu nikdo vymyslet nemohl. Zvali mě do velkých měst, kde budou tisíce lidí. Zvali mě do domovského Popradu, ale tam si poradí. Místo toho jedu do Čadce, kde se sejde pár stovek protestujících. Chci je podpořit.

Roberta Fica totiž neporazí Bratislava, ale může ho porazit Čadca. Nebo Poprad.