Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hlavním favoritem voleb do sněmu Bádenska-Württemberska byla křesťanská demokracie (CDU) a ještě loni v říjnu měla před Zelenými v průzkumech náskok 14 procent. Druhou březnovou neděli však ve volbách s ekologickou stranou o půl procenta prohrála. Vysvětlit nečekaný výsledek se v konzervativním deníku Welt pokusil Hans-Ulrich Jörges: „Kandidát bez partaje porazil partaj bez kandidátů.“ Podle Jörgese jsme viděli názorný příklad, že „osobnost je víc než strana“.
Křesťanská demokracie vyhrála loni v únoru volby do Bundestagu. Sestavila společně se sociálními demokraty vládu a nový kancléř Friedrich Merz od té doby drží preference CDU na spolkové úrovni okolo 30 procent. Volby v Bádensku-Württembersku, které tvoří s Hesenskem a Bavorskem trojlístek nejbohatších spolkových zemí, měly potvrdit výlučné postavení jeho strany, i když nominovala pro značnou část populace neznámého kandidáta Manuela Hagela (37 let).
Zelení měli být naopak bez šance. Jejich regionální lídr Winfried Kretschmann byl sice v uplynulých patnácti letech zemským premiérem, odchází však do důchodu a ekologická strana se po loňském fiasku při volbách do Bundestagu potácí poblíž deseti procent. Jenže pak nastoupil do čela bádensko-württemberské volební kampaně někdejší předseda Zelených - Cem Özdemir (60).
Po vzoru pragmatického regionálního politika Kretschmanna se distancoval od přehnaného aktivismu své strany, která se v boji za klima a za ochranu menšin dostala nalevo od socialistů. Díky profesionální kampani pak souboj s nezkušeným protivníkem vyhrál. Namísto návratu CDU do čela Bádenska-Württemberska bude mít Německo poprvé v čele některé ze svých spolkových zemí člověka, jehož rodiče se narodili v cizině, konkrétně v Turecku.
CDU sotva utěší tvrzení, že volby rozhodl jen jejich personální rozměr. Ještě víc rozdírá rány připomínka, že případ Bádensko-Württembersko nic nemění na trendu posilující pravice. Je pravda, že pravicové strany získaly v zemi na jihozápadě Německa dohromady přes 50 procent hlasů a levice sotva 40 procent. Ovšem zatímco na jedné straně část hlasů pravice odčerpala radikální Alternativa pro Německo (AfD), kterou nelze do žádné vlády pozvat, na druhé straně dokázal Özdemir vyluxovat hlasy pro levici. Pravice je silnější, ale její lídr CDU se tím maximálně domůže pozice menšího partnera ve vládě levicového premiéra.
Kancléř Merz tím prohrál první důležité volby od svého nástupu do funkce, a co je horší, těžko vyloučit, že za fiasko může jeho politika. Zelení totiž volby vyhráli záhy poté, co Merzova vláda zveřejnila plán, jak omezit podporu pro Green Deal.
Levicový deník Tageszeitung (TAZ) zřejmě uhodil hřebík na hlavičku, když upozornil, že kancléř nechal příliš volnou ruku své ministryni hospodářství Katherině Reicheové. Ministryně chce zrušit pravidlo, podle kterého musí každý nově instalovaný kotel pro vytápění obytných domů využívat nejméně z 65 procent obnovitelné zdroje, a zároveň zastaví dotace pro solární elektrárny na střechách.
„Právě lidé, kteří žijí v rodinných domech na venkově, dobře chápou ekonomický rozměr energetické politiky,“ upozornil Peter Unfried z TAZ. Při investicích do solárních baterií a tepelných čerpadel nejde o zelenou ideologii, je to součást běžného života. Každý se přece snaží ušetřit a zhodnotit nemovitý majetek pro své děti. Pokud s tím pomohou Zelení, kteří navíc po vzoru Özdemira nebudou obtěžovat radikální levicovou ideologií, pak se vyplatí je zvolit.
Volby na jihozápadě Německa připomněly, že se Merzova vláda sice snaží podpořit firmy v hospodářských těžkostech, naslouchá požadavkům odborů, jenže zapomněla na střední třídu, jejíž bohatší část se už stačila adaptovat na politiku Energiewende (energetického obratu). Střední třída je ovšem dost silná, přinejmenším v bohatém Bádensku-Württembersku, aby určila výsledek voleb.
Tato zkušenost bude mít důsledky pro celé Německo. Özdemir ukázal Zeleným, že namísto radikální ekologické či levicové rétoriky vede cesta k budoucím úspěchům přes politický střed. Pokud se Zelení tímto směrem skutečně pustí, pak se bez jejich pomoci neobejde žádná budoucí spolková vláda.
