Článek
Lídři Francie, Kanady a Velké Británie plně chápou izraelské právo na sebeobranu po teroristickém útoku Hamásu ze 7. října 2023, přesto už považují izraelskou odpověď v Pásmu Gazy za nepřiměřenou. Výhrady vyslovil i německý kancléř Friedrich Merz, přestože jeho země stála až dosud bezvýhradně za Izraelem. Pro diskuzi o přiměřenosti izraelské ofenzivy se minulý týden vyjádřil dokonce i Felix Klein, německý komisař pro boj proti antisemitismu.
Zatímco vyspělý svět na západ od nás diskutuje o přehodnocení obchodních vztahů s Izraelem, zákazu vývozu zbraní do židovského státu nebo jiných opatřeních, v Česku obrázky hladovějících Gazanů nebo video s pětiletou holčičkou uprostřed plamenů politiky nijak neotřásly. Právě naopak, senátor Jiří Oberfalzer z ODS inicioval spolu se skupinou dalších kolegů jednání o přesunu české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.
Jako kdyby senátoři zapomněli, že právě východní Jeruzalém má zvláštní status a v budoucnu by se měl stát hlavním městem palestinského státu. Pokud se chce česká vláda řídit mezinárodním právem, měla by respektovat rezoluce Rady bezpečnosti OSN, jinak by mezinárodní právo podrývala. A dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu česká diplomacie oficiálně stále podporuje, jak vám potvrdí ministr zahraničí Jan Lipavský i všichni jeho úředníci.
Mezi našimi nejbližšími spojenci - tedy státy Evropské unie - panuje v otázce Jeruzaléma víceméně konsenzus. Přesun ambasády zvažuje pouze autoritářský režim Viktora Orbána v Maďarsku, všichni ostatní členové EU mají - a až do vyřešení konfliktu mít budou - své úřady v Tel Avivu. Pokud by se Česko rozhodlo ambasádu přesunout, zařadilo by se do obskurní skupiny států vedle Guatemaly, Hondurasu, Kosova, Paraguaye a Papuy Nové Guiney. A také trumpovských Spojených států.
K ideologii MAGA má ostatně řada stoupenců přesunu blízko. Od politiků, jako je Alexandr Vondra nebo Tomáš Pojar, zaznívaly po amerických volbách výroky o „svěžím větru v politice“, které ustaly až po Trumpově celní smršti a šokujících výrocích o Ukrajině. Právě Pojar v jednom z rozhovorů pro Seznam Zprávy prohlásil, že přesun ambasády není problém, prý stačí jen „vyměnit zámky na dveřích“.
O tom, že to problém je, svědčí i jednání Austrálie, která v minulosti uznala za hlavní město Izraele pouze západní část Jeruzaléma. Později ale svůj krok přehodnotila a přidala se k většině západního světa, který bere z výše uvedených důvodů za hlavní město Tel Aviv.
Přesunem ambasády také Česko svému strategickému partnerovi v regionu nijak nepomůže. Spíše naopak - ambasáda by jen legitimizovala izraelskou anexi Jeruzaléma, a tím i bránila dvoustátnímu řešení. Dárkem by byla jen pro krajně pravicový kabinet Benjamina Netanjahua, který se svými plány na anexi palestinských území nijak netají. Tisíce Izraelců, kteří proti němu každý týden protestují, hází česká vláda přes palubu. Jak řekla minulý týden v rozhovoru pro Seznam Zprávy Šaron Lifšicová, jíž Hamás unesl oba rodiče, podpora Izraele a Netanjahuovy vlády není vůbec to samé.
Z účastníků zasedání se proti přesunu v minulosti vyjadřoval jen senátor Pavel Fischer a také ministr Lipavský. Ten už ale opustil Piráty a je otázka, nakolik splyne s mainstreamem ODS, který porušování mezinárodního práva v tomto případě nijak nevzrušuje. V nejbližších týdnech či měsících ho nejspíš řešit nebude, kontroverzní téma si pravděpodobně počká až na příští vládu.
Kdyby ale Lipavský přesun ambasády nakonec připustil, byla by to nejen facka do tváře našim nejbližším spojencům, ale také pozoruhodný myšlenkový obrat. Není totiž jiného českého politika, který by ve svých prohlášeních tak často argumentoval mezinárodním právem. Pokud mluví o Ukrajině, zaštiťuje se jím Lipavský prakticky pokaždé. Soudný člověk by v takové chvíli okamžitě složil funkci.
