Článek
Kibuc Nir Oz, kde žili rodiče Šaron Lifšicové, byl při teroristickém útoku Hamásu 7. října 2023 jedním z nejpostiženějších míst. Asi čtvrtinu jeho obyvatel teroristé zabili, zranili nebo unesli. Mezi unesenými byli i rodiče Šaron Lifšicové, 84letý Oded a 86letá Jocheved.
Zatímco Šaroninu matku Hamás propustil po dvou týdnech, ostatky otcova těla vydal až letos v únoru při dočasném příměří. Vláda Benjamina Netanjahua tvrdí, že teroristé zajatce zabili, Palestinský islámský džihád vydal prohlášení, podle něhož Oded Lifšic zemřel už v roce 2023 následkem izraelského bombardování. Oba rodiče byli dlouholetými mírovými aktivisty.
Třiapadesátiletá akademička a režisérka Šaron žije v Londýně a Izrael navštěvuje od útoku každý měsíc. Navzdory nesmírné bolesti, kterou jí teroristé způsobili, ale odmítá žít v nenávisti: „Musíme si uvědomit, že je to důsledek nedosažení dohody. Je to vina obou stran. Vzájemného démonizování do té míry, že se navzájem nevnímáme jako lidé. Já osobně nehodlám žít v nenávisti,“ řekla při své návštěvě Prahy.
Spolu s ní navštívili českou, ale i slovenskou a maďarskou metropoli i dva palestinští novináři a několik dalších mírových aktivistů obou stran. „Chceme lidem ukázat, že jsme normální, můžeme se spolu bavit a přátelit,“ vysvětloval účel středoevropského turné novinář Muhammad Daraghma a přátelsky šťouchal do ramena vedle sedící a smějící se rabínky.
Lifšicová má vzkaz i pro Čechy: „Vyzývám lidi, aby byli proizraelští, ale nepodporovali současnou izraelskou vládu. Izraelská vláda nemá nyní v zemi většinu, ukončení války a návrat rukojmích si přeje okolo 70 procent obyvatel,“ připomíná.
V Pásmu Gazy nyní umírají stovky Palestinců téměř každý den a stále více pozorovatelů včetně akademiků mluví o genocidě. Jak se na pokračující zabíjení díváte vy?
Vidím to skrze slzy v očích, a to z několika úhlů pohledu. V první řadě jako členka rodiny rukojmích. Cítím obrovskou odpovědnost vůči našim rukojmím. V Gaze jich je stále 58, přibližně 21 z nich by mělo být naživu. Jsou mezi nimi lidé z mé komunity, které znám celý život.
Vím od své maminky, která se vrátila jako rukojmí, že dokud nebudou všichni zpátky, nemůžeme se začít skutečně zotavovat. Cítím, že válka nedovoluje, aby se rukojmí vrátili. Pokud bude Izrael souhlasit s dohodou a trvalým příměřím, všichni rukojmí se vrátí.
Vnímám to také jako člověk. Jak říká moje máma, jsem především lidská bytost. A utrpení v Gaze, velmi blízko našeho zničeného domova, mi láme srdce. A myslím si, že musíme tlačit na všechny, aby to zmírnili. Uvědomuju si, co je Hamás zač. Vládnou v Gaze od roku 2007 a chovají se strašně k nám i ke svým vlastním lidem, ale to, co se děje, je neúnosné.
Izraelská vláda viní Západ z podpory Hamásu
- Lídři Velké Británie, Francie a Kanady vydali v pondělí prohlášení, v němž vyzývají Izrael k ukončení války a umožnění přístupu humanitární pomoci do Gazy. V opačném případě pohrozili vládě Benjamina Netanjahua sankcemi. Izraelskou reakci na teroristický útok označili za nepřiměřenou a neúnosnou. Prohlášení žádající umožnění humanitární pomoci do Gazy podepsalo celkem 22 států Evropské unie.
- Netanjahu nejdříve reagoval prohlášením, že Západ „odměňuje Hamás za terorismus”, po zavraždění dvou zaměstnanců izraelské ambasády ve Washingtonu ještě přitvrdil. Britského premiéra Keira Starmera, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a kanadského premiéra Marka Carneyho obvinil z podpory „masových vrahů, násilníků, vrahů dětí a únosců“.
- V minulosti Netanjahuoy vlády dlouhodobě umožňovaly dovoz kufrů s hotovostí určených pro Hamás do Pásma Gazy. Netanjahu na jednom z mítinků své strany Likud prohlásil: „Každý, kdo chce zabránit vzniku palestinského státu, musí podporovat Hamás”.
Mnozí vojenští experti i někteří politici v Izraeli říkají, že to není válka, která může někam vést. Samozřejmě tato válka ještě více oslabila Hamás, ale ne dostatečně. Podle mého názoru jde především o zničení Gazy a zničení Hamásu.
Víme ale, že Hamás verbuje další bojovníky. A víme také, co nám řekl šéf IDF (izraelské obranné síly, pozn. red.). Řekl, že další boje v Gaze s největší pravděpodobností způsobí smrt některých nebo všech rukojmích.
Když zmiňujete prohlášení velitelů izraelské armády, jakou vidíte motivaci Izraele k pokračování vojenských operací v Gaze?
Myslím, že je jasné, že jediný, kdo na tom nyní může vydělat, je izraelská vláda a že trvalé příměří by v zemi vedlo ke dni zúčtování. V Izraeli podporuje ukončení války s cílem propuštění všech rukojmích jasná většina lidí a to, co se děje v Gaze, je i pro mnoho lidí v Izraeli neúnosné.
Netanjahu obětuje nejen rukojmí a region, ale i obrovskou příležitost, která se v tuto chvíli nabízí s Trumpem a Saúdskou Arábií. Mohli bychom dosáhnout dlouhodobých dohod, které by podpořily životy všech obyvatel Blízkého východu.
Vaše maminka byla propuštěna teroristy Hamásu po 17 dnech zajetí. Jak se dnes má, sleduje denně zpravodajství?
Ano, zprávy sleduje pravidelně a angažuje se. Třeba minulý týden vedla demonstraci v Tel Avivu, která vyzývala k propuštění všech rukojmích. Stála v čele spolu s dalšími vrácenými rukojmími z mé komunity včetně Nili Margalitové a Arbel Jahúdové. Devastace (kibucu) Nir Oz se jí hluboce dotkla. Má přítele, jehož syn, jeho žena a tři děti byly zavražděny 7. října. On před pár dny zemřel, zlomilo mu to srdce.
Zabýváme se bezprostřední situací rukojmích a ona má velmi silný pocit, že musí udělat vše pro to, aby je pomohla vrátit. A je součástí zdevastované komunity, která tolik ztratila. I jako 86letá žena, která přežila zajetí, je stále plná života. Je to zázrak, že se vrátila. Obrovský zázrak pro ni i pro nás všechny. Byla si jistá, že nepřežije.
Připomeňte si příběh Jocheved Lifšicové:
Když se mluví o 7. říjnu, lidé se kromě zděšení nad brutalitou teroristů shodují i na selhání státu, který nedokázal ochránit své občany. Jak si vysvětlujete, že téměř dva roky poté stále nevznikla státní komise, která by toto selhání vyšetřila?
To je opět problém naší vlády. Víte, premiér Netanjahu ani nikdy nenavštívil Nir Oz, nikdy nestanul po našem boku, aby s námi vzdal úctu obětem.
Jednou ráno jsem se probudila a zjistila, že přijel prezident Argentiny, jindy zase prezident jiné země, ale vůdce naší země nepřijel nikdy. On hraje svoji politickou hru, ve které jsme my jenom jeho loutky. A je v ní připraven obětovat blaho rukojmích a komunit pro své politické přežití.
Jak víte, Česko je hodně proizraelské, ve středu byla v Praze univerzitní konference, které se zúčastnili i zástupci osadnické Arielské univerzity, kterou neuznávají ani některé izraelské univerzity. Co si myslíte o postoji českých politiků, kteří de facto podporují instituci legitimizující okupaci palestinských území?
Vyzývám lidi, aby byli proizraelští, ale nepodporovali současnou izraelskou vládu. Izraelská vláda nemá nyní v zemi většinu, ukončení války a návrat rukojmích si přeje okolo 70 procent obyvatel. A Češi by tak neměli podporovat jednu stranu, ale řešení, které umožní sedmi milionům Židů a sedmi milionům Palestinců žít v bezpečí a důstojně v této části světa.
Od některých ministrů Netanjahuovy vlády slyšíme výzvy k likvidaci Gazy, ty ale zaznívají i od dalších Izraelců. Myslíte si, že se následkem 7. října změnila morálka ve společnosti?
Asi čtyři dny, pět dní po únosu rukojmích 7. října jsem měla tiskovou konferenci v Londýně. A všichni říkali, jak to, že necítíte nenávist? Jako kdyby existoval bod, kdy se nenávist stává přirozenou cestou vpřed. Teď už nenávidíme. Pro mě to platí od prvního okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že můj život už nikdy nebude stejný.
Uvědomila jsem si, že nepřátelé nás nenávidí. Za svůj život jsem prošla spoustou různých školení. A vím, že je to přirozená reakce na strach, nenávidět ty, kterých se bojíte, nenávidět ty, kteří vám způsobili takovou spoušť. Můj táta vždycky říkal, že pokud nedosáhneme řešení problémů a věci budou horší a horší, nakonec dojde k výbuchu.
Musíme si uvědomit, že je to důsledek nedosažení dohody. Je to vina obou stran. Vzájemného démonizování do té míry, že se navzájem nevnímáme jako lidé, nevnímáme se navzájem. Já osobně nehodlám žít v nenávisti a budu pracovat na tom, co nám umožní žít v bezpečí.
Když se podíváte na současné izraelské politiky, vidíte někoho, kdo by ve vás vzbuzoval naději?
Izrael především potřebuje vůdce, kteří nebudou zkorumpovaní. Pak potřebuje vůdce, jenž má vizi. Není lehké takového najít. Myslím, že nejlepší, co teď máme, je politik demokratů Jair Golan. Sedmého října zachránil mnoho životů, to mu dává kredit. Byl statečný.
Musíme ale podporovat každého politika, který činí správná rozhodnutí. Není to tedy jen o tom zvolit si jednoho, ale i o budování demokratických struktur a občanské společnosti, která může odvážné politické kroky podporovat.
Na Izrael nyní roste tlak zvenčí, tento týden pohrozila Francie, Británie a Kanada sankcemi, pokud bude tímto způsobem pokračovat v Gaze. Myslíte, že když ten tlak lidé vidí, poroste domácí odpor proti Netanajahuovi?
To je těžké předvídat. Jsem tu na konferenci s několika Palestinci a věřím jim, když říkají, že jejich blízcí trpí hlady. A myslím, že s tím má Hamás hodně společného. Jako lidská bytost - nehledě na to, kdo to způsobil - vím, že musíme udělat vše, abychom to zastavili.
Nemůžu snést pomyšlení, že dva kilometry od domu mých rodičů jiní lidé hladovějí. Jsou to lidé, s nimiž si moji rodiče po 65 let uchovávali vztahy, děti a bratranci matek, které můj táta vozil do nemocnice. Jsou to lidské bytosti. Musíme něco udělat.
