Článek
/Od naší zvláštní zpravodajky z Krakova. /
Slunečné, ale mrazivé nedělní počasí jako by nebralo na vědomí, co se v těchto místech o den dříve odehrálo. U Floriánské brány, jednoho ze vstupů do historického centra Krakova, se mezi turisty s kufry mířícími k hlavnímu nádraží proplétají rodiny s dětmi. Na první pohled obyčejné nedělní odpoledne.
S každým krokem po Sławkowské ulici směrem k Hlavnímu náměstí ale ruch pocitově slábne. V chladném vzduchu postávají malé hloučky lidí a před nimi se napříč ulicí táhne policejní páska.
U pietních míst se v tichosti střídají místní i turisté.
Místa, kudy včera okolo třetí projelo černé Subaru se střelcem pálícím do nevinných kolemjdoucích (zabil šest lidí, nejméně 15 zranil, 12 těžce), hlídají policisté, stejně tak jako každý další vstup na Hlavní náměstí.
Hned pod páskou vedle policejního auta se krčí a objímá dvojice a zakrývá tak průhled na malé pietní místo, kam lidé od včerejška pokládají zapálené svíčky. Plačící ženu nepřítomným pohledem sleduje asi šedesátiletý stánkař, který sedí na plastové židli a zdá se, že dnes nemá v plánu prodat jediný obwarzanek krakowski – tradiční krakovské pečivo, které je tady možné koupit na každém rohu.
V uších má sluchátka a je evidentní, že mu není do řeči. „Ještě včera jsem prodával támhle,“ říká a hlavou pokývne směrem k rynku. „Viděl jsem to. A nechci o tom mluvit, vůbec.“ Zachumlá se do bundy a rozhovor končí.
Spousta místních stánkařů se o sobotním incidentu nechtěla zmiňovat.
O ulici dál si policejní pásky se zaujetím prohlíží postarší pár turistů. Ráno přiletěli z Japonska a ani zprávy o střelbě je nepřesvědčily o tom, že by měli změnit plány. „Můj muž o té střelbě věděl, ale neřekl mi to. Až když jsme se chtěli dostat na náměstí a viděla jsem ta policejní auta, jsem zjistila, co se stalo. Je mi to moc líto. Ale je to nádherné místo a nemám pocit, že bych tu nebyla v bezpečí,“ vysvětluje japonská turistka.
Pietní místa spontánně vznikají i u dalších uzavřených ulic. Hlídkující policisté na sebe dočasně vzali i úlohu informačního centra a navádějí turisty správným směrem. Někteří z výletníků přes videohovor popisují blízkým situaci. „Tady se to stalo… nedá se tu projít. Dívej,“ povídá anglicky muž a natáčí mobil k zapáleným svíčkám.
Situaci komentují i mladé ženy, které do Krakova přiletěly z Irska. „Když se to stalo, byly jsme kus odtud. Ale myslely jsme, že se stala nějaká vážná autonehoda, slyšely jsme sanitky a policejní auta a usoudily jsme, že bude nejlepší, když se vrátíme na ubytování. Když jsme se ze zpráv dozvěděly, co se tu stalo, už jsme raději nevylezly ven,“ popisuje mladá Irka.
Mezi svíčkami a květinami se objevují také vzkazy. Jeden z nich, „Je suis Kraków“ (Jsem Krakov), odkazuje na heslo „Je suis Charlie“, které se stalo symbolem solidarity po teroristickém útoku na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo v lednu 2015.
Podniky v bezprostřední vzdálenosti od zapáskovaných ulic jsou navzdory běžné otevírací době zavřené. Nebýt ale všudypřítomných policistů, člověk by měl pocit, že je to jen běžná neděle. Možná trochu lenivější. Venkovní zahrádky jsou plné hostů, které obsluhují číšníci a z dálky se místy ozývá i smích.
Hospodští, kteří dnes otevřeli, obvykle odmítají s novináři mluvit.
„Svět se mi zastavil“
Až na paní Sylwii, která prodej v pojízdném vozíku s pečivem nezavřela ani navzdory tomu, že jej měla zaparkovaný přesně v místech, kde předchozí den probíhala policejní honička. Sylwia ji sledovala z první ruky, než jí došlo, že by měla stánek nechat stánkem a dát se na útěk.
„Byly to doslova zlomky vteřiny, všechno se odehrálo strašně rychle. Byl to chaos, lidé utíkali, celou dobu se ozývala střelba, nepřetržitě, bez přestávky,“ popisuje a je znát, že ji situace hodně vystrašila.
Policisté hlídkující v ulicích pomáhali turistům s orientací.
V momentě, kdy se dala na útěk, koutkem oka zaregistrovala rychle projíždějící policejní auto, které někoho pronásledovalo. Vzápětí ale zakopla, upadla na zem a snažila se aspoň schovat za roh. V ten moment se začala bát, že by mohla být postřelená do zad. „Ulevilo se mi, že pronásledování pokračovalo jiným směrem. Čekala jsem, že by po mně někdo vystřelil a to bych neměla šanci se tady schovat,“ popisuje a rozhlíží se po otevřeném prostranství.
„Najednou tady ležel na zemi nějaký muž, byl to cizinec. Myslela jsem, že někdo jen omdlel. Kolem něj se shromáždili lidé a snažili se ho zachránit, tak mě napadlo, jestli nejde o infarkt… A pak jsem si všimla, že je postřelený,“ říká Sylwia. Čekala by, že u něj sanitka bude daleko rychleji. „Na druhou stranu, na rynku se děly ještě horší věci, nejspíš měli naléhavější případy.“
I když se dnes na místo činu vrátila, bylo zjevné, že se necítí příjemně.
„Svět se mi zastavil… vlastně jsem měla smrt přímo před očima. Ale co s tím člověk nadělá? Snažím se na to nemyslet, musela jsem se stejně vrátit do práce. A vůbec, myslím, že tohle by měl udělat každý. Nesmíme se nechat zastrašit. Věřím, že to byl jednorázový incident, který se nebude opakovat.“
Domnívá se, že sílu našla díku tomu, že si jako samoživitelka slabost nemůže dovolit. Nakonec ještě přiznává, že přestože se necítí zastrašená, a naopak „by po návalu adrenalinu chtěla pomáhat“, něco se v ní změnilo.
„Samozřejmě že se teď člověk bude instinktivně ohlížet přes rameno, to ano,“ dodává a už se věnuje zákazníkům, kteří si u ní přišli koupit pečivo za cenu levnější než v kterémkoli jiném pojízdném vozíku okolo.
Po procházce vedlejšími ulicemi kolem míst, kudy projížděl i střelec a policejní vůz, to žije jako kdykoli jindy. Plynulý provoz trochu drhne až na křižovatce ulic Dietla a Stradomska, kde policista Jakub Kulik navzdory vlastním zraněním útočníka dopadl.
Místo, kde v sobotu odpoledne proběhla závěrečná přestřelka mezi útočníkem a policistou Jakubem Kulikem.
Výloha na rohu ulice je zasíťovaná a jsou v ní na různých místech patrné díry po projektilech. Kolemjdoucí se u nich zastavují, někteří si je fotí. Cestu tu a tam blokují i zmatení turisté, kteří si nejsou jistí, zda městská hromadná doprava klasicky jezdí a jak se mají dostat do svého cíle.
Do kostela Sv. Anny, kde probíhala mše, se nedostali všichni. Lidé se tak modlili i venku.
Krátce před čtvrtou hodinou mění proudy lidí směr a míří ke kostelu Svaté Annny, kde se koná zádušní mše za oběti sobotní střelby. Dostat se dovnitř je takřka nemožné. I přes 1200 metrů čtverečních je kostel plný, a lidé se tak srocují venku na schodech. Z kostela doléhají liturgie kněze, na které přítomní odpovídají zpěvy v nejrůznějších tóninách.
O mši za oběti sobotního útoku byl obrovský zájem.
Ti, kteří se nedostali dovnitř a postávají na schodech, mlčky naslouchají. Jiní se neubrání slzám, opírají se o stěny kostela nebo jen stojí se sklopenou hlavou. Mezi přítomnými jsou také novináři a fotografové. V okolních ulicích hlídkují policejní vozy.
Nad Krakovem se mezitím začíná stmívat. Historické uličky se postupně rozsvěcují a turisté se vracejí do restaurací a hotelů. Tentokrát jim však cestu nesvítí jen teplé světlo pouličních lamp, ale i blikající modrá policejních majáků.
