Článek
Hlavní kouč Zdeněk Moták vystoupil poprvé v nové sezoně minulý čtvrtek na tiskové konferenci. S generálním manažerem Patrikem Eliášem přinesli nový, svěží přístup. Empatický, maximálně transparentní. Už jen novinka s vysvětlením nominace každého jednoho vybraného hráče do reprezentace upoutala.
Nový trenérský štáb navíc naplnil i předsevzetí, které si dal. Jejich výběr se prezentoval rychlým bruslením, agresivním napadáním i poctivou hrou dozadu a neústupností v soubojích. Působil čile, vyvíjel zřetelné úsilí. I brankáři si vedli slušně, ač si Jan Bednář s Dominikem Frodlem vybrali každý slabší chvilku, tým celkově podrželi.
Po zápasech se Švédskem (2:3 po nájezdech), s Finskem (1:2 po nájezdech) a Švýcarskem (4:2) mužstvo ani jednou neprohrálo v základní hrací době. Posbíralo solidních pět bodů. A ač skončí třetí, rozhodně nezaostalo, vcelku zanechalo slušný dojem.
Jenže taky muselo vždy dotahovat, ani jednou se neprosadilo jako první. V ofenzivě se s postupem turnaje dostávalo do křeče.
A tu nejlépe vystihuje střelecká statistika. Celková úspěšnost pokusů mířících mezi tři tyče činí 6,25 procenta, z veškerých projevů střelecké aktivity pak 3,4 procenta.
Produktivita národního týmu | Sport SZ
- Proti Švédsku (2:3N): 70 střel (z toho 36 na branku), úspěšnost 5,5 procenta
- Proti Finsku (1:2N): 67 střel (z toho 41 na branku), úspěšnost 2,4 procenta
- Proti Švýcarsku (4:2): 68 střel (z toho 35 na branku), úspěšnost 11,4 procenta
- Celkem: 205 střel (z toho 112 na branku), úspěšnost 6,25 procenta
Jistě, nebýt neuznaného gólu dorážejícího útočníka Radima Zohorny, kdy rozhodčí nezvládli najít kotouč za čarou, mohlo být branek osm. Ale to na podstatě sdělení mnoho nemění. S čísly by to nezamávalo.
„Celý sraz se to s námi táhne, nedáváme góly ani na tréninku,“ zamrzelo i Motáka. „Je to sport, nejde to ovládat joystickem. Někdy to tak je, že do toho bušíte jako hluchý do vrat a a nic.“
Tohle přirovnání by se dalo vzít doslova, protože občas tak Češi opravdu působili. Brát však v potaz pouze efektivitu zakončení, to je velké zjednodušení. Jen klišé v podobě většího tlaku do brány také není řešením. Kdyby stačilo situace v ofenzivě vyřešit takto snadno, nedělají Čechům podobné situace problém už dávno. Silově vybavení i agresivní jsou, navíc jsou zvyklí z české extraligy. Výkony Daniela Voženílka nebo první formace s Filipem Chlapíkem, Zohornou a Matějem Blümelem oplývaly aktivitou v útočném pásmu.
Ano, celý tým se mimořádně nadřel proti skvěle systematicky hrajícím severským výběrům. Nocco Hockey Games, první podnik pod hlavičkou Euro Hockey Tour, se hrál nezvykle celý na úzkých, zámořských, rozměrech kluziště. Na rozdíl od podniků ve Švýcarsku či ve Švédsku. Teď jeden zápas hostila pražská O2 arena. Druhý znovuotevřená Hartwall (nyní Veikkaus) aréna v Helsinkách, která příští týden přivítá zájezd z NHL.
Tady si hokejista puku tolik neužije a rovnou ho odehrává, předává, nahazuje. Akce běží vyšší rychlosti, na nic není dost času.
Paradoxně ale nejvíc ukázaly momenty, kdy každý z hráčů měl klidu na akci dost. Nájezdy. U nich se projevuje spíš jen mentální, nežli fyzická zátěž. Hokejisté proměnili jen dva z jedenácti. Chyběly nápady, většinou přišlo snadné řešení, najetí do středu a střela.
Při dovednostní disciplíně se ukázalo, že ten nejlehčí postup se nemusí vždy vyplatit. A že nestačí jen vystřelit. Není to špatně, ale je potřeba přijít i s něčím navíc. Ovšem v pouhé snaze vypálit a dělat ze soupeřových gólmanů hrdiny mívá český hokej nežádoucí úchylku.
Hned ve třetí minutě duelu se Švýcarskem skvěle zakombinovali hráči čtvrté lajny se Zohornou. Michal Kunc poslal kotouč zpoza branky útočným pásmem, Zohorna ihned poslal puk na hokejku Radovanu Pavlíkovi. Ten sice na dlouhou hůl nedal gól, ale s kolegy vytáhl akci, jakých bylo od českého týmu v průběhu turnaje strašně málo.
Hokej není jen o čisté efektivitě, ale i o hravosti. Tohle skvěle vědí v Americe, tak si nakonec Švédové i Finové poradili v rozhodujících nájezdech s Čechy. Zároveň je potřeba vědět, kdy aspekt hravosti využít.
Na co dlouhodobě národní tým žehrá, není jen samotné zakončení, ale tvořivost, schopnost přijít s nápadem. A na úzkém kluzišti, kde musí hráč fungovat v jiném tempu a každou situaci řešit pod tlakem, se tato potíž projevuje nejvýrazněji.
Až proti Švýcarům se Češi vytasili s nejlepším ofenzivním výkonem. Dobrou přihrávkou se povedlo uvolnit Kunce, který skóroval proti přesouvajícímu se gólmanovi. Před vítězným gólem Ondřeje Kovařčíka zase výborně hrající navrátilec Andrej Šustr našel před brankou odskočeného Jana Myšáka.
Do té doby góly padaly buď po ranách obránců, po doklepnutí jednoruč v podání Zohorny proti Švédsku, po napadání a dorážení Matěje Stránského ve stejném zápase. Do velké míry z náhodných odrazů, hrubek soupeřů nebo ze zažitých vzorců.
Jak se vyvíjí situace kolem Ruska | Sport SZ
- Mezinárodní hokejová federace (IIHF) reaguje na verdikt Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) a přes odmítavé stanovisko uvádí rozhodnutí o návratu Rusů na mezinárodní scénu do praxe.
- Účastníkům juniorského šampionátu do 20 let od IIHF údajně poslala nový harmonogram šampionátu, v němž v pozici posledního 10. týmu namísto Norska figuruje Rusko. To by tak místo Seveřanů hrálo ve skupině B s Kanadou, Švýcarskem, Lotyšskem a Českem.
- Norský svaz informaci vzal na vědomí, okomentoval ji na svém webu a vyčkává. Kanadský premiér Mark Carney totiž oznámil, Rusům na turnaji, který hostí zámořský Edmonton s Red Deerem, v zemi neudělí víza.
Momenty překvapení občas obstaraly nabídky na teč. Ovšem kreativita, ta očividně často chyběla. Český hokej, podobně jako fotbal, její nositele postrádá dlouhodobě.
„Nechtěl bych to svalovat na smůlu, tou to není,“ řekl k zakončení naprosto přesně také Moták, který ještě vyzval: „Pojďme na tom dělat, pracovat!“
Ono už se to v českém hokeji nějakou dobu děje. Ano, není to tak dávno, co se podobným stylem prezentovali i junioři. Plácali do puků z všemožných pozic, leckdy bezhlavě. Sbírali jen bezcenné rány do statistik. To se změnilo. Stačí vzpomenout jen na utkání, která tak hlodají Kanadu. Počet pokusů klesl, přesto efektivita vystoupala. Kvalita zvítězila nad kvantitou.
Fenomén, který se jasně odrážel i v druhé polovině posledního zápasu se Švýcarskem. V něm se nejvíc činily poslední dvě lajny.
Což nás přivádí ještě k jednomu problému.
Ne, nejsou to zbytečná oslabení. Ta čas od času přijdou, postupně jich navíc s větší koncentrací ubylo. Nejde ani o přesilovky, které vždy potřebují čas a souhru, jež se na mezinárodní úrovni hledá nejhůř.
Pozornost míří k jedné z prvních vět, kterou minulý čtvrtek vyřkl Eliáš: „Třetinu týmu tvoří hráči do 25 let.“ Spolu s vizí, že k omlazení je potřeba dojít i za využití řady zkušených hokejistů. To zní jako logická myšlenka.
Jenže její převedení do praxe má dvě ale. Jednak by se dalo pracovat i s nižší hranicí než 25 let, hlavně je ale otázka, jak se povedlo zkušenost s mládím namixovat?
Při pohledu na českou sestavu se dvě tváře týmu striktně oddělily. V prvních dvou formacích dominovali ostřílení hráči, všichni se zápasy na velkých turnajích. Chlapík, Blümel, Zohorna, Voženílek, Jakub Flek, Michael Špaček. Ve čtvrtek ještě Stránský, David Tomášek a Jiří Smejkal. Jen Kovařčík si nezahrál na MS, současně mu ale je jedenatřicet.
Mladí hráli níž. Není to škoda? Nabízí se myšlenka, že šlo s útoky více zamíchat. Jako když se mladý obránce nasadí do dvojice vedle veterána.
Euro Hockey Tour představuje přesně ten prostor, kde se s takovými experimenty dá pracovat, byť se chce vyhrávat, konečný výsledek tady není tak zásadní. Ano, těžko se na těchto turnajích povede tak dobře omladit, když se většina členů úspěšných dvacítek pohybuje v zámoří. Paradoxně lze tak učinit jedině na velkých akcích. Alespoň koncept dát dohromady mladíky s osvědčenými tvářemi by však za pokus stál.
Už jen proto, že z českého mládí sálá větší hravost a schopnost pracovat pod tlakem, kterou se někteří hráči při měnícím se přístupu ve výchově naučili. Tady je šance ji využít. Jen to chce víc odvahy.
Třeba se pak povede zmírnit trápení v koncovce. Jelikož u ní často dochází k záměně příčiny s důsledkem.
