Muž z Moskvy, který v Praze pomáhá Ukrajincům: Někdy je těžké být Rusem

Anton Litvin se narodil v Rusku a skoro v padesáti se přestěhoval do Česka.

Výtvarník, malíř a také herec organizuje akce proti režimu ruského prezidenta Vladimira Putina a pomáhá ukrajinským běžencům, i když je Rus.

„Chtěl jsem žít ve svobodné zemi, protože jsem vyrůstal v Sovětském svazu a nechtěl jsem, aby v takovém režimu žily mé děti,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Na víkendových volbách do Sněmovny ho překvapilo zvolení velkého počtu žen. „Česko jsem nikdy nevnímal jako příliš feministickou zemi, ale mění se to,“ uvádí ruský umělec a politický aktivista.

Nejste českým občanem, takže nevolíte. Přesto se nelze nezeptat: vaše dojmy z víkendových parlamentních voleb?

Z mého pohledu je úžasná volební účast. Skoro 69 procent. Je vidět, že Čechům není lhostejné, kdo vládne. Nejsou v dnešním světě Putinů a Trumpů odevzdaní a otupělí, což je dobře.

Překvapilo mě mnoho zvolených žen. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi jsem Česko nepovažoval za nějakou baštu nebo avantgardu feminismu, ale vypadá to, že se věci mění. Což je podle mě také dobře.

To, že se komunisté nedostali do Sněmovny, svědčí o tom, že tyto ideály už definitivně ztratily přitažlivost. Na což se mi jako někomu, kdo vyrůstal v Sovětském svazu a pak z Ruska odešel, hezky dívá. A udělal mi radost také docela malý zisk SPD, protože vyvolává nenávist vůči Ukrajincům.

Jak se díváte na předsedu vítězného hnutí ANO Andreje Babiše? V kampani ho i zahraniční média líčila jako politika, který je vůči Putinovi naladěný podobně jako Viktor Orbán nebo Robert Fico. Obáváte se toho jako člověk, který Putina nemá rád?

Upřímně řečeno nevím. A myslím, že i řada lidí, kteří rozumějí české politice více, neví a nemá v tom úplně jasno. Babiš je praktický a řekněme cynický byznysmen, kterého zajímá evropský trh a evropské dotace. Možná ho víc než Orbán a Fico zajímá, kde je víc peněz. Možná nechce riskovat třeba blokováním společné politiky Evropské unie vůči Rusku.

Proč jste vlastně opustil Rusko a našel nový domov zrovna v Česku?

Rusko jsem se rozhodl opustit v roce 2011. Tehdy Putin oznámil, že po čtyřletém období Dmitrije Medveděva bude znovu prezidentem, a já jsem – jako člověk, který vyrůstal v Sovětském svazu - nechtěl, aby v podobném systému vyrůstaly moje děti. Tušil jsem, že v Rusku začne tvrdý režim, který bude vyžadovat ideologickou poslušnost.

Amerika a Austrálie byly příliš daleko, německy jsem neuměl. V Izraeli by mě nevzali, protože nejsem Žid. Česko se mi vždy líbilo, několikrát jsem tady byl na výstavách a různých akcích. Nechtěl jsem ale odejít jako politický uprchlík, proto jsem si podal na českém velvyslanectví v Moskvě žádosti o byznysové vízum s podnikatelským projektem. Dvakrát mě odmítli, uspěl jsem až napotřetí. Na české ambasádě bylo možné žádat o takové vízum jen jednou ročně, takže jsem se do Česka přestěhoval v roce 2015.

Praha je pro mě jako pro umělce vizuálně nádherné, čisté město. Je opravdovým pokladem Česka, celé Evropy. Ale odjel jsem z Ruska docela pozdě, bylo mi už skoro padesát. To je těžké začínat znovu v nové zemi. Ale moje dvě děti jsou tady šťastné a jsou samozřejmě mnohem lépe integrované než já.

Jak se váš život změnil 24. února 2022, kdy Rusko zahájilo velkou invazi na Ukrajinu?

Nepřekvapilo mě, že válka začala. Očekával jsem to už od anexe Krymu v roce 2014, že Putin nedovolí Ukrajině, aby se od Ruska vzdálila. Co mě překvapilo, byla podoba té ruské agrese. Tanky, letadla, pěchota… Jako v první světové válce.

Pro mě osobně změna byla v tom, že jsem se začal věnovat jiným projektům. Podílel jsem se na vzdělávacích programech a psychologické podpoře pro mladé ukrajinské běžence, pro děti, protože pro ně je to velmi těžké. Přišly většinou s matkami a bez otců, přitom matky musejí vydělávat a tráví mnoho času v práci.

Organizoval jsem protestní akce ruské komunity proti Putinovi, aby Češi věděli, že Rusové nejsou jen nějaká jeho pátá kolona. Že jsou mezi nimi lidé, kteří sdílejí evropské hodnoty a podporují Ukrajinu. Podařilo se nám shromáždit pět tisíc Rusů, kteří šli 26. března 2022 Prahou z náměstí Míru přes Václavské náměstí až na Staroměstské.

Jak vnímají Ukrajinci v Česku fakt, že jste původem Rus z Moskvy?

Do války to nehrálo roli, ale od roku 2022 jsou věci složitější. Někteří se se mnou moc nestýkají, i když třeba udržujeme kontakt přes messenger na facebooku. Když jsem například loni chtěl vystoupit na shromáždění takzvaného Pražského Majdanu, což je skupina Čechů a Ukrajinců podporující Ukrajinu, tak mi řekli, že si to nepřejí.

Já dál podporuji Ukrajinu a chodím na akce na podporu Ukrajiny, ale necpu se dopředu a nechci být někde na fotografiích. Moje občanská pozice ale zůstává stejná.

Před volbami jsem se zúčastnil mítinku v Praze, kde byli příznivci STAN a jejich předseda Vít Rakušan. Vyslechl jsem dialog dvou mladých Čechů, kteří se bavili o tom, že Rusové v Česku podporují komunisty, že to je pátá kolona. Oslovil jsem je a řekl, že to není pravda. Že já jsem Rus a jsem proti komunistům. Někdy je opravdu těžké pocházet z Ruska. Sám si občas říkám, jak to vyřešit. Jestli se stát prostě Čechem a definitivně se oddělit od všeho ruského.

Jednou jste řekl, že Rusko má jiný systém hodnot než Evropa. Že v Rusku je na prvním místě stát a až potom člověk…

Je to ruská tradice z carských dob, na kterou pak navázal Sovětský svaz. V Rusku je vše podmíněno státu. Role státu vždy byla a je hlavní v životě každého člověka. Všechny peníze, které člověk v Rusku má nebo vydělá, vlastně nejsou jeho. Tak či onak patří státu a všichni to tak chápou. Všechno řídí a rozděluje stát.

Byla krátká období, kdy to úplně neplatilo – na začátku 90. let minulého století za Borise Jelcina a ve 20. letech za Leninovy Nové ekonomické politiky (NEP). Ale to byla jen krátká období.

Pro Putina je všemocná role státu základem politiky. S tím vlastně začal, když se stal prezidentem v roce 1999. Nevrátil jen starou sovětskou hymnu, ale vrátil i cenzuru médií. Klíčový byznys i státní funkce obsadili jeho lidé, které znal z minulosti ze sovětské tajné policie KGB. Soukromý byznys, soukromé podnikání se de facto stalo státním. I bohatým Rusům jejich majetek a firmy patří jen formálně. Ve skutečnosti to berou tak, že je pod kontrolou státu, musí sloužit jeho zájmu.

V Evropě je stát a vláda pro lidi, pro člověka, v Rusku je to naopak.

Co může přimět Vladimira Putina, aby zastavil válku proti Ukrajině?

No, když nemůže ani Donald Trump, nejmocnější muž planety, tak opravdu nevidím sílu, která by ho k tomu přiměla. Bohužel. A také se domnívám – a znovu říkám bohužel –, že Putin má pořád dost peněz na pokračování války. On si zajistil podporu ve světě – v zemích z Jižní Ameriky, Afriky, Asie.

Vytváří pro Rusko jakýsi alternativní svět namísto vztahů s Evropou. A daří se mu propaganda, v níž se prezentuje, že chce mír, i když to ve skutečnosti je tak, že chce po Ukrajině, aby mu dala území, která chce, a splnila všechny jeho podmínky.