Nevrlý Peking. Změna taktiky v boji proti rozpínání Číny ho nutí jednat

Nejdřív je to jen záběr z paluby, kokpitu nebo satelitu.

Čínská loď se přiblíží k filipínskému plavidlu a zasáhne ho proudem vodního děla. Jiný den namíří přídí přímo do cesty filipínské hlídce, ve vzduchu se objeví světlice a pobřežní stráž ohlásí nebezpečný manévr.

Jindy se čínské motorové čluny natlačí na filipínské nafukovací lodě, které čínská posádka poškodí noži a sekerami a několik filipínských námořníků končí se zraněním.

Potom přichází druhá fáze. Manila zveřejní video nebo fotografii a snaží se ukázat, že čínské nároky v Jihočínském moři nejsou jen abstraktní diplomatické fráze, ale konkrétní manévry na vodě, nátlak na lodě i rybáře a postupné vytlačování z oblastí, které Filipíny považují za součást své výlučné ekonomické zóny.

Peking zpravidla odpovídá vlastním slovníkem. Tvrdí, že jen brání svou suverenitu, zatímco Filipíny podle něj provokují, porušují čínská práva, vymýšlejí si příběhy o „Číně, která šikanuje slabé“, spoléhají na vnější síly a z incidentů vyrábějí mediální kampaň.

Spor se tak už nevede jen o mělčiny, útesy, zdroje a námořní trasy, ale také o to, kdo si získá sympatie mezinárodního publika - a kdo dokáže přesvědčivěji vysvětlit, co se v Jihočínském moři vlastně děje.

Filipíny v posledních letech vsadily na strategii, kterou samy označují jako asertivní transparentnost.

Čínskou převahu v počtu lodí a námořní milice nemohou dorovnat silou, a tak se snaží měnit cenu čínského chování jiným způsobem. Aby byly agresivní manévry čínských plavidel viditelným důkazem pro světovou veřejnost, incidenty dokumentují, zveřejňují a na své hlídkové mise zvou domácí i zahraniční reportéry.

„Rád bych zdůraznil, že nejlepším způsobem, jak řešit čínské aktivity v ‚šedé zóně‘ v západní části Filipínského moře, je jejich odhalení,“ řekl AP komodor pobřežní stráže Jay Tarriela s odkazem na to, že Čína využívá zdánlivě civilní rybářské a výzkumné lodě k plnění vojenských úkolů, aby se vyhnula vojenské reakci ze strany dalších států, které si na tuto oblast činí nárok.

Tomuto přístupu se někdy také říká taktika „pojmenovat a zostudit“. Video nebo satelitní snímek sice samy o sobě Čínu nezastaví, ale mění prostředí, v němž musí Peking své kroky obhajovat - už to není slovo proti slovu. Čínská strana proto útočí i na samotnou logiku filipínské transparentnosti.

Podle Pekingu Manila incidenty záměrně vyvolává, natáčí a následně je používá k manipulaci veřejného mínění - problémem tak dle Číny není její chování na moři, ale filipínská mediální kampaň.

Pekingu se přítomnost novinářů při námořních incidentech významně nezamlouvá. V uplynulých měsících vydal několik prohlášení, v nichž zaútočil na Filipínské centrum investigativní žurnalistiky (PCIJ), jedno z nejvýznamnějších investigativních médií v jihovýchodní Asii.

Nátlaková kampaň čínského velvyslanectví dosáhla takové úrovně, že v březnu Výbor na ochranu novinářů (CPJ) vyzval čínské velvyslanectví v Manile, aby s tím přestalo. Peking však svou rétoriku ještě zpřísnil a spor se přenesl do online prostředí, kde zaktivizoval online ekosystém internetových trollů a influencerů napojených na čínský stát.

Nedávno se souboj o fyzickou kontrolu i veřejný výklad opět ukázal u Scarborough Shoal, jedné z nejcitlivějších oblastí Jihočínského moře.

Atol, který Filipíny označují jako Bajo de Masinloc a Čína jako Huangyan Dao, je od roku 2012 fakticky pod čínskou kontrolou. V posledních dnech se znovu dostal do centra pozornosti kvůli podezřelé plovoucí konstrukci u vstupu do laguny.

Satelitní snímky pořízené na konci května ukázaly objekt, který analytici popsali jako možný plovoucí vor, bóji nebo platformu. Na některých záběrech byla vidět také bariéra táhnoucí se přes část vstupu do atolu.

Filipínské úřady následně zveřejnily snímky čtvercové plošiny s lidmi na palubě, anténou a konstrukcemi připomínajícími bóje. Novější snímky naznačovaly, že podezřelá konstrukce už na místě není.

Manila kvůli objektu podala diplomatický protest a vyzvala Čínu, aby plovoucí konstrukci odstranila. Mluvčí filipínského námořnictva Roy Trinidad varoval, že Filipíny nedovolí, aby se Scarborough Shoal proměnil v umělou stavbu. Podle filipínské pobřežní stráže mohly objekt umístit výzkumné lodě působící v oblasti.

Čína vlastnictví plošiny přímo nepotvrdila. Trvá však na tom, že má nad Scarborough Shoal a přilehlými vodami „nespornou svrchovanost“ a že její aktivity, včetně vědeckého výzkumu, jsou legitimním právem suverénního státu.

Čínské instituce zároveň oznámily výzkumnou misi v oblasti, která měla začít 20. května a zahrnovat nasazení plovoucí platformy pro monitorování životního prostředí a odběr vzorků.

Z čínského pohledu tedy může jít o vědeckou misi. Z toho filipínského je to ale další možný krok v postupném upevňování přítomnosti na místě, které Peking ovládá fakticky, ale které Manila stále považuje za součást svého námořního prostoru.

Čína tak ani nemusí hned stavět nový ostrov ani vysílat válečné lodě - stačí do oblasti poslat pobřežní stráž, výzkumné plavidlo, bariéru nebo dočasnou konstrukci a sledovat, jak Manila zareaguje.

Podle analýzy amerického think tanku Atlantic Council nejde o sérii náhodných incidentů, ale o pevný vzorec nátlaku: vodní děla, nebezpečné manévry, taranování, sledování filipínských lodí, blokování zásobovacích misí a zapojování pobřežní stráže či námořní milice místo klasického námořnictva - kroky, které se pohybují těsně pod hranicí otevřeného ozbrojeného střetu.

Nátlak, který zdánlivě ojedinělé incidenty vyvolávají, pak Filipínám způsobuje náklady a oslabuje jejich faktickou kontrolu nad spornými oblastmi. Čína tak posouvá realitu na moři po malých krocích, aniž by nutně překročila práh, který by vyvolal přímou vojenskou reakci Spojených států na základě obranné smlouvy s Filipínami.

Každá taková konfrontace je tak nejen zkouškou odhodlání Filipín, ale také toho, zda by USA případně vyslyšely volání o pomoc.

Washington sice Filipínám slibuje podporu, ale ve světle reálné zahraniční politiky Donalda Trumpa je evidentní, že Američané dokáží v mžiku proměnit bezpečnostní závazek v cirkus, píše server The Diplomat. Jejich analýza připomíná například otevřené ponížení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v přímém televizním přenosu.

Vztahy v Jihočínském moři tak připomínají opakovanou hru s nejasnými pravidly. Kroky Pekingu navíc nejsou tak jednoznačné, aby vyvolaly okamžitou eskalaci. Filipíny a jejich spojenci pokaždé zvažují, zda odpovědět tvrději, nebo incident přijmout jako další epizodu v dlouhém sporu. Pokud je reakce slabá, čínský postup se vyplácí. Pokud se vzorec opakuje dostatečně dlouho, začne se nová situace jevit jako normální stav.

Tento repertoár se navíc neobjevuje jen ve vztahu k Filipínám. Tchaj-wan v posledních dnech hlásil čínské pobřežní a vládní lodě u svých vod i obtěžování obchodních plavidel východně od ostrova. Podle tchajwanské pobřežní stráže se čínská plavidla pokoušela vystupovat jako autorita s vlastní jurisdikcí.

Čínská loď oznámila, že plní rutinní úkol a že Čína má nad souostrovím Pratas svrchovanost, uvedla tchajwanská pobřežní stráž.

„Prosím, nenarušujte mír. Měli byste se vrátit a usilovat o demokracii. To je správný způsob, jak sloužit své zemi,“ odpověděla tchajwanská loď podle videozáznamu, který poskytla tamní pobřežní stráž.

Z toho však zatím nelze vyvozovat, že Peking jednoduše přenesl taktiku z Jihočínského moře k Tchaj-wanu. Ukazuje však širší vzorec, kdy Čína testuje hranice a nutí protivníky reagovat na řadu malých, zdánlivě izolovaných kroků, kterými realitu na moři pomalu posouvá.