Hlavní obsah

Může to skončit krveprolitím. Jihočínské moře čeká „sudetský moment“, říká Etzler

Podívejte se na exkluzivní záběry novináře Tomáše Etzlera z vraku a okolí lodi Sierra Madre. (Video: Tomáš Etzler)

 

Reklama

6. 12. 2021 5:43

Čína má zálusk na atol hlídaný potápějícím se vrakem filipínské lodi. Ačkoli by ho jindy zabrala během pár minut, trpělivě vyčkává. „Sudetský moment“ a krveprolití ale nastane, jakmile si dojde pro Tchaj-wan, říká Tomáš Etzler.

Článek

Uprostřed Jihočínského moře roky kotví ztroskotaná filipínská loď Sierra Madre. Ačkoli její vachrlatá zrezivělá konstrukce nasvědčuje, že jí do úplného potopení příliš času nezbývá, má nevyčíslitelnou hodnotu nejen pro Filipínce. Zuby si na ni brousí i Peking.

Číňané existenci vraku nedávno světu připomněli, když proti filipínské lodi vezoucí posádce Sierra Madre zásoby zasáhli vodními děly. Znovu se tak vyostřil jeden vleklý a často opomíjený spor - o Jihočínské moře.

Tři dny na vraku lodi Sierra Madre hlídaném čínským námořnictvem strávil před lety i novinář Tomáš Etzler. „Měli jsme obrovský strach, protože se takové incidenty s vodními děly, ke kterému nedávno došlo, stávaly už předtím. Kolikrát v těch vodních dělech ale nepoužívali vodu, ale obsah latrín,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Území atolu Second Thomas, o kterém mluvíme, arbitrážní soud v Haagu v roce 2016 přiřkl Filipínám. Jakým právem čínská pobřežní stráž ostřelovala vodními děly čluny zásobující filipínské vojáky?

To, co se děje v Jihočínském moři, je ukázka čínské agrese ve východní Asii. Bez jakéhokoli opodstatnění si nárokují moře o rozloze 1,5 milionu kilometrů čtverečních, což je v podstatě pět Baltských moří.

Atol Second Thomas je mělčina zhruba 200 kilometrů vzdušnou čarou od filipínské provincie Palawan. Od čínského pobřeží leží asi 1200 kilometrů. Číňané si neprávem nárokují nejen tuto mělčinu, ale v podstatě celé Jihočínské moře. Tvrdí, že ostrovy měli obsazené už před staletími, což sice je možné, ale podle mezinárodních soudů a platných námořních pravidel jde o mezinárodní vody. Navíc si ta území v Jihočínském moři nárokuje dalších pět zemí - Tchaj-wan, Filipíny, Vietnam, Malajsie, Indonésie.

V roce 2014 jsem mluvil s tehdejším ministrem zahraničních věcí, Filipíncem Albertem Del Rosariem. Jihočínské moře přirovnal k Sudetám. Řekl, že se Čína chová jako nacistické Německo ve 30. letech v Sudetech a zkouší, kam až jí mezinárodní společenství dovolí zajít. A já s ním naprosto souhlasím.
Tomáš Etzler

Proč Čína o to území tak stojí?

Existují průzkumy, že na dně Jihočínského moře, které je dost mělké, leží obrovské depozity zemního plynu a pravděpodobně i ropy.

Filipíny v roce 2013 zažalovaly Čínu u mezinárodního soudu v Haagu, což je soud pod záštitou OSN. Požádaly, aby rozhodl o sporu podle mezinárodní dohody OSN o námořních zákonech a právech. Soud v roce 2016 uznal, že území patří Filipínám.

Existuje celá spousta mechanismů, podle kterých se o nároku rozhoduje, nejde jen o vzdálenost, ale také třeba umístění na tektonických krách. Čínské nároky jsou naprosto nesmyslné. Přestože mezinárodní soud uznal, že území patří Filipínám, Čína mezinárodní úmluvy zpravidla nedodržuje. Podívejte se, co udělala v Hongkongu.

V roce 2014 jsem mluvil s tehdejším ministrem zahraničních věcí, Filipíncem Albertem Del Rosariem. Jihočínské moře přirovnal k Sudetám. Řekl, že se Čína chová jako nacistické Německo ve 30. letech v Sudetech a zkouší, kam až jí mezinárodní společenství dovolí zajít. A já s ním naprosto souhlasím, dnes podobně mluví řada světových politiků a politologů. Čína totiž není agresivní jen v Jihočínském moři. Je agresivní vůči Tchaj-wanu, Indii, Nepálu. Čína je nesmírně rozpínavá.

Přitom Si Ťin-pching na zasedání Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) minulý týden poznamenal, že „Čína byla, je a vždy bude dobrým sousedem, dobrým přítelem a dobrým partnerem“…

Celá Komunistická strana Číny jsou patologičtí lháři a jsou to navíc špatní lháři. Podívejte se, jakým způsobem lžou o tenistce Pcheng Šuaj.

Čína má imperialistické ambice, je rozpínavá. A nemá zálusk jen na Tchaj-wan, už i čínský tisk píše o tom, že plánuje zabrat filipínský Palawan, japonskou Okinawu. Takže to, co říká Si Ťin-pching, je naprostá lež. Čína se chovala přátelsky tak do půlky 90. let, za Teng Siao-pchinga, který opakovaně mluvil o mírumilovném růstu Číny a dobrém sousedovi Číně. A skutečně se takhle i chovali.

Poslední incident se odehrál v okolí vraku Sierra Madre, který Filipínci označují za svou nejdůležitější loď. Co je na Sierra Madre tak zajímavého?

Číňané začali první mělčiny Jihočínského moře zabírat koncem 90. let. Filipínci, kteří nemají na stavbu základen tolik peněz jako Číňané, v roce 1999 záměrně nabourali loď Sierra Madre na atol Second Thomas. Loď za druhé světové války převážela tanky pro Američany, nyní je z ní strategická základna.

Vy jste na té lodi před několika lety byl… Jak to tam vypadá? Proč se musí Číňané uchylovat k vodním dělům a prostě si ji nevezmou?

Už před sedmi lety se ta loď prakticky rozpadala, je zrezivělá, děravá, působí tam obrovská salinita vzduchu, subtropické podmínky. Na lodi slouží osm devět filipínských mariňáků s malými zbraněmi. Kdyby Číňané chtěli loď zabrat násilím, zabere jim to maximálně patnáct minut. Ale to nechtějí - protože nemusejí. Mají trpělivost a vědí, že se ta loď jednou rozpadne, Filipínci odtamtud budou muset utéct a Číňané si loď zaberou bez jediného výstřelu.

Jak složité bylo dostat se do takových míst?

Bylo to strašně složité. Jet tam na vlastní triko je relativně nebezpečné, neproplouvají tam ani nejodvážnější filipínští rybáři, protože je Číňané nahánějí. Řadu lodí potopili, nejen filipínských, ale i vietnamských, prostě tou svou větší lodí najedou do menší a potopí ji.

Zařídit cestu trvalo v podstatě rok. Potřeboval jsem povolení ministerstva zahraničních věcí, ministerstva obrany, prezidentské kanceláře Filipín, pobřežní hlídky Filipín a potom místní vlády. Těchto pět institucí se muselo zkoordinovat a v takto byrokratické zemi, jako jsou Filipíny, to trvalo rok. Ale podařilo se.

Chtěl jsem jet na oficiální návštěvu na ostrov Pag-asa, kde žije asi 300 Filipínců a i on je součást sporného území. Spratlyho ostrovy jsou rozdrobené, některé obsadil Tchaj-wan, některé Vietnam, Filipíny. Byly tam i ostrovy obsazené Číňany.

Cesta trvala dva dny lodí, vyplouvali jsme z hlavního města provincie Palawan. Na Pag-asan jsem se vydal s jedním místním politikem, tam jsme pronajali menší rybářskou loď a pluli na mělčinu dalších 12 nebo 13 hodin.

O jak nebezpečný kousek šlo? Území hlídají čínské lodě, dostali jste se kolem nich bez problémů?

Měli jsme obrovský strach, protože takové incidenty s vodními děly, ke kterému nedávno došlo, se stávaly už předtím. Kolikrát v těch vodních dělech nepoužívali vodu, ale obsah latrín. Podařilo se nám ty Číňany překvapit, protože jsme pluli ze severu, odkud lodě neočekávali, a než nám byli schopni zablokovat cestu, byli jsme na mělčině - a tam se jejich lodě nedostanou.

Na Sierra Madre jsme strávili tři dny. Nejdřív v okolí pluly dvě čínské lodě a během našeho pobytu přibyly další tři. Byly to lodě pobřežní hlídky, které nonstop kroužily kolem vraku. Přijeli jsme na dřevěné bárce, Číňané měli moderní lodě. Přes svůj objektiv jsem viděl, že nás sledují desítky vojáků. Měl jsme obrovský strach o natočené materiály, které jsem raději schovával po celé lodi. Ale věděl jsem, že kdyby na to došlo, tak je Číňani snadno najdou, na tohle jsou cvičení.

Když jsme po těch třech dnech odplouvali, kolem páté ráno, Číňané se ani nepohnuli. Nechali nás naprosto v klidu odplout. Myslím, že štáb České televize je dodnes teprve druhým, který se na to místo dostal, půl roku před námi tam byli novináři z New York Times. Myslím, že se o to pokoušeli i filipínští novináři, ale ty zablokovala čínská vodní děla. Bylo to jedno z nejtěžších a nejzajímavějších natáčení, které jsem kdy dělal.

Foto: Tomáš Etzler

Tomáš Etzler s mariňáky na Sierra Madre strávil tři dny.

Tomáš Etzler

Tomáš Etzler od roku 1999 působil v americké CNN jako editor, poté přes dva roky jako válečný zpravodaj na Haiti, v Iráku nebo v Afghánistánu. V letech 2006 až 2014 působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně. V září 2008 získal jako první český novinář Cenu Emmy, a to za aplikaci satelitních přenosů pomocí technologie BGAN, která umožňuje mobilní živé vstupy bez přenosových vozů. Za dobu svého působení v Číně připravil a prezentoval skoro pět set reportáží nebo živých vstupů.

Jak vypadá život na vraku lodi v obklíčení čínských lodí uprostřed Jihočínského moře?

Je to Mad Max v reálném životě. Nejdřív jsem dostal kajutu, která měla být jedna z mála, do kterých prý nezatéká. Všude byl zatuchlý vzduch. Nastěhoval jsem si tam věci, ale pak jsem si to rozmyslel, protože když se setmělo, ze všech děr lodi, která byla jako řešeto, začali vylézat švábi a krysy. Zažil jsem v životě hodně a jsem zvyklý na ledacos, ale tohle jsem fakt nedal. Nebudu spát někde, kde jsou miliony švábů a tisíce krys. Nakonec jsem přenocoval na lodi, na které jsme připluli.

Filipínci se na vrak lodi snaží dovážet hlavně vodu. Filipínské námořnictvo vždycky najde nějakého odvážného rybáře, který posádku zásobí i rýží, olejem, cukrem. Ale když to nejde, tak jim filipínské letectvo shazuje zásoby padákem, čehož jsme také byli svědkem. Mariňáci se sami živí naprosto primitivním rybolovem. Na dřevěných vorech vyplují na lagunu a něčím jako pytláckým navijákem nebo harpunou se potápějí a loví ryby.

Posádka jsou filipínští mariňáci, možná dobře cvičení, ale jsou to lidé z těch nejchudších poměrů. Většina z nich předtím bojovala v džunglích jižních Filipín proti různým islamistům. Takže na tvrdý život jsou zvyklí. Myslím si, že jejich největším nepřítelem je nuda. Není tam signál, nedovolají se rodinám, střídají je každé tři až čtyři měsíce. Jsou naprosto odříznutí od světa, dvakrát až třikrát denně hlásí na pevninu, co se v oblasti děje. Postavili si něco jako posilovny, mají činky z potrubí a z kusu želez a kovů. Je to fakt šílené.

Nezní to jako něco, s čím by si Číňané neporadili do pár minut…

Kdyby se Číňané se svými supermoderními loděmi rozhodli tyhle mariňáky porazit, tak by nešlo ani o bitvu, byl by to rychlý konec. Tím by ale vznikl mezinárodní konflikt. A tak Čína čeká a čeká. A ona se ta loď skutečně jednou rozpadne, vlastně jsem překvapený, že ještě drží pohromadě.

Foto: Tomáš Etzler

Mariňáci se na lodi živí primitivním rybolovem.

Ale stejně, až se loď rozpadne a Číňané území zaberou, bude to akt proti Filipínám. Byly by Filipíny vůbec schopné jakékoli protiakce?

Absolutně ne. Bez pomoci ne. Připomeňme ještě jednu věc. Není to první mělčina, kterou Číňané zabrali a postavili na ní umělé ostrovy a základny. Čína Jihočínské moře naprosto zmilitarizovala. Přestože mají Filipíny dohodu například s Japonskem nebo Vietnamem, pochybuju, že by svět začal chránit Filipíny kvůli nějaké mělčině. S největší pravděpodobností si tam Číňané postaví další umělý ostrov.

Síť umělých ostrovů v Jihočínském moři je poměrně rozsáhlá, jak je možné, že nikdy nikdo nezakročil?

Když jsem v oblasti byl v roce 2014, umělé ostrovy nebyly problém, vůbec tam totiž nebyly. Nejdřív začali některé mělčiny okupovat loděmi. Stavění umělých ostrovů mají promyšlené. Začali s tím velmi rychle v roce 2015, když pozornost celého světa byla upjatá na Blízký východ, kde řádil ISIS, v letech 2015 a 2016 se děla nejhorší zvěrstva v Iráku a Sýrii. Číňané si několik ostrovů postavili, aniž by si toho někdo nějak všiml. Pak se svět probudil a v Jihočínském moři bylo pár ostrovů rozrůstajících se ve vojenské základny.

Ony se ty země ozvou, ale je to k ničemu. Číňané se toho nevzdají. Číňané navíc na ty ostrovy pořádají turistické plavby. Na ně jsme se snažili dostat i my, ale berou na ně jen Číňany. Takže jde o propagandistickou patriotickou akci - turistické cesty jen pro Číňany, aby viděli, jak vypadá jejich Jihočínské moře.

S tím ale opravdu nejde nic dělat, dokud by Číňané třeba agresivně nezačali blokovat moře nebo vzdušný prostor. Svět zaspal. Ze stejného důvodu přišli Američané i o západní Pacifik. Tak se angažovali v Afghánistánu a Iráku, že zanedbali západní Pacifik a teď se tam snaží vrátit.

A nejde jen o to, že Čína moře zabrala fyzicky. Ona ho naprosto plundruje. Jihočínské moře živilo několik států, bylo bohaté na ryby. Jenže Číňané vysílají organizované rybolovné milice, sami to tak označují, tisíce lodí, které jednak zastrašují, jednak moře naprosto pustoší. Podařilo se mi natočit, jak devastují korály. Mluvil jsem s indonéským ministerstvem rybolovu a jinými vládními organizacemi o tom, že Číňané z moře udělali mrtvou zónu, vylovili, co šlo, a zdevastovali korály. Jde o katastrofální ekologické škody.

Má spor řešení?

V současné době nemá. Číňané vyžadují, aby se jakékoli plavidlo nebo i letadlo letící vzdušným prostorem nad mořem identifikovalo. To Američané ignorují s tím, že jde o mezinárodní vody, takže si tam proplouvají s válečnými loděmi, Čína si stěžuje, ale neudělá nic. Nedá se s tím nic dělat. Udělalo se, co se dalo, a to, že mezinárodní soud rozhodl, že Čína porušuje mezinárodní zákony, to Čínu nezajímá a porušuje je dnes a denně.

Celá krize v této oblasti se bude soustředit na to, co se stane na Tchaj-wanu. Já bych za sudetský moment nepovažoval ani tak celé Jihočínské moře, jako za něj považuji Tchaj-wan.

Jestliže si Čína půjde pro Tchaj-wan, je i otázka, jakým způsobem, protože si myslím, že na to teď nemá prostředky ani kuráž… A možná bych ani nepoužíval slovo kuráž, protože tohle by byla naprostá katastrofa, krveprolití, hospodářská krize pro jihovýchodní Asii a i celý svět. Dřív nebo později Čína Tchaj-wan bude chtít. A jestli si pro něj půjde a svět ji nezastaví, Číně jen Tchaj-wan stačit nebude. Zažijeme další sudetský moment, a pokud Čínu svět nezastaví, budou tu další následky jako po roce 1938.

Zatím je to takové status quo v limbu. Myslím, že Číňani nejsou sebevrazi, přes vody Jihočínského moře vedou jedny z nejdůležitějších obchodních tras. Veškeré výrobky z Číny, z Koreje, Japonska, drtivá většina prochází touto cestou. Jakýkoli vojenský konflikt by byl obrovským narušením cest a měl by katastrofální hospodářský dopad na celý svět. Situace se vyvine, až si Číňané vezmou Tchaj-wan nebo Palawan. Já na Palawanu strávil několik dní, a ten strach mezi běžnými lidmi z toho, že přijde Číňan, je hmatatelný.

Dokud bude komunistická vláda pod vedením Si Ťin-pchinga, řešení neexistuje. Musel by nastoupit jiný vůdce, jiná vláda, která se začne chovat podle mezinárodních zákonů. Tomu ale zatím vůbec nic nenasvědčuje.

Myslíte si, že Spojené státy nebo Japonsko, které nedávno uvedlo, že by v případném konfliktu podpořilo Tchaj-wan, skutečně přispěchaly na pomoc?

To je otázka za milion. Mám obavy, že Spojené státy ne. Japonci ale zase mají smlouvu o obraně se Spojenými státy, takže si nedokážu představit, že by zejména Japonsko a země kolem, které jsou ohroženy čínskou agresí, nechaly Tchaj-wan na holičkách.

Na druhou stranu si nedokážu představit, že by šel někdo do konfliktu s Čínou. Podle studií Pentagonu Čína zatím na dobytí Tchaj-wanu vojensky nemá. Nebo má, ale musela by ho „uondat“, dlouho bombardovat, ale Tchaj-wan se nebude obsazovat lehce. Není to Normandie, téměř všude jsou hory.

Jak jsem vyčetl, Číňané na plnou invazi Tchaj-wanu nemají dostatek vyloďovacích plavidel. I když je budou mít, Tchaj-wan se bude bránit. Je na spadnutí nová smlouva o dodávkách zbraní Tchaj-wanu, Američané školí tchajwanskou armádu. Ano, školili i afghánskou, ale tam nebyla žádná vůle bojovat. Tchajwanci se bránit budou. Velice rychle to může přejít v globální konflikt a toho jsou si Číňané vědomi a nemají na to chuť. V současné době bych očekával šarvátky spíše na čínsko-indické hranici.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované