Trumpův plán na obnovu Alcatrazu by mohl narazit na jeho vlastní cíle

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Donald Trump by chtěl ty nejnásilnější a nejkrutější zločince Ameriky zavírat do Alcatrazu. Tak jak se to dělo v dávné minulosti.

Před desítkami let tam svůj čas za mřížemi trávili ti největší gangsteři, jako například Al Capone, Robert Stroud známý pod přezdívkou Ptáčník či George Kelly, jemuž se říkalo Kulomet.

K nápadu nechat zprovoznit věznici umístěnou uprostřed Sanfranciského zálivu prý prezidenta přinutili „šílení soudci“, kteří ho podle něj nenechávají vyvážet kriminálníky mimo území USA.

„Už nebudeme rukojmími kriminálníků, grázlů a soudců, kteří se bojí dělat svou práci a neumožňují nám odstranit zločince, kteří přišli do naší země nelegálně,“ napsal Trump na své platformě Truth Social.

Není jasné, jak by se prezidentovo přání dalo přetavit v realitu. Takový projekt by byl mimořádně nákladný, a to v době, kdy sám Trump plánuje snížit rozpočet ministerstva spravedlnosti o miliardy dolarů.

Připomeňme, že od svého návratu do Bílého domu radikálně snižuje stavy federálních zaměstnanců. Jeho cílem je ušetřit a vybalancovat státní rozpočet a rovněž splnit sen řady konzervativců o vytvoření malé, méně vlivné vlády.

Projekt Alcatraz by ale daňové poplatníky paradoxně stál obrovskou sumu peněz. Podle agentury Bloomberg, která vzala v potaz peníze vydané na výstavbu jiných věznic se zvýšenou ostrahou, by se náklady vyšplhaly přinejmenším na stovky milionů dolarů.

Bloomberg navíc připomíná, že by se ke zprovoznění Alcatrazu museli zřejmě vyjádřit i zákonodárci – a souhlasit s navýšením dluhu. Hospodaření Úřadu pro vězeňství totiž za loňský rok skončilo v červených číslech. Za údržbu a opravy dluží zhruba tři miliardy dolarů, dodala agentura.

Vedle chátrající infrastruktury (na budovy Alcatrazu negativně působí mořská sůl) to byly právě vysoké náklady na provoz a údržbu, jež vedly v roce 1963 k uzavření tohoto notoricky známého žaláře. Provoz ostrovní věznice byl tehdy téměř třikrát dražší než u ostatních federálních věznic, vyplývá z webové stránky Úřadu pro vězeňství.

V roce 1959 činily denní náklady na osobu v Alcatrazu něco málo přes deset dolarů oproti třem dolarům utráceným na vězně například v nápravném zařízení se zvýšenou ostrahou v Atlantě.

Hlavní příčinou nákladů byla izolovanost Alcatrazu, úřady tam musely všechno potřebné dovážet lodí z pevniny, tedy včetně jídla, paliva a pitné vody. Ostrov neměl a stále nemá zdroj sladké vody, podle Úřadu pro vězeňství na něj musel být jednou týdně dovážen téměř milion galonů vody.

Trump má za to, že by v Alcatrazu „zmizeli“ ti největší ze zločinců, což by přispělo k „obnovení velikosti Ameriky“. Z káznice bylo za 29 let její existence prakticky nemožné uprchnout, natož potom v dnešní moderní době.

Už při příjezdu na ostrov Alcatraz je citelně znát, proč si toto někdejší vězení získalo takovou pověst. Může za to poloha místa, kde fouká silný vítr, moře je tu proto často rozbouřené a pod hladinou jsou zrádné proudy. Voda Pacifiku je tu navíc chladná.

Přesto se za dobu existence vězení o útěk pokusilo 36 mužů včetně těch, kteří se z věznice pokusili dostat dvakrát, píše na svých stránkách Úřad pro vězeňství. V drtivé většině se jim to nepodařilo, policisté je dopadli nebo uprchlíci nepřežili pokus o přeplavání zhruba dvoukilometrového úseku mezi ostrovem a pevninou.

Výjimkou je legendární příběh Franka Morrise. Tomu se společně s bratry Johnem a Clarencem Anglinovými prchnout podařilo. Provedli to tak důmyslně, že jejich útěk v roce 1979 zfilmoval i slavný herec a režisér Clint Eastwood, který sám ztvárnil postavu Morrise.

Stanice BBC nedávno popsala způsob, jakým se z Alcatrazu Morris a bratři dostali.

Po dobu několika měsíců dlátem odstraňovali solí poškozený beton kolem větracího otvoru pod umyvadlem. Používali k tomu kovové lžíce ukradené z jídelny a vrtačky vyrobené z motoru vysavače a vyřazených pilových kotoučů. Otvor maskovali pomocí časopisů.

Morris se snažil „tlumit“ hluk prací tím, že v takových chvílích hrál na tahací harmoniku. Už byl totiž ve věznici dost dlouho na to, aby mu bachaři hudbu stejně jako například četbu umožnili. Každý vězeň si podle Úřadu pro vězeňství musel něco takového zasloužit. Při příchodu do vězení měli právo jen na „jídlo, ošacení, zdravotní péči a lůžko v cele“.

Morris s bratry nakonec vykopali dostatečně širokou díru, kterou se protáhli a vylezli na prázdné horní patro bloku, kde si zřídili tajnou dílnu. Zde sestavili provizorní gumový člun z více než 50 odcizených pláštěnek, které roztavili pomocí vězeňských parních trubek.

Při práci však museli svou nepřítomnost utajit před strážemi, které vězně pravidelně kontrolovaly i v noci. Proto si trojice vězňů vytvarovala papírovou podobu svých hlav, a to z mýdla, zubní pasty a toaletního papíru. Aby dosáhli co nejrealističtějšího vzhledu, použili k tomu skutečné vlasy z vězeňského holičství a namalovali je v tělových odstínech pomocí odcizených výtvarných potřeb.

Falešné hlavy pak umisťovali do svých postelí a pod přikrývky dávali svazky oblečení a ručníků ve tvaru těl. Procházející bachař s baterkou tak měl pocit, že jsou vězni ve svých postelích.

Trojici se nikdy nepodařilo dopadnout a do dnešních dnů se neví, zdali svůj útěk přežili. O jejich smělosti a vynalézavosti každopádně každý den vyprávějí turističtí průvodci. Alcatraz je totiž od roku 1973 muzeem pod Správou národních parků. Věznici ročně navštíví přes milion návštěvníků.

Donald Trump si teď představuje, že by do věznice jezdily nanejvýš stovky lidí. Ti, kteří by tam navštěvovali zatčené rodinné příslušníky či příbuzné.