Pád proruského lídra chaos na Balkáně neuklidní. Moskva dál živí napětí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Volání po rozpadu Bosny a Hercegoviny a kroky snažící se o jeho dosažení stály Milorada Dodika politický krk. Po několika měsících, kdy navzdory zákonům odmítal odstoupit ze své funkce prezidenta bosenské Republiky srbské, a vyhrožoval provedením referenda, souhlasili on i jeho strana s tím, aby byl v listopadu zvolen jeho nástupce.

Napětí v Bosně dlouhé měsíce gradovalo. Vůdce bosenských Srbů pracoval na posílení ozbrojených sil ve svém regionu a ve vzduchu visela i hrozba násilných eskalací.

Odvolaný šéf Republiky srbské se těšil nejen vysoké popularitě mezi bosenskými Srby, ale i přízni ze strany Moskvy. Kreml jeho ostrou rétoriku i proruská prohlášení dlouhodobě podporuje. Že šlo o hluboký vztah, potvrdil i sám Dodik, když před dvěma lety předal ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi vyznamenání.

Ani s odstavením Dodika z funkce ale rozpory na Balkáně nekončí a ruský vliv nemizí. Minulý týden se ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nechal slyšet, že během svého předsednictví v Radě bezpečnosti OSN, se bude chtít zaměřit na dodržování Daytonské dohody, která v roce 1995 ukončila brutální bosenskou válku.

Podle něj jde o aktuální téma, protože na Balkáně je nyní „kritická situace“. Lavrov poznamenal, že se nyní věci ubírají směrem ke zhroucení dohod a „porušování práv srbského lidu“.

Dokument, který ukončil krvavou válku v Jugoslávii a zajistil rozdělení Bosny a Hercegoviny na tři části, dlouhodobě zajišťoval stabilitu na Balkáně. Ale v posledních letech se právě vůči Daytonské dohodě hlasitě vyjadřoval Dodik.

Ten vnitřní uspořádání země označoval za vězení, volal po referendu, které by způsobilo rozdělení Bosny a Hercegoviny. Rozpad dosavadního uspořádání by přitom mohl vyvolat chaos, ze kterého by těžila Moskva. Pozornost západních zemí by se totiž musela z ukrajinského konfliktu alespoň částečně přesunout na Balkán.

„Dochází k jasnému porušování Daytonské dohody, která proklamovala rovná práva tří národů státu – Srbů, Chorvatů a Bosňáků. Bude to tedy zajímavá událost,“ poznamenal ruský ministr zahraničí. Kritiku vůči Západu směřuje i kvůli uznání nezávislosti Kosova, ke kterému v roce 2008 došlo bez dohody se Srbskem.

V otázce Bosny Moskva mluví o snaze Sarajeva a mnoho západních států zemi centralizovat způsobem, se kterým Daytonská dohoda nepočítá. To označuje za problematické i Dodik.

Poukazují na rostoucí roli vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu, což je zahraniční diplomat, který má v zemi rozhodující slovo v ústavních otázkách. Má možnost zavádět zákony a odvolávat úředníky bez souhlasu všech konstitutivních národů Bosny, což je podle mnoha bosenských Srbů v rozporu se samotnou podstatou Daytonské dohody.

Tato kritika nezmizí ani s Dodikovým koncem a Moskva to svými prohlášeními dává jasně najevo.

Před ruskými snahami o rozpoutání chaosu na Balkáně varoval i britský ministr zahraničí David Lammy.

„Putinovým zájmem je udržovat region destabilizovaný. Je v jeho zájmu udržovat země západního Balkánu v napětí, mít destabilizovanou populaci a vést kybernetickou a hybridní válku,“ podotkl pro server Politico.

Vztah balkánských států s Moskvou je ovšem sám o sobě komplikovaný. Všech šest zemí západního Balkánu se snaží vstoupit do EU, což je zdlouhavý proces, v němž může geopolitika hrát podobně důležitou roli jako plnění vnitropolitických závazků spojených se vstupem organizace.

Všechny země ale řeší také své vlastní problémy i spory se sousedními státy, které jim často kladou překážky při vstupu do unie.

Kromě rozviklané situace v Bosně a Hercegovině zůstává třeskutý i spor mezi Srbskem a Kosovem. Srbsko obviňuje Kosovo z útlaku srbské menšiny, zatímco Kosovo viní Srbsko z násilí na svém území. Na hranicích obou zemí se pravidelně objevují menší spory, které nezřídka provázejí i násilnosti.

„Prvním pilířem ruského vlivu v regionu jsou politické sítě a politická závislost. Rusko už nemá prostředky, aby mělo skutečný ekonomický vliv a po začátku války na Ukrajině už vůbec nemůže konkurovat EU, která je hlavním obchodním partnerem balkánských států,“ popsal pro Seznam Zprávy Giorgio Fruscione, analytik balkánského regionu z italského think tanku ISPI.

„Proto je klíčovým bodem ruského vlivu otázka Kosova. Moskva se staví na stranu Srbska a jeho snahy udržet si svrchovanost nad Kosovem. Tento spor pak ovlivňuje i další země, kde hraje srbská menšina významnou roli, například Bosnu a Hercegovinu nebo Černou Horu,“ dodal Fruscione.

Je nutné také zmínit, že Bělehrad poslední rok řeší i neustávající protesty, které rozpoutala smrt šestnácti lidí po zřícení střechy na vlakovém nádraží ve městě Novi Sad. Demonstrace proti korupci, která podle kritiků za tragédií stojí, už sužují ulice metropole měsíce a demonstranti volají po změně vlády. Prezident Aleksandr Vučić je na vrcholu srbské politiky už více než deset let.

Srbsko má navíc obecně komplikovaný vztah k západním státům. Na rozdíl od jiných částí Balkánu se srbský souhlas se vstupem do EU nezdá být ohromující. Proces sbližování Srbska s Evropskou unií by mohl být ještě těžší, pokud by sedmadvacítka trvala na uznání nezávislosti Kosova.

Naopak s Moskvou udržuje Bělehrad dlouhodobě dobré vztahy, stejně jako s jejími spojenci v Číně a Íránu. Nutno ale podotknout, že navzdory tomu Srbsko zachovává poměrně neutrální přístup vůči Ukrajině. Několikrát se dokonce spekulovalo o tom, že jí Srbsko prodává zbraně a munici, což ale oficiální zdroje nikdy nepotvrdily.

Rusko už po staletí vnímá Balkán jako svou sféru vlivu. Využívá ji hlavně k tomu, aby mohlo vyvažovat roli Západu a vyjednávat s ním na mezinárodní scéně. Nejde tak ve výsledku ani tolik o konkrétní zájmy Ruska v regionu, ale o jednu z dalších oblastí, kde se přetahuje o vliv se Západem.

Moskva zde tak využívá řadu prostředků, které jsou známé i z jiných oblastí. Na Balkáně je stále přítomný vliv ruských státem kontrolovaných médií Russia Today a Sputnik, stejně jako Ruské pravoslavné církve napojené na Kreml. Dezinformační kampaně probíhají i na sociálních sítích.

Jak ale upozorňuje Fruscione, velká část proruských příspěvků nemusí nutně plynout z Moskvy, velké sítě fungují i v jednotlivých zemích.

„Dezinformační kampaně v Srbsku a dalších státech regionu nejsou většinou řízené přímo z Moskvy. Jde spíše o napodobení ruského autoritářského modelu – tamní režimy ovládají média a tabloidy a šíří vládní propagandu. Ano, existují příklady kampaní koordinovaných z Ruska, ale není to hlavní prvek ruského vlivu,“ popsal.

Přetrvávající podpora Ruska podle něj pramení zejména z nesouladu se Západem a dědictvím negativních vzpomínek na válku v Jugoslávii.

„V Bělehradě nebo v Banja Luce snadno narazíte na pouliční stánky s tričky Vladimira Putina. To ale není výrazem skutečného obdivu k Rusku. Je to spíše projev protizápadních nálad, zakořeněných v paměti na bombardování NATO z roku 1999. Tato ‚láska k Rusku‘ je jen maskou odporu vůči Západu,“ uzavírá analytik.