Článek
Evropská unie a Vietnam uzavřely dohodu o strategickém partnerství.
Předseda Evropské rady António Costa ji podepsal v Hanoji s vietnamským prezidentem Luong Cuongem. V dohodě obě strany uvedly, že posílí „vazby mezi sebou“.
„Unie i Vietnam se navzájem více potřebují v době, kdy se řeší závislost na Číně a celní politika Spojených států,“ říká k tomu v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na východní Asii Matej Šimalčík. Dlouho žil na Tchaj-wanu a působí ve Středoevropském institutu asijských studií.
Vzájemný obchod mezi členskými zeměmi EU a Vietnamem prudce stoupá. Loni o sedm procent oproti roku 2024, výměna činila téměř 67 miliard dolarů (1,5 bilionu korun).
Je Vietnam z hlediska obchodu a vztahů s Evropskou unií do jisté míry konkurentem Číně?
Ano, ale jak říkáte, jen do jisté míry. Hlavně co se týká vývozu výrobků s nižší přidanou hodnotou. Otázkou je, nakolik země Evropské unie dokáží přesunout výroby z Číny do Vietnamu a dalších míst Jihovýchodní Asie, aby se snížila nebezpečná závislost na Číně. A ano, v tomto ohledu je zcela na místě vidět ve Vietnamu důležitého strategického partnera.
Výhodou Číny oproti Vietnamu je ale pořád její velikost, její schopnost vyrábět v obrovském rozsahu a navíc úzce specializovaně. Pokud by vietnamské firmy, případně evropské firmy ve Vietnamu, nadále využívaly ve velkém rozsahu čínské výrobní vstupy, tak by to nevedlo ke snížení závislosti na Číně.
Je třeba zachovat chladnou hlavu a nepodléhat představě, že Vietnam vyřeší problémy, které máme s Čínou.
Vietnam a EU
Obě strany se formálně dohodly na „komplexním strategickém partnerství“, což je pro Vietnam nejvyšší kategorie diplomatických vztahů. V prohlášení z konce ledna se obecně hovoří o silnějších vazbách v politice či ekonomice, ale i o klimaticky odpovědnějším hospodářství či vládě práva.
Vzájemná obchodní výměna obou stran za 11 měsíců loňského roku narostla proti předloňsku o téměř sedm procent na 66,8 miliardy dolarů (1,4 bilionu korun), napsala agentura AP. Vietnam podle ní těžil z volného globálního obchodu, doplácí však na cla zaváděná Donaldem Trumpem v důsledku výrazně aktivní obchodní bilance asijské země. Nová americká cla zatěžují i vývoz z EU.
Zdroj: ČTK
Stále platí, že Vietnam je rychle rostoucí ekonomikou a kapitalismem, který je politicky vedený komunistickou stranou?
Vietnamský režim se v mnohém podobá čínskému. Země má liberalizovanou ekonomiku, ale politicky je to tvrdá komunistická diktatura. Režim tvrdě potlačuje jakýkoliv náznak politického odporu.
Většina evropských států to ale bere ze strategického hlediska tak, že Vietnam je partnerem při řešení geopolitických problémů s Čínou. V neposlední řadě i proto, že Vietnam sám má problémy a řekněme komplikovanou minulost i současnost s Čínou. Takže Západ vědomě trochu přimhouřil oči nad politickou realitou ve Vietnamu.
Když jsem byl v prosinci ve Vietnamu, všiml jsem si, že tam není tak tvrdá cenzura internetu. Vietnamci mají přístup na YouTube, Netflix…
Neznamená to ale, že vietnamský režim je nějak měkčí. Spíše nemá tolik kapacit jako čínský a přistupuje k cenzuře a represím trochu jinak. Nevytvořil tak pevnou digitální zeď jako Čína, což ale neznamená, že rezignoval na kontrolu obyvatelstva.
Čína a Vietnam mají pohnutou historii vztahů, přestože tam po desetiletí vládnou ideologicky spřízněné režimy. Je na vietnamské straně nadále podezřívavost a obezřetnost vůči Číně?
Jistě, vždyť na konci 70. let minulého století proti sobě válčily (v roce 1979 Čína zaútočila na Vietnam kvůli jeho podpoře kambodžské opozice proti diktátorovi Pol Potovi - pozn. red.). Obě země mají nadále teritoriální spory a přou se o vlastnictví pobřežních vod i ostrovů v Jihočínském moři. Čína v Jihočínském moři asertivně prosazuje své nároky, které ale nemají oporu v mezinárodním právu, což Vietnamcům pochopitelně vadí. Jihočínské moře je významným ložiskem fosilních paliv.
Právě kvůli snaze vyvážit vliv Číny se Hanoj - i přes pohnuté dějiny vztahů s USA - v posledních desetiletích sbližovala s Washingtonem.
Třeba v Ho Či-minově městě, bývalém Saigonu, to opravdu vypadá, že válka Vietnamu s USA je definitivně tématem jen pro historiky. O to víc ale některé Vietnamce mrzí, že jim vláda Donalda Trumpa zvyšuje cla. Přitom válku Američanům už dávno odpustili a považovali je za přátele…
Je to podobná situace, které čelí skoro všichni tradiční partneři USA a kladou si stejné otázky: Proč to Trump dělá?
Tím se vracím k tomu, co jsem říkal na začátku - že i kvůli tomu se Evropská unie a Vietnam sbližují. A znovu říkám, že zklamání ze Spojených států nepovede ve Vietnamu k větší orientaci na Čínu, protože v tom jsou Vietnamci obezřetní.
Komunistické Československo mělo s Vietnamem nadstandardní vztahy. Dávalo Vietnamcům pracovní víza, a tím se položily základy k velkým vietnamským komunitám v Česku a na Slovensku. Má díky tomu Vietnam k Čechům a Slovákům nějaký speciální přístup, nebo je to spíš náš mýtus?
Nejsem fanouškem vytváření nějakých mytologií, ale faktem je, že existence té diaspory je pojítkem s Vietnamem a ten vztah je opravdu i z vietnamské strany specifický. Platí to spíše o České republice. Na Slovensku není vietnamská komunita tak výrazná a viditelná.
O té zvláštní vazbě svědčí i český a slovenský politický diskurz o Vietnamu. Stále se zdůrazňuje historické pouto, do Vietnamu často jezdí čeští i slovenští politici.
Slovenský premiér Robert Fico dokonce opakovaně dává Vietnam za vzor ekonomického růstu a správného rozhodování…
To je zase něco jiného. Neztrácejme ze zřetele, že tam vládne komunistický totalitní režim a že je to země na nižší úrovni rozvoje. Není tak možné tvrdit, že když taková země má vysoký růst, že to nějak můžeme napodobovat.
Slovensko mělo a má s Vietnamem problém kvůli kauze vietnamského občana, uneseného v roce 2017 ze Slovenska během oficiální návštěvy tehdejšího vietnamského ministra vnitřní bezpečnosti To Lama, který je nyní prezidentem. To ve slovensko-vietnamských vztazích zanechalo problém. Pro Roberta Fica to zas tak velký problém není, pro současnou slovenskou opozici ale ano. V Česku panuje na dobrých vztazích s Vietnamem shoda napříč politickým spektrem.
Únos Trinh Xuan Thanha přes Česko a Slovensko
- Trinh Xuan Thanh byl ředitelem státní ropné společnosti PetroVietnam, náměstkem ministra průmyslu a poslancem parlamentu.
- V létě 2016 oznámilo kontrolní oddělení Komunistické strany Vietnamu, že Trinh zpronevěřil tři biliony dongů (v přepočtu přibližně 3,6 miliardy korun). S falešným pasem uprchl přes Laos a Turecko do Německa.
Ten únos byl výrazem vyhrocených sporů uvnitř vedení Komunistické strany Vietnamu?
Ano. Nešlo o žádného disidenta nebo obhájce lidských práv, šlo o spor dvou frakcí strany. Vietnam popisuje toho člověka jako korupčníka, který zpronevěřil peníze. Což je možné, ale takový soudní proces těžko můžeme ve Vietnamu považovat za spravedlivý. Dostal doživotní trest.
Znamená dohoda o strategickém partnerství mezi EU a Vietnamem něco? Není to jen takzvaně papírová deklarace?
Je to rozhodnutí, kterým Vietnam a Unie uzavřely strategické partnerství. Minimálně je to politický signál, že mají o sebe velký zájem. Evropská unie a Vietnam podepsaly už v roce 2019 významnou dohodu o investicích. Pro Vietnam je EU čtvrtým největším obchodním partnerem po Číně, Spojených státech a seskupení států Jihovýchodní Asie ASEAN.
Rozhodně Brusel s Vietnamem počítá jako s důležitým partnerem v novém rozložení sil a vlivu ve světě. Pro obě strany je to důležité i vzhledem k americké obchodní politice, protože Vietnam také čelí zvyšování cel ze strany USA. V tomto ohledu je Hanoj evropským spojencem.
