Článek
„Vrazi zametají stopy. V Mariupolu začala fungovat ruská mobilní krematoria. Po rozsáhlé mezinárodní publicitě genocidy v Buči nařídilo nejvyšší vedení Ruské federace zničit veškeré důkazy o zločinech své armády v Mariupolu,“ napsala ve středu v prohlášení na Telegramu městská rada obléhaného ukrajinského města. Některé části těžce zkoušeného přístavu jsou nyní pod kontrolou ruských sil.
O připravených mobilních krematoriích na ruské straně se psalo v médiích už ve dnech před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Varoval před nimi i britský ministr obrany Ben Wallace. Zpráva, která vypadala neuvěřitelně, nabrala další obrysy po vypuknutí války.
O mobilních pecích na lidské ostatky nainstalovaných v kamionech tohle pondělí psalo na Telegramu i ukrajinské vládní Centrum pro boj s dezinformacemi. Po něm následovalo prohlášení z Mariupolu.
Rusko zatím na zprávy o mobilních krematoriích nereagovalo. Pravdivost zprávy se kvůli válečné situaci nedá nezávisle ověřit. Ve zpravodajských kanálech se objevují ilustrační fotografie vyňaté z prezentace ruského výrobce pecí z roku 2013. Fotku typu N-50.1 K použil například populární kanál Nexta a také kyjevský primátor Vitalij Kličko.
Spalovna v kamionu typu IN-50.1 K se poprvé objevila v roce 2011 v Petrohradu. Vyvinula ji technologická firma Turmalin, když hledala způsob jak spalovat biologický komunální odpad. Web Fontanka.ru tehdy varoval Petrohraďany, aby se nelekli, když takový kamion uvidí v ulicích města: „Nebyl navržen pro pohřebnictví.“
Odpady i lidská těla
Firma uvedla do provozu i pec v kontejneru pro námořní nákladní přepravu, jež podle zvoleného typu může sloužit pro spalování komunálních odpadů, odpadů ze zdravotnictví, olejů, pesticidů či šrotu. Společnost uvádí, že kontejnerová pec lze využít i jako krematorium na lidské ostatky.
Krematorium typu IN 50-3K se vyzkoušelo v roce 2015 ve městě Južno-Sachalinsk na Dálném východě. Turmalin dodal zařízení tamní pohřební službě Černá růže, o čemž firma informovala na svém webu.
Zveřejnila dokonce i video z testu kremace. Ta má v šest metrů dlouhém modrém kontejneru vybaveném komínem trvat zhruba hodinu. Potřeba je k tomu 15-16 litrů nafty nebo 20 kubíků zemního plynu.
Spalovna v kontejneru se dá podle výrobce přemístit pomocí jeřábu, lodní dopravou nebo vrtulníkem.
Firma spjatá s Putinem
Do historie firmy Turmalin se hned na začátku zapsal nynější ruský prezident Vladimir Putin, jenž v roce 1993 z titulu své tehdejší funkce na petrohradském magistrátu podepsal osvědčení o registraci firmy. V rozhovoru k 15. výročí společnosti ho zmínil ředitel. „Jsme za tuhle souhru okolností velmi rádi, protože Putin je naším idolem jak v pracovním, tak osobním životě,“ řekl tenkrát ředitel firmy Michail Michajlovič Vostrikov.
Pochválil si i státní podporu, kterou podnik dostal na vývoj tepelné likvidace pevných, kapalných i nebezpečných odpadů. „Říká se, že nám stát dal peníze, ale my říkáme, že to nebyl stát - dal nám je Putin. Před tím možná stát investoval do ekologických inovací, ale z nějakého důvodu bez naší účasti,“ podotknul ředitel Vostrikov v roce 2008.
V témže roce si ruské ministerstvo zemědělství vybralo petrohradskou společnost jako jediného dodavatele spaloven pro likvidaci různých druhů organických materiálů a nebezpečných odpadů.
S petrohradskou firmou je spjaté i nařízení prezidenta Putina z roku 2015 o zákazu dovozu některého západního zboží, kde se upravuje také způsob likvidace v Rusku nepovolených výrobků nebo potravin.
Mobilní spalovny řady IN-50 se tehdy začaly používat například pro ničení celníky zabaveného zboží. Média v srpnu 2015 informovala o spálení 500 kilogramů německého sýra a 215 kilogramů masa z Litvy. Spalovna fungovala na petrohradském letišti a zakázané importované zboží zlikvidovala během několika dní.
Mobilní spalovna N-50.1 K. Ilustrační foto.
Tentýž rok se ale psalo i o jiném použití spaloven, které ze zařízení udělalo krematoria. Agentura Unian už v lednu citovala šéfa ukrajinské tajné služby SBU Valentyna Nalyvajčenka, podle kterého Rusové přivezli na okupovaná území na Donbase sedm mobilních krematorií namontovaných na nákladních vozech Kamaz.
Chod krematorií měla řídit přímo ruská vojenská rozvědka a každé ze zařízení dokázalo spálit osm až deset těl denně. O krematoriích o několik měsíců později psala i agentura Bloomberg s odkazem na představitele Kongresu. Rusové jejich prostřednictvím měli zakrývat ztráty utrpěné ve válce na východě Ukrajiny.
Likvidace těl padlých vojáků v mobilních krematoriích na místě umožnila obejít proceduru jejich přepravy do vlasti. Rusko totiž tehdy svou přímou vojenskou účast v bojích vytrvale popíralo na zahraniční i na domácí scéně. Ruských vojáků ale padly na Donbase stovky. Například Newsweek popsal jejich tajné noční pohřby v zinkových rakvích.
Jako Osvětim a Majdanek, říká starosta
Starosta Mariupolu, kde teď podle tamní městské rady Rusové používají svá mobilní krematoria k zakrývání masakru civilistů, označil tragédii města za největší od dob nacistických koncentračních táborů za druhé světové války.
„Udělali z našeho města tábor smrti. Tato hrůzná analogie se bohužel stále více potvrzuje. Tohle už není Čečensko nebo Aleppo. Je to nový Majdanek,“ citovala agentura Unian starostu Vadyma Bojčenka.
Co byl Majdanek? Jedno z míst hrůzy
Majdanek, který Bojčenko zmínil, je bývalý koncentrační a vyhlazovací tábor ležící u města Lublin na východě Polska. Těla zavražděných lidí nacisté ze začátku pohřbívali do masových hrobů. Později je začali pálit ve dvou krematoriích. Popel z krematorií se míchal s půdou a odpadem a používal se jako hnojivo.
Nacisté opustili Majdanek tak rychle, že nestačili zlikvidovat důkazy svých zločinů. Na místě proto zůstaly stát plynové komory, krematorium i táborové baráky. Po osvobození tábora v červenci 1944 se na místě našlo na 1 300 metrů krychlových „kompostu“ obsahujícího lidský popel.
O mobilních krematoriích se v posledních letech psalo v souvislosti s pandemií covidu-19. Vlastní mobilní pec vyrobili v Bolívii, kde se krematoria nacházejí jen ve velkých městech, což znamenalo komplikaci při náhlém vysokém počtu obětí covidu-19.
Řada bolivijských rodin si kvůli vysokým nákladům nemohla dovolit pohřeb v krematoriu, proto měla být řešením mobilní kremace za výrazně nižší cenu.
