Článek
Organizace 1854 Media a nejstarší vydávaný fotografický časopis na světě zaměřený na současnou fotografii, British Journal of Photography, zveřejnily výběr 200 nejlepších portrétních snímků. Všechny fotografie je možné si prohlédnout zde.
Brock Stanley a jeho snímek Dáma v Dioru, kterou potkal při nákupech v Tescu.
Marksteen Adamson a snímek Zázračný chlapec.
Natalia Poniatowska a snímek Sam & James – obnovení svatebního slibu.
Paul Wenham-Clarke a snímek vojáka s názvem Čestný odznak ze série portréty z očkování: „Můj rok s covidem, abych byl upřímný, byl absolutní masakr. Přežil jsem válečné bombardování, v roce 1942 byl náš dům v East Endu v Londýně vyhozen do povětří a já byl evakuován do Hungerfordu v Berkshire, takže opravdu vím, co znamená zažívat těžké časy...“
Antonia Mamzenko a portrét Sashy: „Během obou let pandemie jsme se naučili vyrovnávat se s chaosem světa tím, že jsme se při každé příležitosti, která se naskytla, spojili s mořem.“
Caitlin Chescoe a snímek Nejctihodnější Christine Chapman.
Michael Farra a Dorsetský háj. The Dorset Grove je skupina animistických druidů žijících v Dorsetu, z nichž všichni následují náboženské praktiky a tradice, které byly běžné v předkřesťanské Evropě.
Anna Louise Brooks a portrét Aarona během chvíle odpočinku mezi mejkapem, parukou a stylingem.
Natasha Durlacher – Tančící dámy. Pina má na starost choreografii taneční skupiny, která za hudebního doprovodu během lockdownů vystupovala v ulicích, aby pod okny potěšila izolované obyvatele.
Joe Short – David: „Má akrobacie je to naprosto spontánní a živá. Pracuji s publikem, takže každé vystoupení je jiné. Bez interakce publika neexistuje žádná show, takže to během lockdownu bylo těžké. Všichni si během tohoto období upravovali své domovy, tak jsem si našel práci malíře. Peníze sice přicházely, ale zoufale jsem postrádal performanci.“
Paul Scala a portrét Jamese Corbina.
Harry George Hall a snímek Jacka, který k snímku řekl: „Když mi bylo 16 let, podstoupil jsem plánovanou amputaci nohy. Před amputací jsem se považoval za invalidu, po amputaci jsem se cítil jako znovuzrozený; jako dítě, které se musí učit od nuly, naučit se chodit, udržovat rovnováhu a čelit světu s jistotou. Nejlepší způsob, jak to procvičit a rozvíjet motorické dovednosti, je sport a cvičení.“
Ryan Edy vyfotil během lockdownu intimní snímek páru v době, kdy byly vztahy vystaveny ještě většímu tlaku.
Ross Cooke a portrét Marcuse Rashforda.
Danny Burrows – Hráč airsoftu. „Tento portrét je ze série o bojovém sportu airsoft a jeho komunitě hráčů s názvem ‚Killing Me Softly‘. Mým záměrem je zjistit, kdo jsou tito bojovníci, proč si hrají na válku ve svém volném čase a jaké sociální a kulturní okolnosti je formovaly.“
Hugh Fox a snímek kněze Anthonyho Murleyho. Tohoto konkrétního dne se Anthony dozvěděl, že nad ránem zemřel jeho velmi blízký přítel.
Mark Harrison, snímek Miriam Margolyesové, focen pro časopis Radio Times.
Fran Gomez de Villaboa a portrét Seyona Amosu. 25 % mladých lidí ve věku 16–25 let, kteří zažívají bezdomovectví, se identifikuje jako LGBTQ+. Seyon byl týrán svou homofobní rodinou, až nakonec odešel z domova. Díky podpoře nadace Albert Kennedy Trust dokázal toto období ve svém životě překonat a pracovat na své kariéře.
