Článek
V lese u litevského letiště Paluknys instalují němečtí vojáci na stromy mobilní senzory. Nesledují obraz ani zvuk, ale signály. Zachytávají, co za hranicí vysílají radary, vysílačky a další vojenská zařízení.
Operátoři sedí v maskovaných úkrytech a data vyhodnocují na počítačích. Podle jednoho z vojáků zvládne operátor obsluhovat zhruba patnáct systémů najednou. Pracují ve dvanáctihodinových směnách: Jeden spí, druhý drží službu.
Pozornost míří dvěma směry. Na ruský Kaliningrad, exklávu sevřenou mezi Litvou a Polskem, a na Bělorusko, nejbližšího spojence Moskvy. Od běloruské hranice dělí letiště Paluknys jen asi 35 kilometrů, k hranici Kaliningradské oblasti je to zhruba 140 kilometrů.
Brigáda podle Dauma potřebuje vědět, „jestli se něco děje v Kaliningradu nebo na běloruské straně“. Jde o 45. tankovou brigádu, kterou Německo v Litvě trvale buduje. Do příštího roku v ní má sloužit zhruba 4800 vojáků.
Varování předem
Ruské a běloruské jednotky se bez elektroniky neobejdou. Jakmile se dají do pohybu, zapínají radary a vysílačky. Když jich za hranicí přibude nebo se objeví nové, je to první náznak, že se něco chystá. „Pokud se něco stane, tyhle jednotky to poznají,“ řekl Daum agentuře Reuters o německých specialistech na elektronický boj.
Druhý úkol je dlouhodobější. Každý typ radaru má vlastní elektronický „otisk“. Senzory ho zaznamenají a Němci ho uloží do databází, ze kterých čerpají jejich vlastní i spojenecké zbraňové systémy. Když na běloruské straně přibude nový radar protivzdušné obrany, dozvědí se o něm i palubní systémy stíhaček Eurofighter nebo technika litevské armády. Pilot pak pozná, co na něj míří.
Kromě senzorů armáda v Litvě zkouší i další techniku: detektory dronů, malý stíhací dron na sestřelování jiných bezpilotních strojů, rušičku signálu nebo akustický radar, který drony rozpoznává podle zvuku. Problém přitom není nedostatek dat, ale jejich záplava. „Výzvou není najít nějaké signály, ale rozpoznat ty, na kterých záleží,“ říká Patrick Jesche, který v kybernetickém inovačním centru bundeswehru vede spolupráci se start-upy.
Ruská druhá fáze
Daum celou misi popisuje jako odstrašující. „Teď nejde o obranu, protože tu žádný konflikt není. Jde o odstrašení, které jasně říká: Nechoďte sem, nic nezkoušejte, protože my už tady jsme,“ řekl.
Zároveň ale varuje před podceněním situace. „Kybernetický a informační prostor ještě není ve válce, ale už to není mír,“ varoval. Podle Dauma je Rusko ve druhé fázi nepřátelských operací. V první se nenápadně dostávalo do západních počítačových sítí a usazovalo se v nich. Ve druhé už chce aktivně škodit, ale tak, aby to ještě nebylo možné označit za vojenský útok.
Admirál mezi takové kroky řadí sabotáže, špionáž, kybernetické útoky nebo rušení signálů. Patří k nim ale také informační kampaně, které mají poštvat litevskou společnost proti přítomnosti německých jednotek.
Na podobné hrozby chce Německo reagovat i doma, připomíná agentura Reuters. Vláda v srpnu schválila reformu, podle které by tajné služby mohly pronikat do systémů útočníků, kopírovat nebo mazat data a vyřazovat nástroje cizích států. Návrh ještě musí schválit Spolkový sněm.
