Sydney Opera House vůbec neměla stát. Návrh sedmatřicetiletého architekta porota hned na začátku soutěže vyřadila, protože prý nesplňoval zadání. Nebýt jednoho porotce, který na zasedání přišel pozdě a Utzonovu vizi znovu vrátil do hry, jedna z nejslavnějších budov na světě by nestála.
Foto: Keystone Sydney/Keystone/Hulton Archive, Getty Images Mezinárodní architektonickou soutěž na stavbu operní budovy vyhlásila vláda australského Nového Jižního Walesu v roce 1956. Utzon, v té době známý pouze projekty v rodném Dánsku a sousedním Švédsku, překvapivě uspěl se svým revolučním projektem „surrealistické labutě“ mezi 233 návrhy z 32 zemí.
Jeřáby se tyčí nad konstrukcemi střechy budovy Opery v Sydney, 21. ledna 1966.
Foto: Frank Albert Charles Burke/Fairfax Media, Getty Images Základní kámen stavby položili 2. března 1959. Nejvýraznějším prvkem stavby se staly právě tyto skořepiny kryté světlými glazovanými a matnými keramickými dlaždicemi.
(Na snímku zleva doprava: R. J. Thomson, tajemník výboru opery v Sydney, inženýr A. Levy a inženýr a architekt hlavního sálu O. Skipper-Nielsen, vyfoceno 11. května 1961.)
Na stavbě pracovalo 10 tisíc dělníků. Samotná konstrukce skořepin se ukázala jako největší konstrukční problém. (Na snímku nádvoří Opery v Sydney, vyfoceno 20. září 2013.)
Proto Utzon své nízké tvary pozměnil tak, že se žebra skořepin mohla sestavit z prefabrikátů. Ale sloupy, na kterých spočívalo pódium, nemohly unést tíži nově navržené střešní konstrukce. Musely být proto odstřeleny a nahrazeny většími.
Stavba střechy na snímku z 10. prosince 1963.
Foto: Fairfax Media, Getty Images Původní rozpočet sedmi milionů se vyšplhal až na 102 milionů australských dolarů. Snímek ze dne slavnostního otevření opery, 20. října 1973.
Foto: Alan Purcell/Fairfax Media, Getty Images Oficiálně otevřela operu britská královna Alžběta II., na snímku 20. října 1973. První operou, která se zde hrála, byla již 28. září 1973 Vojna a mír ruského skladatele Sergeje Prokofjeva.
Foto: J. R. T. Richardson/Fox Photos/Hulton Archive, Getty Images Budova opery je 183 metrů dlouhá a 120 metrů široká. V nejvyšším bodě se tyčí do výšky 67 metrů nad hladinou moře. Inspirací se architektovi prý staly listy palem a další motivy ze světa přírody i z historie architektury.
Na snímku již dokončená Opera, 22. listopadu 1973.
Foto: Keystone/Hulton Archive, Getty Images Restaurace v Opeře v Sydney, s výhledem na ulici Macquarie, 24. července 1973.
Utzon strávil prací na náročném projektu celkem osm let. V roce 1966 byl od projektu odvolán, což se projevilo hlavně na podobě interiérů. V devadesátých letech byl opět přizván k plánovaným úpravám budovy.
(Na snímku koncertní síň, 20. září 2013.)
Půvab Utzonova vizionářského díla umocňuje i okolní prostředí – budova stojí na samém konci výběžku Bennelong, v sousedství botanické zahrady, která vytváří zelené pozadí bílých mušlovitých skořepin, záliv přístavu pak důležitou modrou horizontálu a opodál stojící most působivý kompoziční vztah.
Foto: George Lipman/Fairfax Media, Getty Images Jedna z nejslavnějších budov světa je od roku 2007 zapsána na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Snímek z 3. dubna 1973.
V roce 2003 Utzonovi udělili Pritzkerovu cenu (přezdívanou Nobelova cenu za architekturu) se slovy: „Utzon dokázal, že v architektuře může být dosaženo nádherného a zdánlivě nemožného cíle.“ Snímek budovy z téhož roku.
Dnes celý komplex sestává z pěti samostatných prostor: koncertní síně, vlastní opery, dramatického divadla, činohry a ze studia. To bylo otevřeno v roce 1999 a věnuje se převážně experimentální tvorbě. V posledních letech prošla opera rozsáhlou renovací.