Hlavní obsah

Slovensko mimo NATO? Fico dělá radost Putinovi

Foto: Profimedia.cz

Robert Fico a Vladimir Putin se setkali letos v květnu v Moskvě při příležitosti Dne vítězství.

Robert Fico stále hlasitěji zpochybňuje NATO a mluví o neutralitě Slovenska. Spolu s tím přibývá protizápadní rétoriky i gest, jež dělají radost Moskvě.

Článek

Na Slovensku se objevila nová socha maršála Koněva, o níž prakticky nic nevíme kromě toho, že potěšila Vladimira Putina.

Došlo k dalšímu smrtícímu útoku ve škole a premiér Robert Fico konstatoval, že na Slovensku jsou školy naštěstí bezpečné.

Za poslední tři týdny navíc došlo k zásadnímu posunu: Slovenský premiér už jen nezpochybňuje NATO, ale otevřeně mluví o neutralitě země. A vehemence, s jakou tuto tezi obhajují stranické špičky Směru, svědčí o tom, že nejde o náhodu.

Co se to vlastně děje?

Fico jde proti lidem

Ve druhé polovině září Robert Fico prohlásil, že si nepřeje, aby Slovensko „bylo součástí nějakého vojenského konfliktu kvůli nějakému článku 5“.

Slovenský premiér dlouhodobě říká, že „chce mír“, přestože pro jeho dosažení mnoho nedělá a ani toho nemá příliš co udělat. Výrok o „nějakém článku 5“ tak byl jen logickým dalším krokem v této argumentační linii.

Přesto vzbudil velkou pozornost – pokud by totiž Fico naplnil to, co naznačoval, znamenalo by to, že Slovensko v případě konfliktu odmítne přijít na pomoc svým spojencům. Země by tak přestala být spolehlivým členem NATO a samotné NATO by v podobě, v jaké existuje na papíře, fakticky fungovat přestalo. Přesně to je ruský sen.

Premiérova slova jsou přitom v jednoznačném rozporu s názory obyvatel Slovenska: Podpora členství v NATO po ruském útoku na Ukrajinu skokově vzrostla a stále se pohybuje kolem 70 procent. Vystoupení z NATO ani neutralita nebyly předvolebními tématy v roce 2023, nejsou součástí programového prohlášení vlády a nemají ani podporu koaličních partnerů.

Fico ani Směr jednoduše nemají k tak zásadním krokům politický ani společenský mandát. Jak se však ukazuje, je jim to celkem jedno.

Záhada Koněvovy sochy

Na podzim roku 1944 začala na severovýchodním Slovensku Karpatsko-dukelská operace. Cílem tohoto společného útoku sovětských a československých vojsk bylo spojit sovětskou armádu se silami bojujícími ve Slovenském národním povstání.

Nepodařilo se to: Operace trvala místo několika dnů sedm týdnů, vyžádala si desetitisíce obětí a nakonec už nebylo s kým se spojit. Šlo spíše o politické gesto a později o významný pilíř komunistické mytologie, který na Dukle dodnes připomíná obrovský památník.

Nyní, v roce 2026, jsme se však ocitli v nové situaci. Během každoročních oslav totiž 3. října odhalili u Dukelského průsmyku také sochu tehdejšího velitele sovětských vojsk, maršála Ivana Stěpanoviče Koněva (znáte ho z filmu Pelíšky).

Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili ruský velvyslanec Sergej Andrejev, europoslanec Ľuboš Blaha a ministr zemědělství Richard Takáč, oba za Směr. Prezident Peter Pellegrini chyběl – šlo přece jen o příliš kontroverzní událost – a omluvil se také Robert Fico.

Je třeba říct, že o soše až do jejího odhalení nikdo nic netušil. Médiím se navzdory velkému úsilí nepodařilo zjistit, kdo a proč ji nechal vyrobit ani kdo její výrobu financoval. O tom něco ví její autor, výtvarník Slavomír Gibej, odmítá to však prozradit. Gibej se jinak živí především tvorbou děl z otisků ženských genitálií a jeden takový „erotický popelník“ například prodává pod názvem 3pičník.

O vzniku sochy snad nejvíc vypovídá skutečnost, že se Robert Fico loni v květnu setkal v Kremlu s Vladimirem Putinem. „Víme o vašem návrhu postavit ve vaší zemi pomník maršálu Koněvovi. Je to ušlechtilá věc, jsme vděční,“ řekl tehdy ruský diktátor. „Kdybyste potřebovali jakoukoli pomoc, jsme připraveni.“

A teď máme sochu.

Bezpečné slovenské školy

Pár dní předtím, než se objevila socha, došlo na Slovensku k tragédii: 29. září zaútočil nožem na základní škole v kysucké obci Staškov žák osmé třídy. Čtyřiačtyřicetiletá učitelka utrpěla těžká zranění, ale je mimo ohrožení života. Její jednašedesátiletá kolegyně zraněním v nemocnici podlehla. Stejně tak třináctiletá Nelka, kterou se žena snažila před útočníkem ochránit.

K této události došlo právě v den, kdy před soud předstoupil pachatel zcela jiného, ale velmi podobného útoku: 16. ledna 2025 zaútočil nožem osmnáctiletý student střední školy ve Spišské Staré Vsi a rovněž zavraždil žákyni a učitelku.

Tohoto krutého paradoxu si prakticky nikdo nevšiml a pravděpodobně netrápí ani Fica. „Buďme rádi, že na Slovensku mohou děti bezpečně chodit do škol,“ prohlásil den po útoku v Kysucích.

Jak může být takové konstatování pravdivé, vkusné či vhodné, zůstává nejasné. Za pozornost však stojí, že tato slova zazněla po diskuzi se studenty v Bánovcích nad Bebravou.

Přesně to totiž Robert Fico v posledních měsících dělá: Objíždí střední školy a pod záminkou diskuzí o Evropské unii vypráví prvovoličům o tom, že chce mír. Především je však straší válkou.

Neutrální Slovensko?

Některé politicko-komunikační operace mají bleskový průběh.

Jak jsme si již řekli, ve druhé polovině září Robert Fico zpochybnil NATO. Protože šlo o poměrně kontroverzní výrok, několik představitelů Směru tehdy rychle vysvětlovalo, že premiér to nemyslel tak, jak to řekl. Je polovina října a už to neplatí.

Robert Fico se mezitím posunul a bez jakéhokoli mandátu říká, že by Slovensku „slušela neutralita“. Jeho postoj si velmi rychle osvojily i další špičky Směru.

Šéf jeho poradců Erik Kaliňák přišel s tvrzením, že pobaltské státy a Polsko se vlastně nemohou dočkat války s Ruskem. Erik Kaliňák je synovcem podnikatele a ministra obrany Roberta Kaliňáka.

Ideolog Směru a trestně stíhaný místopředseda parlamentu Tibor Gašpar zase prohlásil, že Německo a Francie chtějí válku, aby zachránily svá kolabující hospodářství a upevnily si mocenské postavení. Jeho syn Pavol šéfuje tajné službě.

Přečtěte si také:

Přidal se také ministr financí Ladislav Kamenický. Ten konstatoval, že za problémy slovenského hospodářství – které jsou opravdu obrovské – mohou i Němci. Slovenským firmám totiž zadávají málo zakázek.

Nejdůležitější roli v šíření tohoto tématu však hraje premiér Fico: Západní mocnosti podle něj chtějí válku proti Rusku, do níž zatáhnou i Slovensko. Zároveň ale Slovensko v případě útoku zradí – přesně jako v Mnichově.

Z nějakého důvodu to vždy dopadá tak, že špičky Směru kritizují spojence za věci, které se nestaly. Rusko se jim naopak dlouhodobě nedaří kritizovat ani za věci, které se skutečně dějí.

„Fico má pravdu, Slovensko má být neutrální,“ říká Erik Kaliňák. To samo o sobě překvapivé není – Kaliňák přece vždy říká přesně to, co Fico. Překvapivé je, jak rychle se prosadil tento postoj ve veřejné debatě.

Vojenská neutralita Slovenska je samozřejmě naprosto nereálná a neudržitelná a znamenala by konec země jako samostatné entity. Od zpochybňování článku 5 k řečem o neutralitě však uplynuly pouhé tři krátké týdny.

Na Dukle mezitím přibyla Koněvova socha. Do parlamentních voleb zbývá rok.

Doporučované