Nádraží plné matek s dětmi. Manželé museli z vlaku do Polska vystoupit

Od zvláštního zpravodaje z Polska.

„Přijeli jsme vlakem dnes ráno ze Lvova. Rozhodli jsme se v noci, protože jsme slyšeli, že mají Rusové bombardovat naše letiště. Je to strašné…,“ nechává třicátnice Katarina větu nedokončenou. Má dva velké kufry a sedí v chodbě na nádraží v Přemyšlu na jihovýchodě Polska.

Opravená budova nádraží teď ještě víc než kdy dřív slouží jako čekárna a přestupní stanice. Hlavní stanice v šedesátitisícovém městě nedaleko hranic s Ukrajinou se přes noc stala jedním z bodů, který slouží jako vstupní brána válečným uprchlíkům z Ukrajiny.

Podobných bodů je ve dvou východopolských krajích celkem devět a mají Ukrajincům usnadnit vstup do země a orientaci v ní. Většina z lidí tu má ale předem domluvené ubytování nebo je vyzvedávají příbuzní či přátelé. Polská vláda také kvůli mimořádné situaci zrušila pro neočkované Ukrajince karanténní povinnost a podmínku otestování na koronavirus.

„Naši manželé zůstali na Ukrajině. Jeli s námi vlakem, ale nedovolili jim překročit hranice,“ líčí sklesle Katarina. Muži ve věku od 18 do 60 let totiž od půlnoci nově nesmí ukrajinské území kvůli válečné situaci opustit. Manželé Katariny i její přítelkyně museli z vlaku vystoupit a odejít zpět domů. Nezletilý syn Katariny se přes hranice dostal. Ve Lvově ale zůstali jeho prarodiče.

Do kufru Katarina zabalila léky, oblečení, jídlo a vodu. Namířeno má vlakem za známými do Krakova.

S malými dětmi sedí na druhé straně nádraží také Evelina se svou sestrou. I ona je ze Lvovské oblasti a utíká před Rusy. Říká, že nevěřila, že se může válka dostat až na západ země, kam ve čtvrtek i v pátek dopadaly rakety.

Její cesta byla mnohem komplikovanější než Katarinina. Včera s dětmi přijely k hranici autobusem, který se ale zastavil 15 kilometrů před cílem. K hranicím pak musela rodina se zavazadly dojít pěšky. „Ta situace je šílená. My utíkáme, necháváme tam své domovy,“ říká.

Zatímco Katarina netuší, jak dlouho v Polsku bude, Evelina jede do Itálie za druhou sestrou na dva měsíce a doufá, že se dostane zpět domů na Ukrajinu. Optimistkou je i dvacetiletá Amina, která studuje na polské univerzitě v Opolí. „Myslím, že to nebude trvat. Očekávám, že to dopadne dobře a všechno bude v pořádku,“ doufá.

Do rodného města Sambir ve Lvovské oblasti přijela ve středu navštívit rodiče. Na Ukrajině ale kvůli ruské agresi zůstala jen den a hned ve čtvrtek se vydala zpět do Polska. „Do Přemyšlu jsem se vrátila ráno. Bylo hrozně těžké se dostat přes hranice, na pěší přechod jsem čekala 16 hodin. Byla tam spousta lidí, musela jsem jít pěšky,“ popisuje svoji cestu.

Rodiče zůstávají na Ukrajině. „Mají tam dům, mají tam práci. Nikam nepojedou,“ uzavírá s tím, že „snad všechno dopadne dobře“.

Starší muž, který sedí naproti mladé studentce, má ale úplně jinou náladu. Hovořit s novináři nechce a zadumaně si pročítá zpravodajské kanály na Telegramu informující o válečném vývoji.

Stejně jako další desítky lidí na přemyšlovském nádraží čeká na vlak směrem na západ. Mezitím už na čtvrtém nástupišti čeká další, několik hodin opožděný, vlak s uprchlíky z bombardovaného Kyjeva. Plný matek s dětmi, ale bez otců, kteří zůstávají v napadené zemi.