Ministerské oči plné opovržení hlídají svobodnou slovenskou galerii

/Od zvláštních zpravodajů z Bratislavy/

„Ježiš, asi proto, že je to vzácné,“ zdůvodňovala nedávno slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová, proč náhle došlo za doprovodu policistů s kuklami k převozu busty od Donatella z muzea na východě Slovenska do objektu ministerstva vnitra v Topoľčiankách.

Citát kontroverzní političky na Slovensku rychle zlidověl a zařadil se na seznam bezpočtu vtipů založených na jejích výrocích. Namátkou o tom, že kultura má být „slovenská, slovenská a žádná jiná“ nebo dotazu ministryně: „Vy jste kdo?“, když si Šimkovičová vybírala, kterému médiu odpoví, a kterému ne.

Po téměř dvou letech ve funkci ale nezůstávají po ministryni a její pravé ruce - dezinformátorovi Lukáši Machalovi - jen „hlášky“ a netransparentní přesun busty.

Politička hromadně odvolala šéfy kulturních institucí, zrušila nezávislé fondy na podporu kultury a omezila financování projektů na základě vlastní politické ideologie – nacionalismu a homofobie. Posílila také státní kontrolu nad veřejnoprávními médii a vyházela z úřadu odborníky.

Atmosféře strachu a nejistoty čelí slovenská kultura po svém. Šimkovičovou nedávno vypískalo publikum na folklórním festivalu ve Východné. A brání se i prostředí kolem Slovenské národní galerie (SNG), která se kvůli politickým změnám otřásla v základech.

„Ten otřes byl obrovský. Vedoucí odešli jako první, pak následovali další. Celkem odešlo asi sto lidí, což je při celkovém počtu 240 zaměstnanců opravdu hodně,“ říká výtvarná teoretička a kurátorka Nina Vidovencová, která donedávna v SNG pracovala.

Upozorňuje, že národní galerie má za éry ministryně Šimkovičové už čtvrtého „politicky dosazeného nominanta“. „Ta instituce prakticky úplně přestala komunikovat s veřejností, úplně se uzavřela a pořádá vernisáže jen pro papaláše,“ líčí.

Akce „VIP preview“, jak ji nazval nový ředitel galerie Juraj Králik, se v červnu zúčastnil i prezident Peter Pellegrini. Pochvaloval si, že jsou v SNG „obrovská, barevná díla s pozitivní energií“.

Podle Vidovencové je SNG velmi oslabená a přichází o další zaměstnance a i slovenská kultura jako taková je ve velmi komplikované situaci. „Na druhou stranu panuje velká soudržnost a bojovnost,“ říká k současnému stavu kurátorka.

„Jednotlivé oblasti kultury, které spadají pod ministerstvo, spolupracují a spojily se k tomu, aby mohly nadále tvořit,“ dodává Vidovencová. Důkazem je i prostor, ve kterém spolu v centru Bratislavy hovoříme – na malém plácku přímo za nově opravenou budovou SNG.

Ve vnitrobloku, v těsném sousedství SNG, jsou polorozpadlé garáže a na jedné z nich je velký nápis „Neberte nám kulturu!“. Právě tady někdejší zaměstnanci národní galerie oznamovali hromadné výpovědi i nespokojenost s vedením, které ministryně Šimkovičová dosadila.

Nenápadné, malinké Náměstí Karola Vaculíka se nakonec stalo novým centrem odporu proti ministerské politice za éry čtvrté vlády Roberta Fica. Jako reakce na turbulence ve slovenské kultuře, jejímž symbolem se staly zásahy do národní galerie, tu vznikla „Svobodná SNG“.

Z garáží se tak dočasně stala jedna z nejmenších galerií v Evropě a z místa „centrum kreativního happeningu a uměleckého protestu“.

Za projektem Svobodné SNG stojí iniciativa Umění nebude zticha, která je spojená s dalšími iniciativami reagujícími na dění v kultuře za Šimkovičové, například s Otevřenou kulturou.

„Má to tu genius loci a atmosféru,“ říká o místě umělec a pedagog András Cséfalvay. Plácek patří městu. Garáže, které jsou ve velmi špatném stavu, chce městský obvod sanovat a vytvořit tu umělecký prostor. Do té doby ho užívá právě Svobodná SNG.

„Tuhle zeď využíváme jako streetartovou výlohu,“ ukazuje Cséfalvay na cihlovou zeď přímo naproti SNG. Je na ní namalovaná Donatellova busta v kleci se zavázanýma očima a výkřikem: „Kultura pomóóc!“

„Busta, stejně jako kultura na Slovensku, se staly obětí únosu, neznalosti zákonů, procesů a křičí o pomoc,“ stojí v popisku díla od výtvarníka Matúše Maťátka.

Součástí expozice je i malé kukátko ve vratech jedné z garáží. Při nahlédnutí do něj člověk vidí ten stejný prostor – ta samá vrata s nápisem „Neberte nám kulturu!“.

Opravdu pozorný divák si všimne i drobného detailu – černobílých očí ministryně Šimkovičové z fotografie Tomáše Benedikoviče, na které má politička výraz opovržení.

Jde o dílo Déjà vu umělce Romana Ondáka, který měl mít příští rok v SNG velkou retrospektivní výstavu. Sám ji ale zrušil poté, co v národní galerii došlo ke změnám ve vedení.

„Je to vlastně optický klam – někteří lidé si myslí, že se opravdu dívají do větší místnosti, ale ve skutečnosti se dívají na maličký objekt o rozměrech jen 30 × 30 × 30 cm. Je to malá nasvícená krychle, a právě v ní pořádáme naše výstavy,“ upřesňuje András Cséfalvay.

Jako první v kukátku vystavovali asi třícentimetrový 3D výtisk Donatellovy busty. „Výsledkem byla skvělá iluze – asi třetina návštěvníků si myslela, že se opravdu dívá do nějaké místnosti za tím kukátkem, a ne na model,“ pokračuje umělec.

Každé tři týdny se výstava mění. Prostor tu dostávají umělci, kteří podobně jako Ondák odmítli v SNG z ideologických důvodů vystavovat. Cyklus potrvá do konce srpna, kdy se místo začne rekonstruovat.

Sám András Cséfalvay má svá díla dál vystavená i přímo v národní galerii. O jejich stažení zatím neuvažuje, i když má obavy o jejich osud.

„My, kteří máme díla ve sbírkách SNG, jsme vydali prohlášení, že nedůvěřujeme tomu, jak galerie s našimi díly nakládá. A máme obavy z plánované restrukturalizace sbírek,“ vysvětluje umělec.

„Taková změna může mít logiku, ale zároveň nese obrovské riziko zneužití – jak ideologického, tak i čistě majetkového. Může to vést buď k ideologické filtraci nevhodných autorů, nebo v horším případě k tomu, že se kvalitní díla označí za falzifikáty – a tím se otevře cesta k jejich zneužití nebo dokonce privatizaci, v podstatě kleptokracii,“ uzavírá András Cséfalvay.