Z jedné z nejchudších částí Ameriky: Euforie z Trumpa byla silnější než drogy

/Od zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/

Už dávno přišel o práci v dole, načež se potloukal po různých sezonních džobech, jež od sebe oddělovala dlouhá období nezaměstnanosti. Věděl přitom, že jeho děda kdysi jako horník zde v městečku Beattyville ve východním Kentucky zbohatnul.

„Naše uhlí osvětlilo celou Ameriku,“ pronese Mark Carmer větu, kterou tu od starousedlíků dříve či později slyší snad každý.

Ale to bylo kdysi. Od 70. let to šlo s těžbou dolů.

Hrdost na postavení své i celé komunity začal střídat stud. Ve zdejším kraji se totiž „nosí“ přesvědčení, že za úspěch stejně jako nezdar může vždy a jen jednotlivec a jeho úsilí (nebo jeho nedostatek).

V době, kdy Mark přišel o práci v dole, se do Bílého domu dostal Barack Obama, který mimo jiné přišel s celou řadou environmentálních regulací a zákonů. A prohlásil, že se USA musí od fosilních paliv odklonit. Důlní společnosti začaly mizet.

„Obama nám vyhlásil válku, lidem jako jsem já,“ pronese Carmer.

Potkal jsem ho v centru Beattyvillu plném zkrachovalých obchodů. Symbolem úpadku jako by tu byla potrhaná americká vlajka, která v mírném větru vlaje u nedaleké prázdné administrativní budovy.

Mark s nelibostí říká, že se v jeho rodném městečku „rozmáhají“ Mexičané, kterým on vůbec nerozumí. „Zmizela i moje oblíbená pizza, teď to tam vlastní právě Mexičani. Nechodím tam.“

Tento bývalý horník začal po Obamově nástupu do Bílého domu trpět depresí a podobně jako řada lidí kolem propadl narkotickému léku proti bolesti známému jako Oxycontin, jehož větší požití vede k potenciální závislosti i nebezpečí předávkování.

Obamu sice dodnes nemůže vystát, za ještě horšího prezidenta ale považuje Joea Bidena. Mark má pocit, že tato „chodící mrtvola“ nemohla čelit „invazi imigrantů“. Navíc Bidena doteď považuje za nelegálního prezidenta, protože volby roku 2020 demokraté „ukradli“.

Zastaví u nás černý pick-up. Z okénka vystrčí hlavu Markův soused Mike s hustým neupraveným plnovousem. Muži se krátce pozdraví nepatrným kývnutím hlavy.

Mark mě představí jako Čechoslováka a řekne, že se bavíme o Trumpově návratu do Bílého domu.

„Jo, to byla úleva, kámo,“ poznamená Mike.

Mark nabídne daleko větší emoce. „Byl jsem tak nadšený, že jsem přestal i s opiáty. Znovu jsem získal pocit, že se vrací Amerika, kterou znal můj děda,“ rozhoří se.

Oba vyhlíželi politika, který by jim „vrátil důstojnost“. A našli ho v Donaldu Trumpovi. Tak si to alespoň vykládá demokratka Jenny Williamsová z nedalekého městečka Hazard, kde učí na Community College.

Zná celou řadu lidí, jakými jsou Mark Carmer a jeho soused Mike. Podle ní jsou tito konzervativně ladění lidé živící se manuální prací už léta vnitřně „rozervaní“.

„Nemůžeš podceňovat jejich pýchu. Málokdy něco svalují na životní okolnosti, vždy viní sebe. Jenže žijí v regionu, kde prostě začala mizet ta jejich práce. Za svou situaci opravdu nemohou, nevědí ale, jak tomu čelit,“ poví mi Williamsová ve zdejším malém knihkupectví, kam si chodí pravidelně kupovat knihy a kde potkává „spřízněné duše“.

Pak se ale nadechne a tlumeným hlasem dodá: „Jenže mnozí tohle svoje ponížení obrátili vůči nám, liberálům, minoritám a imigrantům. A je to často ošklivé.“ Nedokážu odhadnout, zda šeptá, protože se nacházíme v tichém prostředí knihkupectví, nebo proto, že mluví o rasismu a xenofobii.

Během našeho povídání mi hlavou zní slova Marka Carmera. Ten svůj projev opravdu nijak nefiltroval, mluvil syrově, s bezbřehou nenávistí. Začal ho podle jeho slov nahlodávat vtíravý pocit, že s Obamou se začalo „švindlovat“ a za Bidena se z toho stala „realita“, neboli tak to mělo v Americe už chodit.

Podle něj v pomyslné frontě na „americký sen“ začali předbíhat imigranti, uprchlíci, minority a ženy. V takovém pořadí tyto údajné podfukáře 63letý Mark jmenuje.

„Trump to naštěstí zastavil,“ poznamená Mike.

„Už měli jednoho Obamu,“ řekne na to otevřeně Mark, aby následně Trumpa pochválil za deportace a „uzavřenou“ jižní hranici s Mexikem.

I proto má zdejší komunita demokratů za to, že navzdory vysoké inflaci Donald Trump přízeň zdejších stoupenců neztrácí. A to přitom Mike i Mark přiznají, že potraviny a základní potřeby jsou dokonce dražší než před rokem.

Učitelka Williamsová se domnívá, že právě rasa a imigrace jsou pro ně hlavním motivem neotřesitelné podpory prezidenta. Dodá, že v těchto okresech je přitom více registrovaných demokratických voličů, ideologicky se ale zdejší populace posunula doprava.

Demokratický starosta města Hazard Donald Mobellini, kterému na ulici neřekne nikdo jinak než Happy, má nicméně za to, že někteří zdejší trumpovci se začínají od prezidenta přeci jen právě kvůli vysokým životním nákladům odvracet.

„Jakmile se Trumpova politika začne dotýkat jejich peněženek, zavrhnou ho úplně,“ míní.

Bere mě na krátkou objížďku Hazardem, snaží se mi ukázat jeho pozitivní stránku, jako například nové nástěnné malby na zdech, místo pro rodinné pikniky, nové náměstíčko s amfiteátrem, obchod s hračkářstvím.

„Které malé město jako Hazard má hračkářství nebo knihkupectví?“ poznamená.

Za úspěch považuje fakt, že i přes kolaps uhelného průmyslu si městečko v poslední době drží stejný počet obyvatel. Ti, co zůstali, nacházejí nové příležitosti, především v edukativním a zdravotnickém sektoru. Lze tu zaslechnout chvála i na Bidenův zákon o infrastruktuře, jež se odrazil v nových silnicích zdejších oblastí včetně horských úseků.

Skoro by se zdálo, že Hazard a další bývalá uhelná městečka v okolí, jakým je například sousední Jackson, kde má své kořeny současný Trumpův viceprezident J. D. Vance, by se mohla vrátit k demokratům. Kdysi tu ostatně vyhráli demokraté jako Lyndon B. Johnson, Jimmy Carter a Bill Clinton.

Taková představa je ale spíš přáním otce myšlenky. V sobotu večer se jdu podívat do místní střední školy na wrestlingová klání, kde organizátoři slibují boj ve dvou rinzích a jedné kleci. V davu, kde odhadem počítám tak třetinu mužů v plnovousech, je Trump stále jasnou volbou.

„Proč ho tady milujeme? Protože on je ta Amerika, kde stále platí, že tvrdá práce a osobní zodpovědnost jsou ty pravé hodnoty. Žádné vládní šeky podpory,“ říká mi Connie, žena jednoho ze zápasníků. Od vlády podle ní berou tyto „snadné peníze“ imigranti a Afroameričané. Ani ona stejně jako horník Carmer neskrývá svou averzi.

Do ringu mezitím vstoupila čtveřice zápasníků. Dva kovbojové v bílých kloboucích, zpoza provazů je povzbuzuje jejich manažer silně připomínající Plukovníka Sanderse, zakladatele řetězce rychlého občerstvení. Jejich soupeři jsou obří muž v masce Spidermana a muž oblečený do třpytivě zeleného, elastického úboru. Do ringu přišel se řvoucí motorovou pilou.

„Můj manžel, říká si Marcus Aurelius. Hraje dobráka, ve skutečném životě je instalatér,“ popíše krátce svého muže Connie.

Kovbojové jsou za „padouchy“, navíc ze sousedního Tennessee, a plná tělocvična na ně tak zuřivě pokřikuje. „Je to sice zinscenované, ale lidé si tady vyčistí hlavu. Kde jinde mohou takto na veřejnosti řvát, nadávat a bučet?“

I ona během rozhovoru uzná, že potraviny a zboží denní spotřeby jsou stále příliš drahé. Trumpovi ale vinu v žádném případě nepřipisuje. Má za to, že kritici z řad republikánů jsou netrpěliví a svým způsobem k Trumpovi nespravedliví. Podle Connie se totiž stále jedná o „Bidenův škraloup na hladině připlouvajících zlatých časů Ameriky“, dodá ve vřavě kolem nečekaně poeticky.

Nakonec i sám starosta Mobellini připustí, že je Trump stále oblíbený - i přes celou řadu negativních průzkumů veřejného mínění, které naznačují, že mu většina Američanů nedůvěřuje ani v oblasti ekonomiky.

„Kdybych teď šel do rádia a Trumpa kritizoval, nikdo by mě příští rok nezvolil,“ usuzuje v narážce na nadcházející volby, kdy bude v tomto Trumpově kraji usilovat o znovuzvolení.