Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když Rusko vpadlo na Ukrajinu v únoru 2022, politická scéna v Kyjevě se semkla navzdory rozdílům s jediným cílem - porazit agresora. Dokonce dva největší rivalové - ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho předchůdce Petro Porošenko - si v prvních dnech invaze podali ruce a přísahali, že odloží vzájemné spory, aby společně hájili zemi.
Jenže jak se válka protahuje a tlak zvenčí i zevnitř sílí, původní solidarita postupně slábne. Opoziční politici, kteří ještě donedávna stáli za Zelenským, se staví proti němu a znovu se rozdělují politické karty, což se začíná odrážet i ve způsobu vládnutí.
Přestože je ve válce normální, že rozhodování přebírá menší okruh lidí – hlavně kvůli rychlosti a efektivitě - někteří podporovatelé Ukrajiny si všímají, že se tím v posledních měsících výrazně vytrácí prostor pro kritiku a otevřenou politickou soutěž. Stále víc rozhodují jen nejbližší lidé kolem prezidenta, a to v době, kdy se znovu mluví o volbách.
Zelenskyj, který je u moci více než čtyři roky, se během války proměnil z televizního komika v symbol odporu proti ruské agresi. Jeho rozhodnutí zůstat v Kyjevě na jaře 2022, kdy se ruská armáda blížila k hlavnímu městu, sehrálo klíčovou roli – nejen pro morálku Ukrajinců, ale i pro mobilizaci mezinárodní pomoci.
„Bez jeho osobního nasazení bychom tu podporu možná nikdy nezískali,“ řekla Seznam Zprávám poradkyně šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka Daria Zarivna.
S nástupem staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa však Ukrajina začala čelit novým výzvám a ocitla se pod silným mezinárodním tlakem. Mimo jiné i kvůli požadavku na uspořádání voleb. Spojené státy začaly volat po obnově demokratických procesů. Trump dokonce označil Zelenského za „diktátora bez voleb“, čímž otevřel mezinárodní debatu o legitimnosti jeho vlády.
Jenže výpad ze strany amerického prezidenta měl překvapivý efekt: doma Zelenského posílil. Mnoho Ukrajinců jeho postavení znovu vnímá jako symbol národní jednoty. „Byl to vlastně dar. Trump ho chtěl oslabit, ale místo toho ho udělal nedotknutelným,“ cituje časopis The Economist jeden z vysoce postavených zdrojů blízkých prezidentské kanceláři.
Podle anonymních zdrojů z okolí prezidenta už Zelenskyj s možností voleb počítá, přestože byl ještě před dvěma měsíci proti. Situace se rychle mění a přípravy na hlasování jsou údajně v plném proudu, i když je prezidentská kancelář veřejně popírá.
Na konci března svolal Zelenskyj poradní schůzku, kde svůj tým vyzval, aby byli připraveni na volby po případném příměří. Zdroje se liší v odhadech, ale většina očekává volby ještě letos. Kampaň musí trvat alespoň šedesát dní, což znamená nejdříve červenec – a to jen v případě, že se podaří vyhlásit příměří a zrušit válečný stav, bez čehož nelze hlasování zahájit.
O přípravách na volby vypovídá také rostoucí tlak na opozici a novináře. Například exprezident Petro Porošenko čelí trestnímu stíhání a byl obviněn z údajné hrozby pro národní bezpečnost, což mu fakticky brání v účasti ve volbách. Někteří protikorupční investigativci byli převeleni k frontovým jednotkám a terčem jsou i novináři, kteří zpravidla kritizují vládu.
Šéfredaktorka nezávislého webu Ukrajinska Pravda Sevhil Musajevová říká, že místo snahy řešit problémy, na které novináři upozorňují, se prezidentská kancelář snaží jejich práci komplikovat. Omezováním přístupu k informacím, nátlakem na inzerenty a očerňováním redakce.
„Nejde o systematickou cenzuru, ale pokud se tomu nepostavíme, může svobodný prostor zmizet dřív, než si to uvědomíme,“ říká Musajevová a pro Seznam Zprávy dodává, že o korupci se musí informovat i v době války. „Ukrajina je stále demokratickou zemí, pokud začneme ignorovat ostatní problémy, přiblížíme se Rusku víc než kdy předtím,“ vysvětluje.
Prezidentská kancelář mezitím dál přebírá pravomoci, které dříve patřily parlamentu. Hlavní slovo mají prezidentovi nejbližší spolupracovníci – šéf kanceláře Andrij Jermak (který si podle nejnovějších informací listu Kyiv Independent za minulý rok vydělal o 44 % víc než sám prezident), poradce Dmytro Lytvyn nebo bezpečnostní koordinátor Oleh Tatarov. Tento tým se stále méně dělí o vliv – nejen s opozicí, ale i s lidmi ve vlastních řadách, kteří si budují samostatné postavení.
Takový vývoj ilustruje posun v rozložení moci na Ukrajině, kdy prezidentská kancelář – a především nejbližší okruh kolem prezidenta – získává stále větší vliv na úkor parlamentu. Zmíněná výše platu Jermaka oproti Zelenskému je pak symbolem toho, jak výnosné jsou dnes pozice v neformálním centru moci – zároveň ale i ukázkou, jak se moc soustřeďuje do stále užší skupiny lidí loajálních přímo prezidentovi. „Ne nadarmo se Jermakovi říká stínový prezident,“ vysvětluje Seznam Zprávám ukrajinský analytik Serhij Kuzan.
Kdo je Andrij Jermak
Kdo je příliš nezávislý nebo má přímé kontakty na západní partnery, často odchází na vedlejší kolej. Tak skončil i generál Valerij Zalužnyj, který vedl ozbrojené síly a loni v únoru odešel na post velvyslance do Londýna. Podobně dopadl i bývalý šéf diplomacie Dmytro Kuleba nebo Mustafa Najem, který vedl Agenturu pro obnovu.
„Myslím, že současný vývoj už opravdu překračuje hranice. Ukrajinská demokracie totiž nikdy nestála pevně na vládě práva – její síla vycházela spíš z regionální rozmanitosti, střetu různých mocenských skupin a aktivní občanské společnosti, která se mohla opřít o podporu Západu. Právě tyto pojistky se ale dnes oslabují, nebo rovnou mizí,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy novinář Ilja Ponomarenko, který se přiznává, že Zelenského nevolil.
Ukrajinci podle něj čelí složitému dilematu. Kritizovat vládu kvůli neschopnosti, korupci nebo špatnému řízení totiž znamená riskovat ztrátu mezinárodní podpory. „Mlčet ale znamená přijmout fakt, že Volodymyr Zelenskyj si postupně uzurpuje stále větší moc – a někdy tím oslabuje samotný stát i schopnost vést válku,“ říká Ponomarenko.
„Zatímco západní média a evropští lídři z něj udělali hrdinu a celebritu, my máme pocit, že jsme v pasti,“ říká zase šéfredaktorka nezávislého serveru zn.ua Julija Mostovaja.
