Článek
/Od naší zpravodajky na Ukrajině/
Vládu prezidenta Volodymyra Zelenského zasáhly korupční skandály, jež se dotýkají i jeho nejbližších spolupracovníků. Konflikt a válka s Ruskem současně oslabují demokratické mechanismy a zvyšují riziko zneužití moci.
„Podmínky války podobným korupčním praktikám výrazně nahrály. Tradiční nástroje demokracie – pokojné demonstrace, svobodná média, transparentní volby – dnes nefungují tak, jak by měly,“ upozorňuje v Kyjevě v rozhovoru pro Seznam Zprávy právník Mychajlo Žernakov.
Podle něj nyní Ukrajina stojí na křižovatce: buď posílí protikorupční infrastrukturu a využije situaci jako impuls k reformám bezpečnostních složek, nebo riskuje oslabení klíčových institucí.
„Společnost ani mezinárodní partneři už nepřijmou vysvětlení typu ‚to nic není‘. Budou požadovat systematický přístup a skutečnou reformu soudnictví, bezpečnostních složek a všeho, co je třeba, aby se podobná situace neopakovala,“ poznamenává Žernakov.
Jako jeden z mála dostupných nástrojů pro tlak na vládu zmiňuje tzv. zákon o reparacích. Princip je jednoduchý: část zmrazených ruských finančních prostředků by byla uvolněna jen za podmínky zavedení reforem právního státu. „Tyto prostředky nejsou určeny na zbraně, ale na státní rozpočet. Pokud je nezískáme, hrozí ohrožení protikorupční infrastruktury.“
Prezident Zelenskyj si teď prochází dost náročným obdobím - čelí rozhořčené veřejnosti kvůli korupčním skandálům, které zasahují i jeho nejbližší spolupracovníky. Myslíte si, že o tom věděl?
Krátká odpověď je, že to nevím. Ta delší ale zní, že si jen velmi těžko dokážu představit situaci, kdy je prakticky celé jeho okolí nějakým způsobem zapojené, a prezident by o tom vůbec netušil. Neříkám tím, že existují přímé důkazy, od toho jsou vyšetřovací orgány a protikorupční instituce, ale je pro mě čím dál méně uvěřitelné, že by všichni kolem věděli „něco“, zatímco člověk, který stojí na vrcholu moci, by byl úplně mimo.
A pokračuje to i způsobem, jakým prezidentská kancelář zpočátku reagovala. Kdyby to pro ně byla skutečná rána z čistého nebe, očekával bych mnohem ostřejší a jasnější reakci. Podobnou té, kterou jsme viděli například v roce 2020, když Ústavní soud zrušil klíčové protikorupční mechanismy. Tehdy prezident jednal velmi rozhodně.
I když Zelenskyj nakonec přehodnotil svoje vyjádření, tak to vyvolalo spoustu otázek.
Jak vážná je podle vás situace z hlediska reakce ukrajinské veřejnosti i mezinárodního obrazu?
Myslím, že je velmi vážná. Je to událost, která může vychýlit vývoj jedním nebo druhým směrem. Boj proti korupci měl různé fáze – rychlejší, pomalejší. Nikdy to nebyla rovná linie, ale celkový trend byl vzestupný. Teď jde o moment, který může být zlomový.
Zapadá to navíc do kontextu červencových protestů a útoku na NABU a SAPO, což se zpětně ukazuje jako součást širšího obrazu. Buď teď výrazně posílíme protikorupční infrastrukturu a využijeme situaci jako impuls k reformě bezpečnostních složek, které na protikorupční orgány opakovaně útočí, nebo se naopak pokusíme vydat opačnou cestou a protikorupční instituce oslabit.
Společnost ani mezinárodní partneři už ale nepřijmou vysvětlení typu „to nic není“. Budou požadovat systematický přístup a skutečnou reformu soudnictví, bezpečnostních složek a všeho, co je třeba, aby se podobná situace neopakovala.
Máte pocit, že válka umožnila, aby se korupční praktiky prováděly snáze?
Podmínky války podobným korupčním praktikám výrazně nahrály. Tradiční nástroje demokracie, které fungovaly před ruskou invazí – pokojné demonstrace, svobodná média, transparentní volby – dnes nefungují tak, jak by měly. „Papírové“ protesty, jako ten v červenci, jsou spíše symbolické, protože lidé nemohou vycházet do ulic každý druhý den, přestože v zemi se prakticky denně děje něco zásadního.
Současně se omezil přístup k informacím a moc se soustředila do rukou úzkého okruhu lidí. Část omezení je pochopitelná – týká se bezpečnosti a obrany státu. Jenže často vláda uzavírá i oblasti, které s obranou nesouvisejí. V kombinaci s omezeným dohledem a koncentrací moci to vytváří ideální podmínky, aby se korupce mohla provádět snáze a méně viditelně.
Válka tak paradoxně nejen zvýšila tlak na Ukrajinu, ale zároveň otevřela prostor těm, kdo chtějí zneužít situace k vlastním zájmům – a veřejnost i mezinárodní partneři tím pak jsou často překvapení.
Jak blízko je Ukrajina vstupu do EU?
Mnozí říkají, že to, co se stalo v červenci, vzniklo i proto, že vláda předpokládala, že veřejnost a mezinárodní partneři „přimhouří oči“. Nechci to shazovat na ostatní – samozřejmě odpovědnost leží na těch, kdo to organizovali a hlasovali pro -, ale umožnilo to i určité přehlížení problémů ze strany EU. A nejen EU.
Jak to myslíte? Jedna z ukrajinských protikorupčních aktivistek Olena Halušková mi naopak řekla, že Zelenskyj onen zákon zrušil právě kvůli tlaku mezinárodních partnerů.
Dříve tu byla i role USA, která byla zásadní: velké reformy se vždy povedly tehdy, když byl mezinárodní tlak a jasné podmínky. EU je konsenzuální instituce, a ne vždy tvrdá. Někteří evropští lídři byli kritičtí, ano. Váš ministr zahraničí například řekl velmi jasně, že toto EU tolerovat nebude. Ale celek jako instituce dlouhodobě postupoval měkčeji.
Když chybí „tvrdý“ přístup USA, nefunguje ani G7 – skupina sedmi nejvyspělejších ekonomik není schopná najít shodu. Mezinárodní měnový fond má také omezené možnosti zasáhnout. Z velkých hráčů tak zůstává v podstatě jen Evropská unie.
Vrchol přišel na konferenci o reformách na Ukrajině v Římě, kde Ukrajina měla prezentovat svůj postup a přijímat doporučení od mezinárodních partnerů.
Zkorumpovaná Ukrajina?
.
Ukrajinská vláda v létě sama nechtěně upozornila na problém, který se jí nedaří řešit – korupci. Pokusila se utáhnout kontrolu nad protikorupčními úřady, ale narazila na odpor společnosti, během války nevídaný.
Jak moc je Ukrajina zkorumpovaná? Seznam Zprávy připravily seriál, který se tímto problémem zabývá do hloubky. V prvním díle rozebíráme kořeny úplatkářství v zemi, v dalších částech mapujeme, jak moc se Ukrajinci setkávají s korupcí v každodenním životě, a připomínáme i skandály v týmu prezidenta Volodymyra Zelenského.
Do EU je stále daleko
Co se stalo?
Krátce před konferencí o reformách na Ukrajině vláda odmítla jmenovat Oleksandra Cyvinského do čela Úřadu pro ekonomickou bezpečnost, i když ho vybrala nezávislá výběrová komise. Jde o klíčovou protikorupční instituci a toto jmenování bylo součástí závazků Ukrajiny vůči EU a Mezinárodnímu měnovému fondu. Tato rozhodnutí vyvolala napětí s mezinárodními partnery – ukázalo se, že podporu a tlak zvenčí Ukrajina potřebuje, aby reformy skutečně postupovaly.
Současně po odmítnutí kandidáta následovala série skandálů: útoky na přední protikorupční aktivisty, bývalé reformní představitele a další aféry, které vyvolaly silný domácí i mezinárodní tlak. Teprve po jasném a veřejném vyjádření EU, že takové jednání není přijatelné, parlament dokázal najít potřebnou většinu hlasů.
Celkově tedy šlo o kombinaci vládního rozhodnutí, napětí s mezinárodními partnery a následného tlaku veřejnosti, který nakonec vedl k posunu ve vedení klíčové protikorupční instituce.
A když se vrátím k mojí původní otázce: jak si z vašeho právnického hlediska vede Ukrajina na cestě do EU?
Co se týče samotného členství v EU, existují technické i politické bariéry. Technické hodnocení ukazuje, že legislativa a některé reformy jsou nejlepší za poslední tři roky. Politický proces je ale mnohem pomalejší.
Při současném tempu by Ukrajina potřebovala desítky let, než by splnila všechny formální a politické podmínky pro vstup. A jakékoli nové korupční skandály či politické perzekuce významně snižují šance na rychlé členství.
Celkově tedy Ukrajina učinila pokrok, ale stále je daleko od toho, aby mohla realisticky vstoupit do EU. Pokračování reformního procesu a silný mezinárodní tlak zůstávají klíčové.
Jak daleko?
Asi 22 let.
To je hodně dlouho. Vzhledem k tomu, jak rychle Ukrajina po začátku plnohodnotné invaze vyplnila přístupové dokumenty do EU. Nezdá se vám, že si vláda tak trochu šlape po štěstí?
EU nebo ostatní mezinárodní partneři stanovují podmínky, pokud Ukrajina chce peníze nebo postup směrem k EU. Ale nyní nejsme schopni otevřít všechny bloky kvůli Maďarsku a Orbánovi.
Existuje jiný způsob, jak to urychlit?
Jiný reálný nástroj teď nemáme. Stávající mechanismy nejsou dost silné, aby zabránily špatným věcem nebo zajistily dobré kroky.
Proto přichází náš takzvaný zákon o reparacích. Vydali jsme k tomu prohlášení – nevládní organizace o to požádaly. Princip je jednoduchý: aby část finančních prostředků, které byly zmrazeny v zahraničí, byla uvolněna pouze za podmínky zavedení reforem právního státu. Tyto prostředky nejsou určeny na zbraně, ale na státní rozpočet. Pokud je nezískáme, hrozí ohrožení protikorupční infrastruktury.
Takže to je náš momentálně jediný dostupný nástroj, který může skutečně vyvíjet tlak na vládu. V minulosti se všechny zásadní reformy v oblasti právního státu a boje proti korupci podařily pouze díky mezinárodnímu tlaku. Bez takového „tlaku zvenčí“ není možné prosadit potřebné změny.
Jak vážně bere Zelenského vláda proces vstupu do EU?
Jsou si nepochybně vědomi významu EU a chtějí formálně splnit požadavky. Nemají jinou možnost, než brát v úvahu, co si lidé přejí - stále 75 % Ukrajinců chce vstup do EU, což je obrovské číslo.
Na druhou stranu nevím, jak se to kombinuje s tím, co skutečně dělají, protože to je neslučitelné. Stále si zachovávají manuální kontrolu nad orgány činnými v trestním řízení a soudnictvím, což je v rozporu s požadavky EU, takže praktická realizace reforem je omezená.
„Nelze ignorovat, že USA jsou velký hráč“
Proč klesá podpora Ukrajinců pro vstup do EU?
Dříve byla podpora téměř 100procentní, protože lidé vkládali do EU velké naděje a ideály. Pak ale začali vidět, že některé země EU Ukrajinu nepodporují tak, jak by měly. Viděli také, že kdyby všechny země byly v roce 2022 rozhodnější, možná by to skončilo naším rozhodným vítězstvím, a ne tím, co teď následuje. Kromě toho se objevily určité skeptické či „anti-“ síly, které zpochybňují situaci. To ale neznamená, že by Ukrajinci chtěli vrátit se k Rusku.
Dlouhé odklady nejsou ideální. I samotná EU není dokonalá, máme ostatní země s korupcí. Neříkáme, že musíme být přátelé s Ruskem, ale kdyby válka skončila, mohli bychom mít mír. Čím déle váháme, tím méně času máme na vstup do EU a cílový rok 2030 je už sám o sobě velký úkol. Nedávné události tento proces neulehčují.
A co členství v NATO?
Je to absolutní nutnost. Neexistuje žádná jiná realistická cesta, bezpečnost Ukrajiny a vstup do NATO spolu prostě souvisejí. Podle průzkumů je podpora členství v NATO velmi podobná jako podpora vstupu do EU.
Zároveň je jasné, že Putin nechce, aby Ukrajina přežila jako nezávislý stát. Jeho podmínka „Ukrajina nesmí vstoupit do NATO“ jen znamená odklad další války, ne skutečný mír.
Pokud by existovala nějaká alternativa, která by byla „de facto NATO“, poskytovala stejnou úroveň bezpečnosti, ale neměla ty čtyři písmena v názvu, dalo by se o ní uvažovat. Jenže vytvořit něco takového je velmi složité, a Rusko by to stejně odmítlo.
A hlavně: musíme přestat žádat Rusko o svolení. Takhle to nefunguje. Už bylo ztraceno příliš mnoho životů na to, abychom nakonec přijali řešení, které by jen připravilo půdu pro další útok.
Co si myslíte o vlivu amerického prezidenta Donalda Trumpa na ukončení války? Měly jeho sliby a kroky nějaký pozitivní efekt, třeba na mírová vyjednávání, která jsou vlastně zmrazená?
Většina lidí na Ukrajině už jeho výroky příliš vážně nebere. Nelze ale ignorovat, že USA jsou velký hráč. Dosavadní zásahy americké administrativy však příliš nepomohly vyjednávání o míru.
Jediný způsob, jak zastavit agresi Ruska, je donutit Rusko, nikoli Ukrajinu. Ukrajina nemůže něco „dávat nebo obětovat“, to by bylo nesmyslné. Existují jasné hranice, které nesmíme překročit.
Před volbami v USA někteří doufali, že Trump přinese změnu, protože Joe Biden poskytoval zbraně, ale nikdy to nestačilo k porážce Ruska.
Nyní, když je jasné, že Trump Putina netlačí, existují alespoň nějaké sankce, ale problém zůstává: kdo je zdrojem konfliktu, toho je třeba adresovat. Ukrajina sama tuto situaci nezvládne.
