Článek
Německý kancléř Friedrich Merz (CDU) se snaží snížit cenu energií a zvýšit tím konkurenceschopnost německého průmyslu. Některá opatření však vyvolávají odpor a není vůbec jasné, jestli se je nakonec podaří prosadit.
Jaká opatření jsou už pevně daná?
Spolkový sněm minulý týden schválil sadu opatření, která mají ulevit domácnostem i firmám. Podniky budou dál platit pouze sníženou daň za elektřinu, a to jen na úrovni minima stanoveného Evropskou unií. Energetické firmy taky dostanou z rozpočtu asi šest a půl miliardy eur na správu své infrastruktury – podniky tak mají na oplátku snížit tlak na koncového zákazníka. Ten v Německu platí tzv. síťový poplatek, který tvoří přes čtvrtinu účtu za elektřinu, a putuje do rozvoje energetické sítě.
Poradci a poplatky. Kdo nakonec vydělává?
Zveme na natáčení podcastu Ve vatě: Komu věřit s penězi
Lesk a bída finančního poradenství. Jsou provizní poradci ve střetu zájmů? A jak je to s poplatky, na kolik vás takový poradce vlastně vyjde a vyplatí se nakonec?
Obsazení slibuje třaskavou debatu. Hosty speciálu tentokrát budou Petr Borkovec (Partners), investiční bloger a nový expert podcastu Ve vatě Lukáš Nádvorník a nezávislá finanční poradkyně Michala Janatová.
Těšíme se na vás, vaše dotazy o setkání po natáčení! Vstupenky jsou ke koupi zde.
To teď Němcům úplně odpadne?
Zdaleka ne. A bude se to lišit podle místa bydliště. Poplatek se odvíjí od energetického mixu v každém regionu, podle stáří energetické sítě i podle podílu obnovitelných zdrojů. Ze státních peněz se uhradí jen část poplatku, zbytek si energetické firmy dopočítají podle aktuální situace. Podle vlády by měl poplatek v průměru klesnout asi o 17 procent. Na účtu za elektřinu se to ale promítne jen mírně. Německé domácnosti teď v průměru platí skoro 40 eurocentů za kilowatthodinu, tedy necelých 9,70 Kč za kWh. Se sníženým poplatkem by to mělo klesnout asi o dva centy.
Jak je to s pomocí pro energeticky náročné podniky?
Na té se zatím pracuje a nic závazného ještě vláda nevydala. Koaliční strany se minulý týden dohodly na zavedení tzv. průmyslového tarifu. Pomocí subvencí by se čistá cena elektřiny pro průmysl snížila na pět eurocentů, tedy 1,21 Kč za kilowatthodinu. Podle koalice by to mohlo platit už od 1. ledna 2026, tedy za několik týdnů.
Toto opatření bude plošné? Jsou tam ještě nějaké podmínky?
Plošné nebude, ani Německo nemůže dotovat všechno. Úlevu zacílí jen na energeticky nejnáročnější odvětví, jako jsou ocelárny, papírny anebo sklárny. A zastropuje jen polovinu spotřebovaného proudu.
„Opatření bude jen pro vybrané průmyslové firmy a bude strašně drahé. Proto jej ani plošně udělat nelze,“ říká hlavní ekonom Deloitte David Marek. Zbytek spotřeby si už firmy zaplatí za standardní cenu a většinu ušetřených peněz pak musí z velké části investovat do transformace výroby. Úlevy budou navíc časově omezené, a to na tři roky.
O kolik by mohla cena elektřiny některým německým podnikům klesnout?
Úlevy by měly vést k tomu, že se celková cena elektřiny německým firmám sníží ze současných 16 až 18 eurocentů na devět eurocentů (cca 2,2 Kč) za kilowatthodinu, což je celková částka zahrnující jak silovou, tak regulovanou část ceny včetně daní. Tedy o polovinu, ale de facto bude úspora jen čtvrtinová, protože úleva bude platit jen na polovinu spotřeby daného podniku.
Jak v konkurenci nižších cen elektřiny obstojí Češi?
Německé ceny budou Češi těžko dohánět. „Když porovnáme stejnou cenu, tak české firmy se zahrnutím všech položek platí asi 15 centů za kilowatthodinu. Jediné, s čím může česká vláda krátkodobě ulevit, je, že na sebe převezme POZE, což jsou dva centy za kilowatthodinu, takže se dokážeme dostat z 15 na 13 centů za kilowatthodinu,“ popisuje Marek a dodává, že srovnání tuzemských a německých cen je pro zdejší průmyslové firmy velký problém.
Co na to český průmysl?
Podle zástupců tuzemských firem by poloviční ceny energií pro německý průmysl znamenaly další snížení konkurenceschopnosti českých podniků. Evropa je totiž už dnes nekonkurenceschopná vůči Asii či USA. „Pro některé to pravděpodobně povede k jejich zániku,“ varuje Libor Sehnal ze sklárny AGC Flat Glass Czech. I proto by podle něj měla na případné schválení německé podpory zdejší vláda reagovat.
Cena elektřiny se při výrobě značně projevuje. „Pokud v okolních zemích, hlavně v Německu, dojde k výraznému zlevnění elektřiny pro průmysl a v Česku ne, vznikne rozdíl, který se postupně promítne do cen výroby i do schopnosti firem udržet krok se zahraniční konkurencí,“ myslí si šéf společnosti Koh-i-noor Machinery Robert Záboj.
Cílem německého snížení nákladů na elektřinu je nakopnutí tamního průmyslu. Na to někteří čeští byznysmeni sázejí. „Pokud to bude znamenat, že se automobilky rozjedou, bude to výborná zpráva. Na druhou stranu, já se stanu daleko více nekonkurenčním,“ varuje Pavel Juříček, majitel Brano Group, který souhlasí s tím, že čeští výrobci nebudou v takové německé konkurenci schopni obstát.
Co by mohl český stát udělat, aby se české ceny přiblížily sousedům?
Jakákoli další opatření nad rámec těch, která vláda plánuje, budou fiskálně náročná. Jako jednu z prvních věcí plánuje vznikající vláda hnutí ANO schválení úlevy na cenách energií formou plošného odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje (POZE). „Efektivní zátěž samotným POZE pro průmysl činí přibližně třicet až čtyřicet haléřů na kWh,“ říká ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer.
Tato kompenzace má podle očekávání stát do 20 miliard korun, přibližně 17 až 18 miliard korun. Stát může zasáhnout akorát do regulované složky, která u velkoodběratelů elektřiny tvoří třetinu až čtvrtinu celkové ceny za megawatthodinu.
„To, co je stejné pro Německo i pro Česko, je cena silové elektřiny, což je osm centů za kWh. Klíčovou úlohou německé vlády je snížení poplatků za přenos a distribuci z nějakých 6,6 centu na tři centy. U nás je to asi čtyři centy. Ani není žádoucí, aby u nás docházelo ke slevě, protože potřebujeme významné investice v této oblasti. Společnost ČEPS ani distribuční firmy se nedostanou k takovým prostředkům, aby dokázaly investovat do sítí jinak, než že budeme platit adekvátní částku za přenos a distribuci,“ říká Marek.
Přesto podle Macenauera bude muset česká vláda reagovat. „Nebude jiné cesty. V opačném případě hrozí ztráta konkurenceschnosti a bude ohroženo přibližně půl bilionu korun přidané hodnoty energeticky náročného průmyslu s možným přímým daňovým odvodem až 45 miliard korun. Opatřeními lze tedy ochránit až 2,15 procenta přímých daňových příjmů rozpočtu České republiky,“ popisuje Macenauer.
Může Německo získat pro toto opatření podporu v Evropské unii?
Jelikož jde z pohledu evropského práva o veřejnou podporu, musí ji schválit Evropská komise. A protože německé firmy by tím získaly konkurenční výhodu vůči podnikům z ostatních států Evropy, je nad pomocí tohoto formátu otazník. „Neměl by to být jen varovný signál pro české firmy, ale i pro všechny další konkurenty Německa,“ uvedl Marek.
Evropská komise se na německé plány dívá kriticky a Berlín tak do plánů zapracoval kompromisy. Právě proto se má dotovat jen polovina spotřebovaného proudu a omezení má být omezené na tři roky. Kancléř Friedrich Merz razí optimismus a věří, že Unie jeho plány schválí. Deník Frankfurter Rundschau ale už teď varuje, že Merze může v Bruselu čekat blamáž. I místopředsedkyně Evropské komise Teresa Riberová má obavy, že by to německým firmám zajistilo až příliš velkou konkurenční výhodu.
Doteď není jasné, kdo všechno by si mohl na nový tarif „sáhnout.“ Proč ale už předem panuje skepse?
Německo zatím nemá přesně vymezená odvětví, která považuje za energeticky náročné. Sice může vycházet z unijního seznamu ohrožených branží, ale ne všichni jsou s ním spokojení. Například zástupci keramického průmyslu kritizují, že tam nejsou uvedení, zatímco skláři ano. Podle institutu DIW tak mohou z nejasností profitovat jen ty největší koncerny. A pomoc menším podnikům bude omezená.
