Článek
Od příštího ledna minimálně do roku 2029. Na tak dlouho chce Německo podpořit vybrané průmyslové podniky tím, že převezme část poplatků za přenosové sítě a zavede takzvaný průmyslový tarif.
Aktuálně platí tamní firmy podle dat Eurostatu v průměru 18 eurocentů za kWh, zatímco české více než 16 eurocentů. Právě ty se teď chystaných německých dotací pro průmysl bojí nejvíc - jejich němečtí konkurenti by totiž už za pár týdnů platili za energie zhruba o polovinu méně než ony.
„Pokud nebude naše vláda reagovat, povede to k dalšímu snížení konkurenceschopnosti českých firem, které mají vysokou spotřebu energie. Pro některé to pravděpodobně povede k jejich zániku,“ varuje Libor Sehnal ze sklárny AGC Flat Glass Czech.
Konkrétně její závod v Řetenicích ročně spotřebuje elektřinu na úrovni 1,2 TWh a vyrobí 480 tisíc tun skla. Kvůli vysoké ceně energií ale přestává konkurovat, a to nejenom asijským výrobcům, ale kvůli speciálním českým daním i těm evropským. Zlevnění v Německu by situaci opět eskalovalo.
Pokřivené hřiště
„Německo má nejvíc peněz na to, aby dokázalo poskytnout firmám konkurenční výhodu. První krok udělalo ve chvíli, kdy zrušilo platby za obnovitelné zdroje. Teď přichází druhý krok, a to je dotování koncové ceny elektřiny,“ říká pro SZ Byznys Daniel Urban, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR.
„Žádný jiný členský stát si to v takovém rozsahu dovolit nemůže, takže pro české firmy to znamená další pokřivení hřiště. My tedy vítáme návrhy nové vlády na eliminaci poplatku za obnovitelné zdroje, ale samozřejmě s regulovanou složkou ceny elektřiny je třeba pracovat dál, aby české firmy zůstaly v Evropě a jinde konkurenceschopné,“ pokračuje.
„Celkově mi připadá jako ‚masakr‘ to, že je na jednotném trhu možné vytvářet takovéto turbulence bez koordinace v nějakém širším kontextu,“ přidává se Jan Lát, spolumajitel společnosti Beneš a Lát.
„Neumím teď předjímat, zda převáží prvotní impulz a v německé ekonomice se znovu nastartují i společnosti, které jsou v útlumu, a tím vzrostou kapacity, které budou dodatečnou konkurencí pro české zpracovatele a výrobce, nebo druhotný impulz v podobě navýšených potřeb německých výrobců, jejichž poptávka bude do značné míry kryta českou produkcí. Tedy zda bude celkový efekt pro českou ekonomiku tlumící, či stimulující,“ dodává.
Rozjezd autolandu i s českými firmami?
Na rozjezd Německa sází i Pavel Juříček, majitel Brano Group. „Pokud to bude znamenat, že se automobilky rozjedou, bude to výborná zpráva. Na druhou stranu, já se stanu daleko více nekonkurenčním,“ varuje před tím, že čeští výrobci nebudou v takové německé konkurenci schopni obstát.
Podle odborníků by schválení německého plánu mohlo negativně ovlivnit rovnováhu na evropském trhu.
Tomáš Kolář, šéf společnosti Linet a člen vedení Svazu průmyslu a dopravy, varuje, že Evropa sice dlouhodobě pracuje na jednotném trhu, ale aktuálně ho návrh, jakým byly povolenky, celý rozbije.
„Německá vláda si uvědomuje, že když jim stagnuje průmysl, musí mu pomoci, aby se to rozhýbalo. Jenže pro české firmy a vlastně celou Evropu je problém, když se vstupní parametry pro podnikání v každé evropské zemi takto rozbíhají. Paradoxní je, že je vše nabaleno na evropskou regulaci, kterou jsme si vymysleli, ale která rozbalancovává celý trh. Jen proto, že se s tím jednotlivé vlády snaží vypořádat,“ podotýká Kolář.
„Pokud v okolních zemích, hlavně v Německu, dojde k výraznému zlevnění elektřiny pro průmysl a v Česku ne, vznikne rozdíl, který se postupně promítne do cen výroby i do schopnosti firem udržet krok se zahraniční konkurencí,“ myslí si šéf společnosti Koh-i-noor Machinery Robert Záboj. „Vstřikování plastů i výroba forem jsou obory s vyšší spotřebou energie, takže cena elektřiny se v našich provozních nákladech samozřejmě projeví. Nebývá to jediný ani rozhodující faktor konkurenceschopnosti, ale v součtu s ostatními náklady může mít svůj význam.“
Evropa je přitom už dnes nekonkurenceschopná vůči Asii či USA. Jen pro srovnání: Ve Spojených státech mají firmy až čtyřikrát nižší cenu energií než na starém kontinentu.
Česká reakce
Je tedy víceméně jasné, že Česko bude muset na situaci nějak reagovat. Karel Havlíček, místopředseda ANO a kandidát na ministra průmyslu a obchodu, dlouhodobě mluví o snížení cen pro domácnosti i firmy tím, že by stát převzal platby za obnovitelné zdroje. A zároveň investoval do přenosových sítí evropské peníze.
Jak v neděli v pořadu Otázky Václava Moravce na České televizi potvrdila pravděpodobná budoucí ministryně financí Alena Schillerová, rodící se vláda ANO, SPD a Motoristů s tím počítá - už od ledna a bez ohledu na kroky Německa. Vyžádá si to podle ní 18 miliard korun z rozpočtu.
Chystané kroky však podle Pavla Juříčka nemusí pro zachování konkurenceschopnosti českého průmyslu stačit. „To bude celkové zlevnění energie kolem deseti procent. Bude tak obrovský tlak na český průmysl,“ míní.
S tím souhlasí i hlavní ekonom Deloitte David Marek. „I když uděláme všechny dostupné kroky, které má vláda k dispozici, nebudeme schopni dorovnat německý návrh. Tam by se koncová cena měla posunout na 55 eur za megawatthodinu, u nás to bude zhruba 80 euru. Ta konkurenční nevýhoda by byla opravdu zásadní a přidělala by vrásky i ostatním firmám v Evropě,“ řekl v České televizi.
Německý návrh stále nemá evropskou notifikaci, teoreticky by ho tak mohla Evropská komise zastavit.
Právě na to sází končící ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Jak dnes upozornil, krok Berlína si vyžádá i reakce dalších evropských států, které začnou vyjednávat. „Teď nastane velké vyjednávání. Určitě to bude škrtáno, určitě to bude zúženo,“ věří.
