Článek
Málokterá zpráva z centrály Eurostatu v Lucemburku obvykle budí větší pozornost – a málokterá také vyvolává tak zásadní polemiky. Evropští statistici informují každého půl roku o tom, kolik platí spotřebitelé v jednotlivých zemích za elektřinu a plyn, a zatím poslední verze je k dispozici od konce minulého týdne.
Tím nejsilnějším sdělením z pohledu Čechů je fakt, že průměrná tuzemská domácnost platila za kilowatthodinu elektřiny v přepočtu 32 centů, tedy sedm korun a padesát haléřů. Jenom v pěti zemích se platilo víc, ovšem vesměs šlo o státy, kde spotřebitelé disponují vyšší kupní silou. Jiným slovy, v přepočtu na kupní sílu stojí Čechy elektřina stále nejvíc. Ve srovnání s rokem 2021, kdy byly ceny ještě normální, platí zdejší rodiny o 76 procent vyšší ceny, a ani to nemá v Evropě srovnání.
Tato informace má pro všechny srozumitelný politický podtext. Minulá vláda Petra Fialy nedokázala Čechy před drahotou ochránit a opozice v čele s Andrejem Babišem na ní za to nenechala nit suchou.
Tato politická úvaha má racionální ekonomický základ, který lze demonstrovat na srovnání s cenami plynu. I v tomto případě dodávky zdražily proti roku 2021 o 72 procent. V případě plynu ovšem může dosluhující vláda případnou kritiku odmítnout.
Ještě před čtyřmi lety určoval bezstarostným Čechům ceny levný ruský plyn, pak však musela země přejít na dovoz zkapalněného plynu do severomořských přístavů. To se podařilo, v posledních letech ale cenu pro Evropu neurčuje výhodná dlouhodobá smlouva s Ruskem či jiným dodavatelem, ale čistě světové burzy. Na druhé straně Eurostat ukazuje, že se cena pro české domácnosti drží evropského průměru a zdražení proti roku 2021 bylo dokonce o něco nižší než průměr. Fialova vláda v případě plynu tahala horké kaštany z ohně za své předchůdce a v tom ohledu jí lze těžko něco vyčítat.
Více k tématu si přečtěte zde:
Složitější je hledat odpověď na otázku, proč v Česku víc než jinde v Evropě zdražila elektřina, když ji Rusové nevypnuli, ani vypnout nemohli. Nemluvě o tom, že v málokteré evropské zemi je výroba elektřiny stejně laciná jako v tuzemských atomových a uhelných elektrárnách, kde už byly investice dávno odepsány.
Odpověď je možné hledat v tom, že po zkušenostech s krachem Bohemia Energy a dalších alternativních dodavatelů se Češi spíše než občané sousedních zemí neodvažují hledat nevyzkoušeného dodavatele na volném trhu, kde by se dnes mohli dostat (po započtení všech poplatků a daní) k ceně 20 centů za kilowatthodinu. Nemluvě o tom, že pověstná „babička ze Šumavy“ srovnávače na internetu nepoužívá a ještě si navykla považovat dodávku elektřiny za veřejnou službu.
Přesto – v chování Čechů a ostatních národů nemohou být tak velké rozdíly. Jako další viník se tedy nabízí fakt, že česká elektrická soustava je propojena se sousedními zeměmi. Nejdražší elektřina v eurech je přitom podle dostupných statistik v Německu, a spolu s Německem patří do top desítky nejdražší elektřiny v EU hned šest jeho sousedů. Ideologicky motivované zrušení posledních atomových reaktorů uprostřed energetické krize způsobilo nedostatek elektřiny v celé střední Evropě, a to nutně muselo mít důsledky nejen pro samotné Němce.
Teprve třetí důvod „nejvyšších cen“ lze připsat na účet Fialovy vlády. Zhruba ve stejné pozici na mapě i na trhu s energiemi jsou Poláci, kteří jsou na tom právě díky vládním regulacím lépe. Eurostat jim za kilowatthodinu napočítal 26 centů.
Pro průměrnou českou domácnost není zdražení energií o tři čtvrtiny finanční katastrofou – na celkových výdajích rodin se podílejí podle ČSÚ z devíti procent. Ovšem náhlý skok cen, jaký jsme zažili před pár lety, způsobil zdejší populaci vůbec největší frustraci krizového období, víc než kterékoli jiné zdražování. Dokázat veřejnosti, že svět už je v pořádku, by tedy šlo nejlépe tím, kdyby se ceny elektřiny podařilo přiblížit aspoň na polskou úroveň. Vítězné strany říjnových voleb se mohou ukázat.
