Článek
Život ruským agentům v uplynulých letech výrazně zkomplikovala Velká Británie i Česko. Obě země totiž po útocích ruských špionů na svém území vyhostily desítky zpravodajských důstojníků, kteří měli diplomatické krytí Moskvy.
„Česko následovalo Velkou Británii a zaujalo velmi pevný postoj,“ chválí Prahu bývalý šéf britské tajné služby MI6 Richard Moore.
„Rusové totiž zbožňují své velké ambasády. A pokud jim ve svém hlavním městě takovou dovolíte, tak je nic nezastaví,“ varuje bývalý zpravodajec a diplomat v rozhovoru, který se odvysílal ve středu večer na konferenci Českého rozhlasu Plus.
Moore odkazoval na rok 2018, kdy se agenti ruské vojenské rozvědky z jednotky 29155 pokusili v britském Salisbury otrávit bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala. Stejná dvojice důstojníků, Alexandr Miškin a Anatolij Čepiga, o čtyři roky dříve vyhodila do povětří dva muniční sklady ve Vrběticích.
Lehkovážní špioni
Dohromady při obou akcích zemřeli tři lidé. Jak říká Moore, lehkovážnost ruských agentů ho šokovala: „Neváhali odpálit výbušniny v Česku a použít jed vyvinutý pro vojenské účely v malém anglickém městě. V obou případech mohlo zemřít mnohem více lidí.“
V solidaritě se Spojeným královstvím a Českem poslaly potom domů část ruských „diplomatů“ i další evropské země, což podle Moora znesnadnilo Moskvě její operace v „šedé zóně“ natolik, že musela přijít s novou taktikou. Na sabotáže a žhářské útoky si Rusko najímá přes internet drobné kriminálníky.
„To je projev ruské slabosti. Uchylují se k tomu, protože na to už nemohou využívat jednotku 29155. Delegují to na jiné. A tito lidé, které Rusové najímají, často ani nevědí, co přesně dělají. Nejsou na to vycvičení,“ upozornil muž, který britskou rozvědku vedl v letech 2020 až 2025 a má tak zkušenost s tím, jak to vypadá, když na druhém břehu Atlantiku sedí v Bílém domě Donald Trump.
Britové už od 40. let úzce spolupracují s Američany, Kanaďany, Novozélanďany a Australany ve zpravodajské alianci Pět očí a podle Moora na tom nic nezměnil ani Trump, který opakovaně spojence kritizuje, aby dělali pro svou bezpečnost víc.
„Ale je tu jeden podstatný detail: Žádná země, bez ohledu na to, jak k ní máte blízko, vám nikdy neřekne všechno. Vždycky je tu něco, co si jako suverénní stát necháte pro sebe. V Americe tomu říkají: NOFORN - tedy - ne pro zahraniční oči. Aby z vás nešlo číst jako z otevřené knihy,“ vysvětluje muž, který v minulosti působil také jako britský velvyslanec v Turecku.
