Luxus nad mraky už není jen pro ty nejbohatší

Prémiové třídy v letadle náročným cestujícím mnohdy nestačí. Volí proto sice mnohdy dražší, ale komfortnější variantu - privátní lety. Ty navíc přestávají být výsadou bohatých podnikatelů a stále častěji se k nim dostane i vyšší střední třída.

„Pořád je to (většinou) nákladnější alternativa než třeba první třída v letadle, ale má to zase jiné výhody - například časovou flexibilitu a mnohdy i spojení do míst, kam se dostáváte pravidelnou linkou komplikovaně, “ uvedl expert na letectví Petr Kováč z poradenské společnosti EY.

Spíš než luxus táhne cestující flexibilita, kterou privátní létání nabízí. „Privátní lety nejsou jen o ,jetech’ tedy tryskáčích, ale po Evropě se třeba cestuje vrtulovými letadly. V rámci bohatnutí společnosti vzrůstá dostupnost, ale s nějakým masovým rozšířením se nedá počítat, a to i kvůli technickým omezením (dostupná letiště, řízení leteckého provozu atd.),“ dodal Kováč.

Rozvoj privátního létání podpořila mimo jiné pandemie covid-19, kdy lidé vyžadovali flexibilitu a spojení do míst, kam by se jinak v omezeném provozu nedostali.

Soukromé lety se dělí na takzvané business, například pracovní cesty obchodníků, a leisure, tedy cesty třeba na dovolenou.

„S přesunem obchodních jednání do online prostředí pozorujeme nárůst poměru letů za zábavou nebo odpočinkem. Let malým tryskáčem na krátkou vzdálenost se v podstatě vyrovná ceně letenek v business třídě. Tedy ano, už zdaleka ne jen pro milionáře,“ uvedl zakladatel a generální ředitel letecké společnosti Aeropartner Richard Santus. Společnost ročně uskuteční až tři tisíce letů.

Například let do španělské Malagy, která je podle Santuse velmi oblíbenou destinací českých klientů, se dá pro osm lidí pořídit za 590 tisíc korun tam i zpět. Malý tryskáč pro čtyři osoby do Bratislavy vyjde u Aeropartner na 130 tisíc korun.

Hodina letu v privátním jetu letecké společnosti Eclair stojí přibližně tři až devět tisíc eur, což je v přepočtu asi 72 až 217 tisíc korun. Let malým letadlem pro čtyři osoby z Prahy do Paříže vyjde zhruba na 10 až 12 tisíc eur, tedy zhruba 240 až 290 tisíc korun.

Podle Michala Laboutky, ředitele společnosti Eclair, jež také poskytuje soukromé lety, patří mezi nejčastější business cíle privátních letů například Paříž, Londýn, Madrid, Mnichov, Řím nebo Milán.

„Dále jsou to oblíbené dovolenkové destinace jako Zadar, Split a Dubrovnik na Jadranu, Azurové pobřeží - Nice, Toulon a Cannes, dále pak Baleáry, Kanárské ostrovy. V Itálii oblast Lombardie a Puglie. V zimě potom všechna alpská letiště - Salzburg, Innsbruck,  Chambery, Svatý Mořic, Altenrhein. Celoročně jsou to pak dálkové lety do New Yorku a Miami v USA, velmi populární jsou Dubaj a Maledivy, Seychely a Keňa, případně Jižní Afrika,“ vyjmenoval Loubotka.

Každý rok uskuteční Eclair 1600 letů. „V současné době máme pět letadel, od menšího Learjetu pro šest osob až po dvanáctimístný Bombardier Global 6000 na dálkové lety. V roce 2026 budeme flotilu rozšiřovat o další dva až tři letouny,“ dodal ředitel.

Cena za soukromý let se odvíjí podle typu letadla, destinace, počtu cestujících a délky pobytu. Například český poskytovatel soukromých letů FusionJet nabízí nejlevnější let z Prahy do Salcburku a zpátky. Za let modelem Pilatus PC12 do rakouského města, ze kterého se cestující vrátí tentýž den, zaplatí orientačně 121 tisíc korun. To je méně, než kam až mohou sahat ceny prémiových tříd v běžných dopravních letadlech.

Za nejvyšší cenu nabízí FusionJet let z Prahy do Dubaje a zpět v letadle Embraer Legacy 650, který při týdenním pobytu vyjde cestující na více než 2,5 milionu korun.

Soukromým letadlem je někdy možné letět i za zvýhodněnou cenu. V případě, že si například cestující objedná jednosměrný let, by se letadlo na základnu vrátilo prázdné. Dopravci proto nabízejí zájemcům možnost vyplnit prázdná místa v takzvaném pozičním letu, neboli empty leg, který vyjde o 70 procent levněji. Takovou linku mohou využít flexibilní cestující, kteří jsou ochotni se přizpůsobit destinaci i času odletu.

Podle studie Mezinárodní rady pro čistou dopravu (ICCT) vyprodukovaly v roce 2023 soukromé tryskáče až 19,5 milionu tun emisí skleníkových plynů, což v té době představovalo čtyři procenta všech emisí civilního letectví. Soukromé letadlo podle studie vyprodukuje stejné množství skleníkových plynů jako 177 osobních aut nebo devět těžkých nákladních vozů.

Cílem Evropské unie je do budoucna snížit environmentální stopu letecké dopravy. Například dodavatelé leteckých paliv proto musejí do roku 2050 zvýšit podíl udržitelných paliv na všech letištích EU na 70 procent. Jedním z nástrojů je třeba zavedení takzvaných udržitelných leteckých paliv (Sustainable Aviation Fuel - SAF), jako jsou biopaliva, syntetická paliva nebo paliva s obsahem recyklovaného uhlíku.

Podle pedagoga a výzkumníka Petera Vitteka z katedry letecké dopravy na ČVUT může i business jet letecká společnost s menším počtem letadel překročit limit 10 tisíc tun CO2, a posunout se tak do vyšší kategorie, kde by spadala do systému povolenek. „V tomto segmentu, který není tolik citlivý na cenu, je ale možné tankováním dražšího SAF i uhlíkovou stopu efektivně kompenzovat. S tankováním SAF je to podobné jako s nákupem zelené elektřiny,“ vysvětlil pro SZ Byznys.

„Je to pro nás obtížná disciplína. Ale Evropa je v tomto směru velmi aktivní. My jako dopravci přispíváme do různých ekologických fondů, přecházíme postupně na stále vyšší podíl ekologicky udržitelného paliva, nabízíme našim cestujícím, aby se podíleli na příspěvcích ekologickým iniciativám atd.,“ řekl Laboutka.

Obměna letadlového parku, tedy souboru letadel, která společnosti provozují, navíc podle něj přináší modernější a účinnější motory s menší spotřebou, což snižuje nejen uhlíkovou stopu, ale i hlukovou zátěž.

„Přizpůsobují se kvůli tomu příletové a odletové trasy u letišť. A moderní technika znamená i menší úniky provozních kapalin a plynů. Nyní zrovna probíhá v celé Evropě povinná výměna hasicích přístrojů kvůli eliminaci halonu a výměna ekologicky ne zcela optimálních náplní palubních klimatizací,“ dodal Laboutka.