Tvrdý zásah proti protestům je selháním univerzity, říká analytik z USA

Několik vysokých škol napříč Spojenými státy už víc než týden ochromují propalestinské protesty. Studenti, ale v některých případech i aktivisté, kteří s univerzitami nemají nic společného, vyjadřují solidaritu s civilisty v Pásmu Gazy, kteří trpí v důsledku války Izraele proti hnutí Hamás zodpovědnému za teroristický útok na Izrael ze 7. října loňského roku.

Demonstranti volají po ukončení konfliktu. Mezi jejich hlavní požadavky ale patří zpřetrhání finančních vazeb vysokých škol na Izrael nebo firmy napojené na izraelskou armádu.

Některé univerzity se s protestujícími dohodly, jinde ale situace eskaluje a dochází ke střetům. Policie zadržela už stovky lidí, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku zasáhly proti studujícím, kteří obsadili jednu ze školních budov, ozbrojené složky.

„Hamilton Hall, kterou dočasně obsadili, má dlouhou historii takových okupací. Podobné protesty se na tom samém místě konaly třeba na konci 60. let proti válce ve Vietnamu,“ upozornil pro Seznam Zprávy Matěj Jungwirth, který nyní v rámci doktorátu působí na Northwestern University ve státě Illinois, jejíž studenti se do protestů zapojili také.

„Je to tedy symbolické místo, ukazuje se ale, že jsou zřejmě témata, která intelektuální liberální elity nemohou skousnout, a vše pak takovým způsobem eskaluje,“ dodává analytik z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

V rozhovoru kromě vlastních zkušeností s demonstracemi přibližuje také svůj pohled na nařčení, že protesty jsou projevem antisemitismu.

Co říkáte na události minulých dní? Situace už dost vygradovala.

Předpokládám, že narážíte především na události na Kolumbijské univerzitě. Zrovna včera jsem si psal s jednou svou kamarádkou, že záběry z New Yorku – tedy z Kolumbijské a City College of New York, kde mimochodem také proběhl velmi drsný zásah – vypadají trochu jako dystopické thrillery.

Myslím, že ta tvrdá policejní reakce byla velmi nepřiměřená. Je to prudce eskalační krok, který neodpovídá hrozbě, rozsahu a formě většiny těch protestů. Vyskytují se samozřejmě nějaké jednotlivé excesy, v zásadě je ale to, co se stalo na Kolumbijské, podle mě velkým selháním vedení univerzity. Ukazuje to neochotu se sejít se studenty u jednacího stolu.

Byl to podle mě velmi zbabělý pokus zbavit se zodpovědnosti tím, že ji delegujete na newyorskou policii a de facto ji pozvete dovnitř, což je v mnoha ohledech bezprecedentní a těžko uvěřitelné. Podle toho, co jsem o Kolumbijské slyšel, se navíc akademičtí profesoři nebo akademický senát vůbec neúčastnili jednání, nebyli informovaní a neměli možnost se nějak vyjádřit k tomu, že se z jejich univerzity stane „válečná zóna“.

Častým protiargumentem asi bude, že protestující neměli obsazovat budovy, neměli stavět stany a měli formulovat své požadavky jiným způsobem. Konkrétně budova Hamilton Hall, kterou dočasně obsadili, má ale dlouhou historii takových okupací. Podobné protesty se na tom samém místě konaly třeba na konci 60. let proti válce ve Vietnamu.

Je to tedy symbolické místo, ukazuje se ale, že jsou zřejmě témata, která intelektuální liberální elity nemohou skousnout, a vše pak takovým způsobem eskaluje.

Northwestern University, kde působíte, se ale dokázala s protestujícími dohodnout. Jak hodnotíte celkový přístup školy?

Jsem rád, že tady byli již od začátku protestů otevřeni jednání mezi univerzitní administrativou a protestujícími studenty. Začátkem týdne pak přišla průlomová dohoda, jejíž součástí jsou i velké ústupky ze strany univerzity, co se týče například transparence ohledně univerzitních investic, což byl i jeden z velkých požadavků protestujících.

Chci tak říct, že na Northwestern, ale například i na Brownově univerzitě a pár dalších školách jsou schopni nějakého plus minus civilního jednání a nedochází na nich k tak násilným a nebezpečný eskalacím, které vidíme jinde.

Proč myslíte, že to u vás a na těchto dalších školách šlo jinak?

Myslím, že to je kombinací různých faktorů, které mají různou sílu na různých místech. Konkrétně na Kolumbijské bylo zásadním problémem to, že první tábor byl vztyčený v den, kdy byla prezidentka univerzity vypovídat v Kongresu o obvinění z antisemitismu na škole. Vzala to podle mě velmi osobně – jako hozenou rukavici a urážku moci.

Americký politický kontext je tu velmi důležitý. Hodně univerzitních administrativ je dnes v defenzivě – čelí útokům a nařčení, že tolerují nenávistné projevy vůči židovským studentům a komunitám. Otázka samozřejmě je, do jaké míry jsou tato obvinění legitimní. Vytvářejí nicméně situaci, kdy se univerzity snaží například donorům ukázat, že vše berou vážně, a to pak přispívá k prudké eskalaci a potlačování protestů.

Myslím, že faktorem ale bude i institucionální historie, včetně toho, jak silné jsou na konkrétních univerzitách blízkovýchodní komunity a jaké mají vztahy.

Na Northwestern se tedy tento faktor ukázal jako silný?

Povedlo se, že koalice podporující protest tu byla velmi široká. Nějaké jádro samozřejmě tvořili blízkovýchodní studenti, viděli jsme ale i vysokou účast progresivních židovských studentů, kteří byli na protestech velmi viditelní. Probíhaly zde třeba sederové (židovský svátek, pozn. red.) oslavy, zatímco ve druhém rohu se pětkrát za den modlili muslimové a v jeden moment zase probíhalo i svaté přijímaní.

Pro oponenty nebo administrativu školy proto bylo mnohem těžší situaci bagatelizovat na úroveň antisemitských výkřiků či nenávisti, což si myslím, že se naopak daří na jiných univerzitách. To pak ovšem v očích veřejnosti ospravedlňuje tvrdé represe, které vidíme jinde.

Kromě toho, co jste již nastínil, jak vypadaly protesty na vaší univerzitě?

Protestní tábor byl vztyčený minulý čtvrtek ráno a v počátku šlo zhruba o 50 lidí a několik stanů. Už v prvních hodinách se ho univerzitní policie pokusila rozpustit, zabránila tomu ale nemalá účast univerzitních profesorů, kteří bez ohledu na to, jestli souhlasili s těmi požadavky, hlásali, že vzhledem ke svobodě projevu nelze být selektivní v tom, komu tuto svobodu dát a komu ji upírat. V reakci na to se tábor hodně rychle rozrostl.

Myslím, že lidé nedoceňují, že jde vlastně o skupinu velmi mladých lidí, kteří poprvé jedou někam na „tábor“ a učí se stavět stany, hospodařit s jídlem, zajistit si vodu, kam chodit na záchod nebo jak naložit s odpadky. Jsou to naprosto banální věci, ale jsou velmi důležité pro hnutí jako takové a pro budování nějaké solidarity a komunity.

Už jsme tu zmínili kolující nařčení z antisemitismu, musím se tedy zeptat, jestli jste něco, co už by bylo takzvaně přes čáru, u vás viděl?

Myslím, že každý máme jiné vnímání toho, co je už za hranou a co ne. Na Northwestern byly jednotlivé incidenty, které už přes čáru byly; třeba grafika „Smrt Izraeli“ na jedné univerzitní budově. Ta byla ale okamžitě sundána a její autor, který byl i jediným, kdo měl nějaké problémy s policií, byl zatčen. Organizátoři podle mě odvedli velmi dobrou práci v managementu i moderaci.

Byl tu velmi viditelný ten nechvalně proslulý slogan „From river to sea, Palestine will be free“ (Od řeky k moři, Palestina bude svobodná, pozn. red.), který hodně lidí, kteří nesouhlasí s protesty, vnímá jako antisemitismus nebo podporu genocidních politik vůči Židům a státu Izrael. Já osobně bych ho nepoužil a neskandoval, myslím si ale, že reakce na něj je přehnaná. Je to taková sémantická debata o tom, kdo co řekl a jak to myslel.

Na obecné úrovni si myslím, že budou jednotlivci a lidé, jejichž účast na protestech možná je nějakým způsobem motivovaná antisemitismem. Rozhodně si ale nemyslím, že jich bude mnoho. Individuální excesy rozhodně nedefinují hnutí jako takové a jeho požadavky jako takové.

Dění pozorujete přímo na místě, máte tak lepší představu než my. Rezonují vůbec tyto protesty i mimo kampusy jednotlivých škol?

Určitě. Kampusy jsou sice epicentry těchto protestů, myslím si ale, že právě účast širších komunit spočívá v tom, že protesty často přijdou podpořit lidé zvenčí. Ten argument o tom, že jsou na protestech vnější agitátoři a profesionální demonstrující, není na místě. Pokud jde o Northwestern, řekl bych, že demonstrantů zvenčí bylo 20–25 %, zbytek byli studenti.

Probíhá to vlastně na takové komunitní úrovni – lidé přijdou, přinesou nějaké jídlo nebo přijdou protestovat spolu se studenty.

To, co vidíme na Kolumbijské, v Texasu nebo v Indianě ovšem bude mít politický dopad. Myslím si, že toto dění může ovlivnit prezidentské volby a rozhodování lidí, kteří v nich budou, nebo nebudou volit.