Článek
Vydatné přívalové deště, které přinesl tropický cyklon Alfred ve státě Queensland, způsobily mimořádný přírodní úkaz. Po více než půl století - a počtvrté za posledních 160 let - se začalo znovu plnit Eyreovo jezero (oficiálně Kati Thanda–Lake Eyre), ležící v jednom z nejsušších míst planety, napsal web americké CNN nebo BBC.
Na satelitních snímcích zveřejněných NASA se objevují podivuhodné modrozelené skvrny, které se jako inkoust rozlévají do vyprahlé krajiny. Tak vypadá zrod vnitrozemského moře v samotném srdci Austrálie.
Trevor Wright, pilot a majitel společnosti Wrightsair, který oblastí létá už od roku 1992, řekl nedávno pro britský The Guardian, že podobný úkaz dosud nezažil.
„Je neuvěřitelné sledovat, jaký objem vody a jakou rychlostí se záplavy valí krajinou,“ popsal Wright s obdivem.
Pustina, která většinu roku působí jako kraj bez života, se proměňuje k nepoznání. Poušť rozkvétá, vracejí se zvířata, přilétají tisíce ptáků a do odlehlého regionu proudí i turisté.
„Je to nepředstavitelné,“ řekl CNN ekolog Richard Kingsford z Univerzity Nového Jižního Walesu. „Objevují se vodní ptáci, řeky znovu ožívají rybami. A po měsících poušť pokrývají koberce divokých květin.“
Podle něj jsou podobné jevy natolik vzácné, že jim vědci dosud plně nerozumějí. „Nevíme přesně, jak rozsáhlá tato povodeň bude. Ale víme, že přináší život do jedné z nejsušších oblastí světa.“
Centrem této přírodní proměny je právě oficiálně Kati Thanda-Lake Eyre - efemérní jezero, které vzniká pouze při výraznějších srážkách. Rozkládá se na ploše přes 3600 km², ale většinu roku vypadá spíš jako obrovská solná pláň. Průměrné roční srážky tu činí jen 5,5 centimetru.
A přesto se v historii už několikrát zcela naplnilo. Naposledy v roce 1974 – tehdy teprve potřetí od začátku měření dosáhlo plné kapacity. Od té doby se objevovaly pouze méně výrazné povodně. Letos však jezero zřejmě počtvrté za posledních 160 let opět ožívá.
Cyklon Alfred, který se přehnal Queenslandem v březnu, nasměroval obrovské množství vody na jih, právě do oblasti Eyreova jezera. Hlavními zdroji vody jsou dvě klíčové říční soustavy: Georgina–Diamantina, která začala na začátku května plnit severní část jezera, a systém Cooper Creek.
Cooper Creek, který britský objevitel Charles Sturt původně považoval za pouhý potok, může při povodni dosahovat šířky 60 až 80 kilometrů. „Je to ohromující vodní masa,“ řekl Kingsford.
Voda z Cooper Creeku zatím do jezera plně nedorazila. Je možné, že svůj hlavní přínos ukáže až v říjnu.
Zajímavostí je, že tato pláň posloužila i jinému účelu – v roce 1964 zde britský rekordman Donald Campbell dosáhl rychlosti 403,1 km/h, když se svým vozem Bluebird projel po vyschlém dně jezera.
Dnes však znovu převzala vládu příroda – vodní hladina, hejna ptáků, záplavy květin a nový život tam, kde donedávna panovala jen prázdnota a prach.
