Vítězství pro Tálibán: Proč Rusko uznalo jeho vládu nad Afghánistánem

Rusko usiluje o získání věrného spojence v rozbouřeném regionu. Po přátelských gestech vůči radikálnímu hnutí Tálibán, které převzalo před čtyřmi lety vládu v Afghánistánu, přidalo i hodnotné diplomatické razítko.

Stalo se totiž vůbec první zemí, která uznala jeho současnou vládu v Afghánistánu. A to přesto, že ještě nedávno hnutí figurovalo na ruském seznamu teroristických organizací.

Kvůli výhodnosti svazku se ale Moskva rozhodla přejít výtky, které ostatní státy vůči Tálibánu mají. Navzdory příslibům o liberálnějším přístupu hnutí nadále utlačuje v zemi lidská práva a jeho kroky nejvíce míří na ženy.

Náměstek šéfa ruské diplomacie ve čtvrtek přijal pověřovací listiny od nového afghánského velvyslance v Moskvě. „Věříme, že akt oficiálního uznání vlády Islámského emirátu Afghánistán dá impuls rozvoji produktivní bilaterální spolupráce mezi našimi zeměmi v různých oblastech,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí na svém webu.

Naplnilo tak dlouhodobé přání Tálibánu navrátit se na mezinárodní scénu. Jak pro Seznam Zprávy už dříve upozornil Christopher Sands, který působí na King’s College London, uznání jeho vlády bylo jedním z hlavních cílů v jednáních s Ruskem.

„Vážíme si tohoto odvážného kroku Ruska a dá-li Bůh, bude sloužit jako příklad i pro ostatní,“ uvedl pak podle Reuters ministr zahraničí ve vládě Tálibánu Amir Chán Muttakí.

Ve sbližování s hnutím ruský prezident Vladimir Putin vidí řadu příležitostí a nedávno ho dokonce označil za „důvěryhodného spojence“.

Nejčastěji přínos svazku staví na spolupráci v boji proti Islámskému státu. „Měli bychom vycházet z faktu, že hnutí Tálibán má moc v zemi pod kontrolou. V tomto smyslu jsou pro nás tálibové spojenci v boji s terorismem,“ prohlásil Putin minulý rok.

Téma boje proti islámskému terorismu se stalo pro Moskvu ještě palčivějším po útoku na koncertní halu Crocus loni v březnu, při kterém zemřelo 145 lidí. Přestože Kreml z tragédie na předměstí metropole bez jakýchkoliv důkazů obvinil Kyjev, přihlásila se k němu afghánská buňka extremistické skupiny Islámský stát Chorásán (ISIS-K).

Kreml by si tak přál, aby staronová vláda v Afghánistánu proti této hrozbě důrazněji zakročila. Ostatně Tálibán má s tímto křídlem Islámského státu také nepřátelské vztahy.

Vládnoucí hnutí sice opakovaně prokázalo určité odhodlání v boji proti ISIS-K, útoky za hranicemi země ale zatím poukázaly na limity této politiky.

„ISIS-K, stejně jako mateřský Islámský stát a další regionální pobočky, je ideologicky oddán globálním aktivitám. Šlo jen o to získat kapacitu, aby odpovídala vůli, a vypadá to, že ISIS-K nyní dosáhl tohoto bodu,“ popsal před časem pro stanici CBS Michael Kugelman, ředitel Institutu jižní Asie ve Wilsonově centru ve Washingtonu.

Kromě bezpečnostních otázek chová Moskva také naději na rozvoj hospodářských vazeb s Tálibánem. Ruští představitelé opět začali hovořit o využití Afghánistánu jako tranzitního uzlu, který by mohl sloužit pro vývoz ruského zemního plynu do Indie a dalšího zboží do přístavů v Pákistánu.

Právě investice v Afghánistánu ovšem zůstávají problémem, protože ačkoliv je hnutí u moci již tři roky, vytvořilo jen málo fungujících státních institucí a není ani jasné, kdo zemi řídí.

„Aby bylo možné zahájit diskuze o účelnosti tranzitních tras nebo jiných ekonomických projektů, musí vedení Tálibánu nejprve prokázat schopnost zajistit nepřerušený a bezpečný tok zboží a potřebuje značné investice do infrastruktury. Jedná se tedy o čistě pragmatickou otázku stability na afghánské půdě a okolních územích,“ vysvětlil dříve pro Seznam Zprávy Intigam Mamedov, který působí na Northumbrijské univerzitě.

Země se ovšem nadále potýká s vlastními problémy a nadále tam panuje špatná humanitární situace.

„Nemluvě pak o mezinárodní izolaci, Afghánistán čelí vážné humanitární a hospodářské krizi a potřebuje obrovskou vnější podporu. Je skutečně otázkou, nakolik je dnes v Afghánistánu realizovatelný seriózní ekonomický projekt. Není to však jen otázka peněz, ale také pragmatické obchodní spolehlivosti. Myslím, že ekonomika je sice vždy důležitá, ale pro Moskvu není v Afghánistánu otázkou číslo jedna,“ dodal.

Podobné záměry má ve vztazích s Tálibánem ovšem i Čína nebo jiné středoasijské státy. Začátkem tohoto roku se Peking stal první vládou, která oficiálně přijala diplomatické pověřovací listiny od vyslance jmenovaného Tálibánem. Brzy je následovaly Spojené arabské emiráty a Uzbekistán.

Důležitou sférou v propojování obou aktérů zůstává pak ze strany Ruska snaha o rozšiřování svého vlivu a prosazování protizápadního pohledu. V tom se vzhledem k historii, kdy Tálibán usiloval dlouhodobě o svržení prozápadní vlády napojené mimo jiné na Spojené státy, shodují.

Rusko už tehdy militantní hnutí podporovalo a nepřímo platilo a posílalo zbraně nepřátelům Západu, kteří neskrývali plány svrhnout afghánský režim s pomocí síly a teroristických útoků.

„Spolupráce mezi Tálibánem a Ruskem má široké důsledky pro ruský strategický narativ o světovém uspořádání. Tento narativ popisuje nevyhnutelný kolaps světového řádu vedeného USA a navrhuje civilizační řád založený na tradičních hodnotách a nevměšování. Ten je pro řadu politických režimů na celém světě velmi atraktivní. Spolupráce s Tálibánem, který je široce izolován a obviňován z porušování lidských práv, je tedy jasným vzkazem světu o tomto narativu v praxi,“ řekl Mamedov.

Přesto Moskva zůstává pro Afghánistán i nadále komplikovaným spojencem kvůli šrámům z minulosti. V 70. letech sovětská vojska zahájila nakonec neúspěšnou invazi do země.