Zákony se v naší zemi používají jen k zastrašení lidí, říká ruský právník

Právní systém v Rusku už je naprosto podřízen Kremlu. Zákony, které úřady přijaly zejména po začátku války na Ukrajině, znemožnily svobodný projev a jsou velmi snadno aplikovatelné na kohokoliv, kdo loajálně nenásleduje výklad režimu.

Stačí přispět pár rublů na Ukrajinu, nebo napsat příspěvek, který odsuzuje agresi v sousední zemi. Pokud se pak člověk dostane k soudu, je jen malá šance, že by dokázal vyváznout bez vysokého trestu.

Přesto se právník Maxim Oleničev snaží pomáhat obětem politicky motivovaných soudních procesů. Kvůli sílícím represím ze strany režimu, během kterých i na něj uvalily nálepku zahraničního agenta, ale uprchl ze země. Nadále ale lidem pomáhá najít obhájce i dává rady, jak postupovat.

Skrze kontakty v Rusku a drobné právní kličky se mu podařilo v některých případech pomoci. Jsou to ale spíše menší úspěchy, jak on sám přiznává. Vyhrát případ se mu zatím od začátku války nepodařilo, jde spíše o symbolické snižování přemrštěných trestů. A povzbudivých příběhů spolu se zesilujícími zákony moc není.

„Z Ruska jsem musel odejít. Ale těch možností, jak pomáhat ze zahraničí vážně moc není a jsou omezené, zatímco těch politicky motivovaných případů po začátku války neuvěřitelně přibylo. A spolu s tím se také snížila šance, že by se obžalovaný člověk mohl dostat ven. Jakmile dnes dostanete obvinění, je jasné, že už jste vinni,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Oleničev. Sám patří mezi hrstku ruských odborníků, kteří se věnují případům vlastizrady a extremismu.

Za poslední více než tři roky podle analýzy serveru Meduza pronásledují ruské úřady z politických důvodů přes tři tisíce lidí. Více než 1500 z nich je ve vězení. Někdy jde o případy vlastizrady, ke kterým nedávno například stačil čin rusko-americké občanky Xenije Karelinové. Poslala v přepočtu asi 1100 korun na pomoc ukrajinské armádě.

„Ruský právní systém se hodně proměnil už krátce po začátku války. Všechny zákony týkající se pomluvy státu nebo šíření jsou udělané tak vágně, že se dají použít na mnoho věcí a nedá se s tím skoro nic dělat. To je proti podstatě zákonů. Ty mají lidi chránit, pomáhat jim se cítit dobře. Ale tohle jsou čistě represivní metody,“ popisuje.

Lidé se tak mohou podle něj velmi jednoduše stát v Rusku extremisty nebo dokonce teroristy - stačí poslat zprávu odsuzující ruské útoky nebo klidně i jen dát like takovému příspěvku na sociálních sítích. Případy známějších opozičních tváří ale i běžných občanů slouží zejména k zastrašení veřejnosti.

„Tyto případy mají za cíl lidi zastrašit. I to, že je vážně nízká šance se z toho pak dostat, slouží k rozšíření strachu. My se snažíme našim klientům ten trest vždy zmírnit, to je hlavní cíl. Je sice jasné, že je to fraška a že nemohou jen tak vyjít ven. Ale když nakonec nemají tak přísný rozsudek, je to svým způsobem výhra,“ popisuje.

Dodává ale, že tento systém stojí rovněž na stádovém fungování jednotlivců uvnitř státu. Sami soudci a na stát napojení právníci se totiž snaží o to, aby plnili své závazky a nijak neodporují pokynům ze shora. Svou práci tak ale podle Oleničeva ve výsledku nedělají.

„Soudnictví se stalo rukojmím státu. Nedá se mluvit o tom, že by se zákony někam v budoucnu pohnuly, aby opravdu zlepšily život Rusů. Teď slouží jenom režimu. Je to nepříjemné a depresivní, když si vzpomenu, že dřív alespoň nějakou váhu svoboda měla,“ říká.

Kromě rozsáhlých represí vůči protiválečným hlasům se ale snaží režim využívat zákony také k prosazování takzvaných tradičních hodnot. Během války na Ukrajině tak tvrdě zasáhl například vůči lidem z LGBT komunity, když ruský nejvyšší soud označil „mezinárodní LGBT hnutí“ za extremistickou organizaci.

To znamená, že jakékoliv veřejné akce na jeho podporu se nesmí konat, dokonce ale i jen nevinné označení duhovou vlajkou může pro lidi znamenat problém, stejně jako pokud se chtějí lidé stejného pohlaví na ulici chytit za ruku. Zkrátka se stalo opět složitějším rozeznat, co lidé mohou a nemohou dělat, aby se nedostali před soud. Hrozí vysoké pokuty nebo i dlouhé roky ve vězení.

Také v tomto ohledu se snaží Oleničev pomáhat, často s LGBT lidmi diskutuje o tom, jak snížit riziko v každodenním životě. A jak postupovat, pokud se úřady rozhodnou zasáhnout.

„Žádné mezinárodní LGBT hnutí neexistuje, to znamená, že ten zákon jako takový nedává ani smysl. Ale ruské úřady to stejně využívají proti jakýmkoliv takovým iniciativám, které v zemi fungují. A co víme z našich dosavadních případů, je těžké v tom nějak argumentovat. Jde o snahu queer lidi umlčet,“ říká Oleničev.

Jako právník zastupoval i Vadima Vaganova. Prvního Rusa, kterého úřady v souvislosti s tímto zákonem označili za extremistu.

Takové snahy režimu ale podle něj nadále vedou v zemi k větší diskriminaci a násilí vůči minoritní skupině. Přitom už dříve LGBT lidé čelili v zemi nenávistí motivovaným útokům, kterých přibylo po zavedení tzv. „zákona o homosexuální propagandě“ v roce 2013.

„Režim ukazuje, že nerespektuje žádné občany, kteří nezapadají do jeho vize. Ale i to, že je těžké vůbec určit, za co můžete být trestaný, má svůj důvod. Nepředvídatelnost je dokonalou živnou půdou pro represi. Řekl bych, že dnes už je v Rusku tolik represivních zákonů, že ani orgány činné v trestním řízení nejsou schopny zajistit jejich plné uplatňování,“ dodává.

Přesto nadále věří, že se ruská justice dokáže jednou obnovit, jen to nebude za vlády Vladimira Putina.

„Je tu pořád stále dost lidí, kteří nemohou opustit zemi. Je to složité, stojí to hodně peněz a můžete mít i rodinné příslušníky, které zkrátka nechcete opustit. A i těmto lidem je třeba pomoct, proto mi to dává smysl. Dříve nebo později tento režim skončí, a pak bude opravdu důležité, aby v Rusku zůstali i ti, kteří věří demokratickým hodnotám,“ uzavírá.