Článek
Politické události obvykle necháváme v popisu ukrajinského bojiště stranou, tentokrát ale musíme udělat výjimku. V úterý ukrajinský parlament přijal demisi premiérky Julije Svyrydenkové a s ní formálně padl celý kabinet.
Prezident pak představil návrhy na jména ministrů, mezi kterými chybělo jedno velmi známé: Mychajlo Fedorov, ministr obrany.
Bývalý ministr digitální transformace resort obrany vedl zhruba půl roku a zčásti právem, zčásti ne, protože šlo o projekty dlouhodobější, se mu připisuje letošní prudký nárůst nákupů dronů i tlak na „technologickou“ pěchotní taktiku.
Tisíce lidí v Kyjevě a dalších městech proti odvolání demonstrovaly – přitom protest kvůli personálnímu rozhodnutí je na Ukrajině za války téměř bezprecedentní. Parlament ve čtvrtek nového ministra obrany vůbec nejmenoval a resort dočasně převzal úřadující šéf tajné služby SBU Jevhen Chmara, muž spojovaný s jejími hlubokými údery na ruském území.
Fedorov ve stejný den předstoupil v Kyjevě před novináře a potvrdil, že spor přerostl do osobní roviny.
Překvapivý konec ministra obrany
V nové vládě už nemá na místo ministra obrany zasednout Mychajlo Fedorov, přestože patří k nejpopulárnějším politikům na Ukrajině a má za sebou úspěchy. Ve velkých ukrajinských městech vyšli lidé do ulic, aby ho podpořili.
Důvodem odvolání má být jeho konflikt s vrchním velitelem armády Oleksandrem Syrským. Generál podle Fedorova prezidentovi de facto předložil ultimátum („buď já, nebo ministr obrany“) a „soustředil se na rozdělování Ukrajiny místo hledání cest, jak porazit Rusko“.
Syrskyj odpověděl jedinou větou: Popřál Fedorovovi úspěch a vyjádřil naději, že „zůstane v týmu Ukrajina“.
Vojensky radikální i osobní řešení
Odvolaný ministr pak na zmíněné tiskové konferenci udělal něco, co si za více než čtyři roky velké války nedovolil žádný ukrajinský politik jeho úrovně: Bod po bodu popsal, co je podle něj prohnilého ve velení vlastní armády.
Náprava, kterou navrhl, byla zčásti vojensky radikální (udělat z dronových útočných jednotek šablonu celé armády – „ztrácet máme drony, ne lidi, a teprve pak má nastupovat pěchota“), zčásti velmi osobní (je podle něj nutné vyměnit vrchního velitele i náčelníka generálního štábu a další vysoké důstojníky).
Fedorovovo vystoupení nelze brát jako nezávislý audit, jeho body se do značné míry kryjí s tím, co roky popisují pozorovatelé bez politického zájmu na věci: chaotická organizace jednotek, rozdělování zdrojů podle „kamarádství“, nesmyslné plýtvání lidskými životy u některých jednotek.
Přínos odvolaného ministra ke zlepšení výkonu ukrajinské armády v posledních měsících je nepochybně snadné přecenit. Zároveň ovšem ve chvíli, kdy je technologická adaptace hlavní ukrajinskou konkurenční výhodou, ztratilo ministerstvo, které ji organizovalo, svého muže, který má s technologiemi bohaté zkušenosti.
Byť definitivní rozhodnutí ze strany prezidenta ještě nepadlo, tlak veřejnosti se ale nezdá být tak silný, aby prezident Volodymyr Zelenskyj rozhodnutí nejmenovat Fedorova přehodnotil.
Jedenáct hříchů ukrajinské armády podle exministra
Odvolaný ministr obrany Mychajlo Fedorov ve svém vystoupení 16. července vyjmenoval 11 systémových problémů, které podle něj v obranných silách a jejich řízení našel:
- Absence operačního myšlení: Armáda válčí v zásadě na taktické úrovni, na operační se teprve učí.
- Nedokončená reforma struktury: Přechod na „sbory“, který měl umožnit lepší výkony na frontě, stále není hotový. Zatímco některé sbory postupují a drží pozice, v jiných se velitel mění každý měsíc a chybí přehled o tom, kolik brigád pod ně vlastně spadá.
- Tříštění jednotek: Brigády a sbory jsou roztrhané. Jednotky se na frontě neustále přesouvají sem a tam, takže nikdo přesně neví, co který svazek vlastně obsahuje, což systematické řízení zcela znemožňuje.
- Alibismus a přenášení viny: V systému chybí osobní odpovědnost. Vina se neustále posouvá dolů po linii velení a odpovědnost nese „vždycky někdo jiný“.
- Chaotická distribuce materiálu: Zásoby neprotékají skrze sbory. Ačkoli ministerstvo za pět měsíců nakoupilo více dronů než za celý loňský rok, většina jednotek to nepocítila. Platí pravidlo „kdo je loajální, dostane, kdo ne, nedostane nic“. Vyjednat základní standard dodávek dronů pro brigády znamenalo „čtyři měsíce pekla“.
- Fluktuace ve velení: Systém paralyzují neustálé a nekoncepční změny velitelů na různých úrovních.
- Toxický přístup k úspěšným: S úspěšnými veliteli se zachází destruktivně. Jakmile uspějete a stanete se hvězdou, ocitnete se ve slepé uličce. Jako příklad Fedorov uvedl tři po sobě jdoucí důtky pro generála Mychajla Drapatého.
- Paralýza systémových změn: Jakékoli koncepční projekty a iniciativy nelze prosadit. Každá snaha o reformu umírá v nekonečných debatách typu „ale proč a jak“.
- Plýtvání lidskými životy: Rozhodnutí o tom, které jednotky na frontě posílit, se přijímají bez reálných analýz. Rozhoduje loajalita velitelů, nikoli tvrdá data.
- Byrokratická křížová palba: Ministerstvo obrany nedokázalo za šest měsíců změnit ani vlastní organizační strukturu, protože generální štáb odmítal jakékoli změny podepsat.
- Kultura lhaní: Vnitřní prostředí je deformováno neustálým lakováním situace narůžovo a zkreslováním reality na frontě směrem nahoru.
Na linii
Nyní se již pojďme věnovat situaci na frontě – ta se nadále téměř nehýbe.
Jak shrnuje pravidelný přehled Russia Matters, podle kterého se ani de facto proukrajinské zdroje neshodnou, jak se linie mění – zda Rusko území ztrácí, nebo získává –, pohyb je v mezích „nepřesnosti měření“. Jak uvidíme, neznamená to, že se nic neděje – nejenže lidé stále umírají, ale také se vyčerpávají síly a rezervy obou stran. Což bude pochopitelně důležité v budoucnu.
První zastávka bude u Vovčansku na charkovském směru. Situace, která se v posledních týdnech postupně zhoršovala, jak přibývalo ruských pokusů o průniky obranou, se zřejmě částečně zlepšila.
Koncem června totiž zůstaly části ukrajinské 159. mechanizované brigády odříznuté ve dvou kotlích u obcí Karajične a Bočkove. První z nich protiútok brigády spolu s pohotovostní skupinou pohraničníků koncem června odblokovala.
Druhá skupina zůstává v částečném obklíčení – ale těžké drony jí konečně dopravily dost jídla a léků, takže odříznutí vojáci, řečeno slovy analytika vystupujícího pod jménem Thorkill, „prozatím přestali hladovět“.
Epizoda je dobrý příklad výrazně širšího trendu. Těžké multikoptéry třídy Upír, kterým Rusové říkají „Baba Jaga“, se z nočních bombardérů proměnily v páteř frontové logistiky. Analytici týmu CIT popisují novou ukrajinskou útočnou taktiku: Pěchota překonává smrtící zónu jen s osobní zbraní a vše ostatní – munici, kulomety, protitankové střely i terminály Starlink – jí po příchodu na místo dopraví postupně drony.
Vzdušné zásobování přitom pochopitelně používají obě strany; chceme jen zmínit, že tento trend jen sílí a hraje čím dál větší roli.
Ukrajina má tu výhodu, že má dlouhodobý náskok v oblasti právě těžkých dronů (původně často zemědělských), který Rusko dohání jen pomalu. Invazní síly se alespoň snaží „Baby Jagy“ ničit: Ve stále větší míře proti nim nasazují stíhací FPV drony.
Posuňme se k další části fronty. V její východní části nejsou výraznější posuny. Postavení obou vojsk kolem Kupjansku či Lymanu se nijak zásadně nezměnilo, obrázek bojů také ne.
Osm kilometrů od Kramatorsku
Z hlediska Ukrajiny byla v uplynulém týdnu nejhorší situace na Donbasu: v bojích o přístupy ke Slovjansku a Kramatorsku západně od Siversku. Od prosincového pádu Siversku urazily ruské síly téměř polovinu cesty ke Slovjansku.
Se Siverskem, Soledarem a Bachmutem v zádech mají v hustě industrializovaném Donbasu kryté prostory, kde mohou hromadit útočné jednotky; ukrajinská logistika naopak má velké potíže – Slovjansk a Kramatorsk dostávají zásahy denně a zásobování místy spoléhá prakticky výhradně na pozemní roboty.
Cílem ruského postupu jsou další pozice, ze kterých lze škrtit slovjanskou logistiku – a poté (možná až příští rok) zahájit bitvu o stotisícové město samotné. Skupinky ruských vojáků se už objevily i západně od kanálu Severní Doněc – Donbas, hlavní opevněné linie regionu; byť zatím nevíme, že by se jim tam podařilo pevně uchytit.
Obrana v tomto úseku přitom není špatně připravená, zdá se ovšem, že je poněkud příliš statická – a takovou obranu protivník dříve či později nějak „vyřeší“.
I v moderní válce je nezbytné (i když pochopitelně ve všech ohledech nákladné) být v obraně aktivní, podnikat protiútoky, které nepřítele připraví o draze dobyté pozice dříve, než si je sám může upevnit.
Zdá se, že tato aktivní složka obrany u Siversku v posledních týdnech selhává. Jedno logické a na Ukrajině běžné vysvětlení může být, že jednotky bránící úsek jsou prostě příliš vyčerpané. Například v úseku Malynivka–Tychonivka východně od Kramatorsku zhruba deset kilometrů fronty drží 30. mechanizovaná brigáda, údajně se dvěma velmi oslabenými prapory (další prapor jí velení před dvěma lety odebralo a předalo brigádě bojující u Kupjansku a střelecký prapor byl pro nedostatek lidí zřejmě rozpuštěn). Kdo chce ilustraci Fedorovova bodu o roztrhaných brigádách, těžko najde lepší.
Na úsek zároveň denně dopadá pět až deset klouzavých pum a na pásmo každého praporu 50 až 60 dronů typu Molnija – levných strojů, kterých Rusko podle reportáže serveru Ukrajinska pravda skladuje snad půl milionu a v nejžhavějších úsecích obránci vidí jeden každé čtyři minuty.
Samotná Malynivka od konce června několikrát změnila majitele: Rusové ji dobyli, pluk Aidar ji protiútokem vrátil, ale během několika dní padla znovu.
Ruské jednotky tak stojí asi osm kilometrů od východních předměstí Kramatorsku. Ten je spolu se Slovjanskem posledním velkým městem v Doněcké oblasti pod ruskou kontrolou. Jejich dobytí by přiblížilo Moskvu k jednomu hlavních cílů války - ovládnutí Donbasu. Osm kilometrů ale může v této válce znamenat dlouhé měsíce, nemluvě o složitých bojích uvnitř samotného města.
U Kosťantynivky, hlavního ruského úsilí celé fronty, pokračuje pomalé obkličování infiltrací, které jsme podrobně popsali minule. Nové je snad jen to, že ruské vlajky se objevily i na severním okraji města. Ale střety ve městě stále nekončí.
Ruské pokusy o „infiltraci“ pokračují i v okolí Pokrovsku. V otevřenějších oblastech za městem se zatím nesetkaly s větším úspěchem.
U Huljajpole ruské útoky podle ISW nepostupují a jihovýchodně od Stepnohirsku jsou geolokalizované další ukrajinské zisky. Chersonu mezitím ruské FPV drony připravily jeden z nejkrvavějších dní za dlouhou dobu – útok z 9. července zabil dva lidi a 32 dalších zranil.
Moře bez lodí
Vzdušnou válku tentokrát zmíníme jen stručně, dvě věci ale odbýt nelze. První je stav ukrajinské protivzdušné obrany. Po noci na 6. července, kdy nad Kyjevem nebyla sestřelena ani jedna z 23 balistických raket, přišel 12. července další útok – a znovu neskončila zásahem ani jedna ze šesti.
Ukrajině zjevně jednoduše došly střely PAC-3. Licence na jejich výrobu slíbená v Ankaře, o níž jsme psali minule, na tom v dohledné době nic nezmění; Zelenskyj proto 13. července v Paříži požádal spojence o 300 střel pro systémy Patriot na zimu a devět evropských zemí založilo koalici na podporu vývoje ukrajinské protibalistické obrany.
Druhou je rozšíření ukrajinské kampaně na moře. Od 6. července vedou ukrajinské Síly bezpilotních systémů operaci Moločka proti ruské lodní dopravě v Azovském moři – podle vlastního výkazu zasáhly za devět dní 116 plavidel, deník The New York Times jich nezávisle ověřil nejméně 11 a poradenská firma Ambrey jich odhadla 30 až 35 za první čtyři dny. CIT připomíná, že většina zasažených lodí je vyřazená, ne potopená.
Efekt je ale měřitelný: Fronta lodí čekajících na proplutí Kerčským průlivem se podle satelitních snímků scvrkla z 98 před začátkem kampaně na tři ráno 11. července a Rusko 10. července pozastavilo plavbu Azovsko-donským kanálem.
Kampaň, která měsíce škrtila Krym, se navíc už přelévá do Černého moře: V noci na 15. července ukrajinské námořní drony zasáhly sankcionované tankery „stínové flotily“ Louise 1 a Banda a námořnictvo potopilo hlídkovou loď Izumrud, která se v roce 2018 podílela na útoku na ukrajinské čluny u Kerče.
Jde nepochybně o eskalaci, ale její dlouhodobý efekt bude asi menší, než by se dnes mohlo zdát. Jedním faktorem je čas: V předchozích letech podobné kampaně na Černém moři končily s podzimními bouřemi. Navíc hodnotných cílů není tolik a celý směr je z pohledu fronty druhořadý.
