Článek
Tuzemské firmy držely podle dat Eurostatu loni hotovost a bankovní depozita ve výši 2013 miliard korun, v roce 2019 to bylo „jen“ 1,25 bilionu korun. Hotovost a bankovní depozita tak představují v Česku 19 procent všech finančních aktiv společností mimo oblast financí.
Průměr v zemích Evropské unie je přitom jen deset procent. „Na evropské poměry drží poměrně velkou část svých finančních aktiv v nejvíce likvidní, ale zároveň nejméně výnosné podobě, typicky na bankovních účtech,“ upozorňuje hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil.
V Německu je tento podíl okolo deseti procent a v Rakousku to je zhruba patnáct procent. „Kdybychom se měli stát v tomto měřítku Evropany, tak by na běžných účtech měly mít firmy polovinu peněz. Tisíc miliard na nich leží oproti evropskému normálu,“ dodává Hradil.
Největší hotovost v poměru k celkovému finančnímu majetku drží řecké firmy a to přes čtyřicet procent. Vyšší podíl hotovosti oproti průměru v Evropské unii je obvyklý zejména v postsocialistických zemích včetně právě Česka.
„Možná všechny tyto země mají větší potřebu hotovosti než zkušené kapitalistické státy,“ říká Hradil a pokračuje: „Nebo je to dané tím, že nemáme ještě zkušenosti s řízením cash flow (správa peněžních toků, pozn. red.) a řízením firemních financí. Zatímco na Západě vědí, že nemusí sedět na takových hromadách hotovosti, protože nejsou objektivně potřeba, tak u nás technika spravování firemních financí není ještě tak vyvinutá.“
Podobně se vyjadřují i další experti. „Když firmě leží přebytek rok na účtu úročeném skoro na nule, je to ztracený výnos. U menších a středních firem je to podle mé zkušenosti nejčastější slabé místo, často jen proto, že nikdo nemá treasury (řízení peněžních prostředků a likvidity, pozn. red.) v popisu práce,“ líčí problém Michal Jelínek, partner poradenské skupiny V4 Group.
Podle ředitelky obchodu a distribuce Investiky Evy Dvořákové je nutné si uvědomit, že volně ležící hotovost není zdarma. Je proto podle ní nutné počítat i s tím, že „pokud ji neinvestuji správně, o jaký výnos přicházím“.
Firmy proto podle Dvořákové musí rozdělit volné prostředky na část, kterou opravdu potřebují okamžitě například na mzdy, na investice a pak na strategický kapitál. „Se všemi těmito skupinami peněz je možné pracovat jinak a různým způsobem je investovat,“ doplňuje Dvořáková. Cílem je snižovat náklady na kapitál. Velké korporace už s hotovostí takto pracují. „U menších a středních firem se tento přístup teprve prosazuje,“ doplňuje Dvořáková.
Za vyšším podílem kapitálu na účtech v Česku ve srovnání se západní Evropou stojí i další faktory. „České firmy jsou konzervativní a rezervu na účtu berou vážně. Posledních pár let je v tom jen utvrdilo. Po covidu přišla energetická krize, k tomu vysoká inflace a skokový růst sazeb. Když se podmínky mění takto rychle, je vyšší likvidita poměrně levná pojistka,“ říká Jelínek.
Ostatně podobně konzervativně jako české firmy se chovají i domácnosti. Ty podle Hradila drží okolo čtyřiceti procent aktiv v likvidní podobě - tedy v hotovosti okamžitě připravené k využití, zatímco průměrný Evropan drží přibližně jen třicet procent.
Další důvody souvisí s podobou české ekonomiky a zdrojů financování. „Česká ekonomika stojí na bankách, kapitálový trh je proti západní Evropě mělký. Firmy tedy drží peníze tam, kde je to pro ně nejjednodušší, tedy v bance,“ říká Jelínek. Podle Hradila jsme navíc průmyslovější ekonomikou oproti Evropě, což se odráží v jiných požadavcích na hotovost.
