Článek
Poslední roky vytvořily dojem, že investování nikdy nebylo jednodušší. Akciové indexy opakovaně překonávají historická maxima, technologické společnosti navyšují svou hodnotu tempem, které nemá obdoby, a investoři si zvykli, že zajímavého zhodnocení lze dosáhnout téměř okamžitě. V prostředí dlouhodobě rostoucích trhů snadno vzniká pocit, že o úspěchu rozhoduje především správný výběr akcie nebo schopnost rychle reagovat na nové informace.
Historie kapitálových trhů ale ukazuje něco jiného. Největší investiční příležitosti zpravidla nevznikají v období optimismu. Objevují se ve chvíli, kdy je tržní cena aktiv ovlivněna nikoli změnou jejich dlouhodobé hodnoty, ale nedostatkem likvidity.
To v posledních dnech připomněl případ hedgeového fondu Situational Awareness, který založil bývalý výzkumník OpenAI Leopold Aschenbrenner. Fond během července ztratil přibližně 67 % hodnoty a dostal se pod silný tlak věřitelských protistran i vlastních investorů. Kombinace margin callů a odkupů kapitálu přinutila správce během krátké doby rozprodat významnou část veřejně obchodovaného portfolia.
Margin call
Margin call je výzva od brokera k okamžitému doplnění peněz na obchodní účet. Nastává ve chvíli, kdy se vaše investice vyvíjejí špatně a hodnota účtu klesne pod nutnou minimální hranici (udržovací marži). Slouží jako ochrana před tím, než dluhy přesáhnou váš vklad.
Takové transakce patří do kategorie takzvaných distress sales – nucených prodejů, při nichž není hlavním motivem změna investičního názoru, ale potřeba okamžitě získat hotovost. V takových situacích se tržní cena často dočasně vzdaluje fundamentální hodnotě aktiv. Ne proto, že by se během několika dnů zásadně změnila kvalita podniků, ale proto, že prodávající si nemůže dovolit čekat.
Na druhé straně těchto obchodů stála investiční společnost Citadel Kena Griffina. Nešlo o spekulaci na krátkodobý vývoj ani o pokus trefit dno trhu. Citadel využila situace a kvalitní aktiva tak změnila majitele především kvůli problémům jejich vlastníka, nikoli kvůli zhoršení svého ekonomického potenciálu.
Právě zde se ukazuje jeden z nejzajímavějších principů fungování kapitálových trhů. Většinu času jsou ceny výsledkem očekávání budoucích zisků firem, vývoje úrokových sazeb nebo ekonomického růstu. V období tržního stresu ale začíná hrát hlavní roli jiný faktor - likvidita. Cena přestává být pouze odrazem fundamentů a stává se také cenou za okamžitě dostupnou hotovost.
To je důvod, proč profesionální investoři věnují tolik pozornosti řízení likvidity. Ne proto, že by očekávali každou další krizi, ale protože vědí, že právě v obdobích nucených prodejů vznikají příležitosti, které se za běžných podmínek na trhu téměř nevyskytují.
Pro dlouhodobého investora z toho plyne důležitá lekce. Největší konkurenční výhodou často není schopnost přesně odhadnout, jak se bude index S&P 500 vyvíjet během příštích dvanácti měsíců. Podstatnější je mít portfolio nastavené tak, aby investor sám nebyl nucen prodávat ve chvíli, kdy ostatní panikaří.
To znamená především oddělit dlouhodobé investice od krátkodobé finanční rezervy, nepodstupovat vyšší riziko, než odpovídá vlastní toleranci, a investovat s horizontem, který umožní překonat několik hospodářských cyklů. Právě nedostatek času bývá totiž jedním z největších nepřátel investora. Kdo je nucen prodávat bez ohledu na situaci na trhu, ztrácí možnost rozhodovat se racionálně.
Ve světě čtvrtletních výsledků a každodenních tržních komentářů bývá pětiletý investiční horizont často označován za dlouhodobý. Z pohledu tvorby kapitálu jde ale stále o poměrně krátké období. Během pěti let mohou výsledky zásadně ovlivnit změny měnové politiky, recese, geopolitické konflikty nebo výrazné změny valuací. Teprve horizont patnácti či dvaceti let umožňuje naplno využít efekt složeného úročení a současně významně snižuje význam jednotlivých tržních epizod.
Stejně důležité je uvědomit si, že nejvyšší výnosy často nevznikají ve chvíli, kdy trhy rostou nejrychleji. Vznikají tehdy, když jsou kvalitní aktiva krátkodobě oceněna pod svou dlouhodobou hodnotou, protože část investorů řeší vlastní financování, nikoliv fundament podniků. Takové situace nelze přesně předvídat, ale lze se na ně připravit.
Investování proto není především disciplínou přesných predikcí. Je disciplínou práce s časem, rizikem a likviditou. Schopnost zachovat klid v obdobích nejistoty a mít dostatek kapitálu pro využití mimořádných příležitostí bývá z dlouhodobého hlediska cennější než snaha správně odhadnout každý další pohyb trhu.
Dlouhodobý investiční horizont, disciplinovaná práce s rizikem a důraz na fundamentální hodnotu aktiv patří mezi principy, na kterých staví své investiční strategie každý kvalitní soukromý i institucionální investor. Ne proto, že by umožňovaly předvídat budoucnost, ale proto, že historie kapitálových trhů opakovaně ukazuje, že nejvyšší hodnotu má často trpělivost, dostatek likvidity a schopnost jednat v okamžiku, kdy ostatní žádnou volbu nemají.
