„Máme pocit, že nás zradili.“ Pohleďte do tváří mladých, kteří hýbou Francií

/Od zvláštních zpravodajů ve Francii/

Každý z nich má svůj důvod, proč vyrazil protestovat do ulic.

Jedni už mají dost špatných podmínek ve školách, které dennodenně zažívají. Jiným vadí nerovnost a sdílejí obavy z toho, jaká budoucnost zemi čeká, a stěžují si na to, že je vláda nebere vážně.

Jaké jsou skutečné tváře studentských protestů, které už několik týdnů zmítají Francií? Co mládeži vadí a v co doufá? Seznam Zprávy přináší profily několika Francouzů, kteří se minulý týden účastnili velkých demonstrací v Paříži. Další protest metropoli čeká už v úterý.

„Na středních školách je to naprostý chaos,“ stěžuje si skupina středoškolských studentů ve věku mezi 15 a 16 lety.

Sami navštěvují jednu ze škol na pařížském předměstí a na vlastní kůži zažívají problémy, které stály u zrodu mohutných protestů šířících se nyní po celé Francii. „V jídelně míváme krysy a myši. Pořád je vídáme a říkáme si: Jo, ta myš je tady, tamhle je ta myš!“ popisují.

Jejich školu trápí také nedostatek učitelů. „Někteří studenti byli šest měsíců bez učitele. Studenti před maturitou například strávili polovinu školního roku bez učitele francouzštiny, přestože je na konci roku čekala zkouška z francouzštiny. To je naprostý nesmysl,“ líčí.

To, co jim vadí, jsou výrazné nerovnosti mezi podmínkami ve školách, jako je ta jejich, a těch, které se nachází v centru. „Není normální, aby školy v Paříži měly více prostředků než ty naše, které se potýkají s obrovskými problémy. Učitelé, kteří se potýkají s nedostatkem prostředků, nemohou řádně vyučovat a studenti se zase nemohou pořádně učit,“ shrnují.

Stejně jako řada dalších protestujících mají pocit, že vláda je skutečně neposlouchá. Na transparentu mají heslo s nápisem, který by se dal volně přeložit jako „stát je pěkná mrcha“, na dalším pak „Macron je opiem lidu“, který odkazuje na známý výrok Karla Marxe.

„Ministerstvo školství se obrací proti samotným dětem a řeší například to, že používají mobilní telefony, místo toho, aby se zaměřilo na skutečné problémy, které se mladých lidí opravdu týkají. A to je na tom to nejvíc smutné,“ doplňují.

Pobuřuje je i to, jak francouzští politici nakládají s finančními prostředky. „Naši rodiče každý den pracují, aby zajistili živobytí svým rodinám a dalším generacím. U moci přitom máme lidi, kteří se mohou ucházet o prezidentský úřad, přestože byli odsouzeni za zpronevěru veřejných prostředků,“ říkají s odkazem na kauzu prezidentské kandidátky Marine Le Penové.

Kritika francouzské vlády se objevuje i ve vyjádření francouzských vysokoškoláků, kteří se čím dál aktivněji připojují k původně středoškolským protestům.

„Stát si bere peníze z rozpočtu a přesměrovává je na jiné priority, které nejsou pro obyčejné lidi zásadní. Především do policie a do různých komerčních oblastí. A studenti na to doplácejí,“ říká osmnáctiletý Anaël, který v ruce drží transparent s nápisem „Bouřím se, tedy jsem“ odkazující na výrok filozofa Reného Descarta.

Spolu s Roxanne, která ho na demonstraci doprovází, studují na vysoké škole v pařížském regionu, kde situace není tak dramatická a nejčastěji se jich dotýkají zejména problémy pramenící z nedostatku učitelů.

„I to ale odráží nefunkčnost politiky. Naše škola funguje dobře, zatímco jiné školy prakticky fungovat nemohou a jejich studenti jsou výrazně znevýhodněni,“ říká s tím, že svou účastí na demonstraci chtějí zejména podpořit méně privilegované studenty.

Protesty pro ně silně provází otázka blížících se prezidentských voleb. Už nyní mají jasno v tom, koho budou volit v následujících volbách. „Zbývá nám jediná možnost, a to přiklonit se k levici. Pravice se totiž o obyčejné lidi vůbec nezajímá. Záleží jí pouze na ekonomice, a tedy na vlastních zájmech politiků a lidí u moci,“ vysvětlují.

„Jedinou silou, která stojí proti kapitalismu, jenž nás utlačuje, je tedy levice – skutečná levice. A tím myslím stranu Nepoddajná Francie, protože ostatní strany se spojily s pravicí,“ dodává s odkazem na radikálně levicovou stranu v čele s prezidentským kandidátem Jeanem-Lucem Mélenchonem.

„RN, tudy neprojdeš!“ stojí na transparentu, se kterým k Bastile vyrazili sedmnáctiletí středoškoláci Montan a Capucine, jejichž škola se nachází jen kousek od slavného náměstí v Paříži.

Jde o známou hlášku, kterou pronesl Gandalf ve filmu Pán prstenů, v jejich případě ovšem neodkazuje k démonickému stvoření, ale ke krajně pravicové straně Národní sdružení v čele s Marine Le Penovou, která má nakročeno k tomu, zvítězit v jarních prezidentských volbách.

„Pro nás a pro spoustu dalších lidí tady představuje tato strana nebezpečí pro demokracii. Můžeme to vidět ve Spojených státech nebo v jiných zemích, například v Maďarsku,“ odkazují na Donalda Trumpa a Viktora Orbána.

„Zvolení Marine Le Penové je pro nás nepřijatelné. Chystá se totiž omezit sociální podporu, vycházet vstříc nejbohatším lidem a omezit financování školství, veřejných nemocnic a všeho dalšího, na čem nám ve Francii záleží. Pokud se dostane k moci, všechno zničí,“ obávají se.

Sami prý naštěstí příliš nepociťují problémy, které mají školáci na předměstí. Vadí jim nerovnost, která je podle nich čím dál vyšší.

„Některé školy v sociálně znevýhodněných čtvrtích se doslova rozpadají. Spousta studentů jednoduše nemá učitele a odpadají jim hodiny. A stát nedělá nic pro to, aby jim pomohl. Nechává je napospas osudu,“ popisují.

Mimoto jim, stejně jako řadě dalších protestujících, vadí to, že jim vláda nenaslouchá. „Máme totiž pocit, jako bychom na této planetě neměli žádnou budoucnost. Planeta hoří a naše školy se rozpadají. A my musíme žít s vědomím,  že nás nikdo neposlouchá, vláda pro nás nic nedělá, a přitom neustále přemýšlet, co nás čeká,“ shrnují.

„Jsme v situaci, kdy už toho máme všichni opravdu dost. Je tu spoustu nahromaděné frustrace,“ říká skupina vysokoškolských studentek, které v Paříži navštěvují obor literatury a filmových studií. V ruce drží transparent, na kterém stojí: „Promiňte, tohle je která úroveň pekla?“ a „ACAB“ („All cops are bastards“, přeloženo jako „všichni policajti jsou bastardi“.)

Na náměstí Bastily přišli zejména podpořit středoškoláky, kteří už několik týdnů blokují školní budovy a volají po zlepšení podmínek. Jak ale říkají, i ony samy mají nemálo důvodů k nespokojenosti.

„Je těžké najít si práci, i když člověk vystudoval obor, který mu všichni prezentovali jako tu nejlepší možnou cestu. V současnosti je nezaměstnaná třetina mladých lidí a rozhodně nejde o mladé lidi s nedostatečnou kvalifikací. Právě naopak. Máme vzdělání, ale nemůžeme najít práci,“ líčí.

Vadí jim i poměry v tamní politice a to, že mladým chybí hlas. „Vycházíme do ulic, protože v politických institucích nemáme zastání,“ popisují. Podle nich ani hlasování v parlamentních volbách ve skutečnosti nic nezmění.

„Levicové síly se spojily a vyhrály parlamentní volby, ale náš prezident se přesto rozhodl jmenovat lidi buď ze svého vlastního politického tábora, nebo z pravice. Mimoto tvrdí, že brání krajní pravici v nástupu k moci, ale ve skutečnosti jí vytváří cestu,“ vysvětlují. „Máme tedy pocit, že nás zradili,“ dodávají.

Přiznávají, že řada mladých lidí ve Francii bohužel nechodí k volbám. I proto se účastní demonstrace – aby ukázaly, že se o politiku zajímají a že jim na budoucnosti země skutečně záleží.