Brusel má k obávám důvod. Le Penová se chce pomstít, říká expert z Francie

„Kampaň začíná dnes večer,“ vzkázala v úterý hlavní tvář francouzské krajní pravice Marine Le Penová.

Poté, co jí soud zmírnil trest a otevřel cestu ke kandidatuře, oznámila, že se příští rok zapojí do boje o prezidentské křeslo. A to navzdory tomu, že možná bude muset vést kampaň s elektronickým monitorovacím náramkem.

V Bruselu oznámení nevzbudilo příliš velké nadšení. Jak napsal server Politico, unijní představitelé doufali, že Národní sdružení (RN) vyšle do voleb předsedu Jordana Bardellu, jehož vnímají jako méně radikálního a předvídatelnějšího kandidáta.

„Le Penová je vůči EU poměrně silně kritická, už jen z toho důvodu, že byla odsouzena za zpronevěru prostředků Evropského parlamentu. Chce se pomstít,“ myslí si francouzský politolog a přední expert na pravicový extremismus Jean-Yves Camus, který vede výzkumnou instituci Observatoř politické radikalizace.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy odhaduje, jak francouzští voliči přijmou soudní verdikt i zda má ještě politický střed šanci ve volbách zamezit nástupu krajní pravice či krajní levice.

Marine Le Penová se navzdory možným komplikacím, které pro ni úterní rozsudek představuje, rozhodla kandidovat. Jak velký politický risk to pro ni je?

Je to politický hazard. Tento případ je na základě francouzského práva poměrně složitý. Le Penová se obrací na nejvyšší soud, což znamená, že úterní rozhodnutí je neplatné. Už nemá žádný účinek.

Dříve či později ale nejvyšší soud rozhodne - obvykle to trvá 18 měsíců. Pokud rozhodnutí padne dříve a rozsudek bude stejný, pak bude možná muset Le Penová nakonec nosit elektronický monitorovací náramek ještě před koncem volební kampaně.

Rozhodla se tedy, že nejdůležitější je zkusit získat čas. Jelikož je nyní rozsudek neplatný, není nucena nosit monitorovací náramek a bude moci svobodně vést kampaň. Ve skutečnosti ji začala už nyní a až do rozhodnutí nejvyššího soudu v ní bude moci pokračovat bez omezení.

Přesto však byla shledána vinnou ve všech bodech obžaloby, stejně jako v prvním rozsudku. Vinnou z používání peněz z Evropského parlamentu (EP) na věci, které s ním neměly nic společného.

Pokud získáte prostředky z EP, zaměstnanci, které z těchto prostředků platíte, mohou pracovat pouze pro něj. Někteří z nich podle všeho takřka necestovali do Bruselu, v EP se prakticky neobjevovali a pracovali výhradně na záležitostech týkajících se francouzské politiky. Strana tak mohla ušetřit peníze, protože nemusela najímat další zaměstnance.

Le Penová původně tvrdila, že se proti rozsudku nebude odvolávat. Co ji nakonec přimělo podat kasační stížnost?

Chce očistit své jméno. V úterý řekla: „Nejsem vinna, a proto se obrátím na nejvyšší soud, aby to potvrdil.“

Je za tím i politický důvod. Pokud jste populistická strana a neustále tvrdíte, že politická třída je zkorumpovaná, že jak Socialistická strana, tak konzervativní strany jsou poznamenány korupční minulostí, pak sami musíte mít čisté ruce.

Soud ale v úterý rozhodl, že jsou vinni. Proto chce být zproštěna všech obvinění. Je to poměrně riskantní sázka, protože si ve skutečnosti nedokážu představit, že by Nejvyšší soud řekl, že neudělali nic špatného. Ve skutečnosti totiž něco špatného udělali.

Jak budou odsouzení vnímat voliči? Nemohl by verdikt ve výsledku Národnímu sdružení spíše pomoci tím, že to posílí jeho dlouhodobý narativ o pronásledování strany establishmentem?

Ano. Le Penová se snaží z rozsudku vytěžit politickou výhodu tím, že říká, že ve skutečnosti není vinna, jenom soudci jsou politicky motivovaní a chtějí vyřadit z politické soutěže nejen ji, ale i stranu, kterou reprezentuje.

Taková argumentace může fungovat. Už nyní funguje u pevného jádra voličů Národního sdružení. Ti, kteří stranu dlouhodobě podporují ve všech volbách, skutečně věří, že celá politická třída je zkorumpovaná a RN je jedinou silou, která proti ní skutečně bojuje. Proto nebudou rozsudku přikládat velkou váhu.

Ve hře je ale něco jiného: Jak budou úterní odsouzení vnímat umírnění konzervativní voliči, kteří zvažují podporu této strany. Odvrátí je to od přechodu k Národnímu sdružení, nebo budou Marine Le Penovou podporovat i nadále, protože souhlasí s jejími postoji ke třem hlavním tématům – kupní síle a životním nákladům, imigraci a národní identitě a bezpečnosti a veřejnému pořádku?

Domnívám se, že voliči odsouzení velmi rychle zapomenou, protože do voleb zbývá ještě o něco méně než rok. Marine Le Penová se zaměří především na otázky imigrace, ekonomiky a veřejného pořádku. A nakonec se může stát vítězkou.

Zároveň ale minulý týden řekla, že výsledek voleb není zdaleka jistý a že strana i členové musí zůstat maximálně soustředění na vítězství, protože volby ještě nejsou rozhodnuté.

Po loňském odsouzení mnozí komentátoři Le Penové předpovídali konec politické kariéry. Jak se jí podařilo znovu vrátit do hry?

Osobně jsem si nikdy nemyslel, že by to znamenalo konec její politické kariéry. Rodinu Le Penových znám už několik desetiletí a Marine je ten typ člověka, který nechce, aby o jejím osudu rozhodoval někdo jiný – ani soudce, ani kdokoli další.

Pokud se jednou rozhodne skončit v politice nebo dělat něco jiného, chce být jediným člověkem, který rozhodne o tom, kdy a jak z politiky odejde.

Myslím, že skutečně uvažovala o tom, že by se věnovala něčemu jinému. Politice se věnuje spíše z pocitu povinnosti než z osobního potěšení. Politický život ji podle všeho příliš netěší, přesto zůstává věrná určitému závazku vůči své zemi – alespoň tak to sama vnímá.

Když se v úterý dozvěděla rozsudek, pravděpodobně si řekla: „Byla jsem ponížena. A právě proto nepřestanu.“ Je typem člověka, který uvažuje tímto způsobem: Čím více mě ponižujete, tím větší mám odhodlání pokračovat.

Ukazuje celá tato epizoda, že Národní sdružení zůstává především stranou Marine Le Penové, nikoli Jordana Bardelly?

Do značné míry zůstává stranou Marine Le Penové, zároveň bude potřebovat podporu Bardellových příznivců. Nejlepší šancí na volební vítězství je pro ně vytvořit tandem, v němž povedou kampaň bok po boku.

Bardella je sice velmi mladý a relativně nezkušený politik, přesto straně přináší nové voliče. Je více orientovaný na volný trh a velmi dobře pracuje se sociálními sítěmi, což je oblast, která Le Penové příliš nevyhovuje.

Patří ke dvěma odlišným generacím. Marine Le Penová se narodila v roce 1968, zatímco Jordan Bardella je třicetiletý politik, který dokáže oslovit mladé.

Proto je pro ně nejlepší strategií zůstat spolu až do dne voleb. Le Penová navíc uvedla, že pokud zvítězí, Bardella by se stal premiérem. Nemyslím si tedy, že by se jejich cesty před volbami rozešly. Nepředstavují úplně stejnou podobu populismu, ale pokud chtějí vyhrát, jsou v podstatě odsouzeni k tomu, aby vystupovali jako tandem.

Server Politico s odkazem na své zdroje napsal, že mnozí unijní představitelé doufali, že RN bude ve volbách reprezentovat Bardella, jehož vnímají jako méně radikálního a předvídatelnějšího. Čím si tento pohled v Bruselu vysvětlujete?

Podle toho, co jsem slyšel z Bruselu i z Paříže, zejména od lidí blízkých straně Emmanuela Macrona, byl Bardella vnímán jako předvídatelnější kandidát – jako člověk, který se snaží sjednotit různé proudy pravice.

Marine Le Penová je naopak považována za mnohem více narušující a nebezpečnější politickou sílu, protože už má za sebou zkušenost ze tří prezidentských kampaní a také proto, že tvrdí, že stojí nad rozdělením mezi pravicí a levicí.

Bardella byl podle členů Macronovy strany a mnoha pozorovatelů příliš mladý na to, aby dokázal vydržet až do dne voleb. Marine Le Penová má zkušenosti a navíc odvahu. Právě proto je pravděpodobně nebezpečnější soupeřkou.

Jak dnes hodnotíte její šance na vítězství? Jsou vyšší než kdykoli předtím?

Když se podíváme na průzkumy, Národní sdružení – bez ohledu na to, kdo bude jeho kandidátem – se pohybuje nad 30 procenty, přibližně kolem 31 až 32 procent. Édouard Philippe (Horizonty) má kolem 19 procent a Jean-Luc Mélenchon (Nepoddajná Francie) 18 procent. To jsou ale průzkumy veřejného mínění k dnešnímu dni; věci se ještě budou měnit.

Obvykle vidíme, že kandidát RN během kampaně část podpory ztrácí, odhadem by tedy v prvním kole mohl získat kolem 25 procent hlasů.

Stále ale nevíme, kdo se proti Marine Le Penové postaví ve druhém kole: zda Philippe, nebo Mélenchon.

Le Penová sází na Mélenchona, protože ví, že je to kandidát, kterého si většina Francouzů nejméně přeje jako prezidenta. Jinými slovy: Pokud by byl souboj v druhém kole mezi Le Penovou a Mélenchonem, myslí si, že mnoho umírněných konzervativců a lidí, kteří se prvního kola nezúčastnili, by pro ni hlasovalo jen proto, aby zabránili Mélenchonovi dostat se do Elysejského paláce.

Mélenchon je velmi rozdělující osobností. Je vnímán jako radikální levičák, který chce skutečnou revoluci, zásadní změnu politického režimu i ekonomického systému. Je považován za natolik destabilizujícího kandidáta, že mnoho Francouzů ho dnes vnímá jako větší hrozbu pro demokracii než Le Penovou.

Pokud tedy Le Penová bude ve druhém kole stát proti Mélenchonovi, má podle mě velkou šanci zvítězit.

A pokud se utká s Philippem?

Myslím si, že středopravice bude Francouzům říkat: „Nechtěli jste, aby se Mélenchon dostal do druhého kola. A máte pravdu, je to extremista. Ale musíte si také připomenout, že Le Penová je extremistka z opačné strany.“

A dodají: „Pokud se chcete vyhnout tomu, aby se do Elysejského paláce dostal další krajní kandidát, pokud chcete, aby si vaše země udržela dobré postavení v Bruselu i v zahraničních vztazích, a pokud chcete zdravou ekonomiku, musíte hlasovat pro nejzkušenějšího kandidáta – pro někoho, kdo není extremistou, ale představuje hlavní politický proud.“ A tato strategie může fungovat.

Věříte tedy tomu, že francouzský politický střed má stále šanci porazit ve volbách strany na okrajích spektra?

Ano. A Édouard Philippe je v tuto chvíli jeho nejlepší možností. Nevidím žádného socialistického kandidáta, který by se dostal do druhého kola. Philippe ale není jediným kandidátem středopravice. V kampani je také Gabriel Attal. Pokud bych však měl říct, kdo z dvojice Philippe a Attal má větší šanci postoupit do druhého kola, řekl bych, že Philippe.

A pokud by se Marine Le Penová nakonec opravdu stala prezidentkou, bylo by Národní sdružení připraveno vládnout Francii?

To je velmi dobrá otázka, protože RN je jedinou stranou, která nikdy nebyla součástí žádné národní, regionální ani místní vládní koalice. Řídí jen několik málo měst a pravděpodobně mu chybí zkušenosti nutné pro výkon funkce hlavy státu i premiéra.

Kdo by tvořil vládu, zatím nevíme, až na několik výjimek. A také nevíme, zda je státní správa připravena sloužit takové vládě.

Normálně mají státní úředníci povinnost sloužit všem vládám, které vzejdou z demokratických voleb. Nicméně v některých otázkách by mnozí z nich byli velmi zdrženliví – ne natolik, že by odmítali plnit pokyny svých nadřízených, ale určitá opatrnost by tam bezpochyby byla.

Le Penová jako prezidentka by proto pravděpodobně musela udělat kroky, kterými by státním úředníkům ukázala, že nechce všechno od základů měnit. Potřebuje získat důvěru státní správy, protože Francie je v tomto ohledu velmi specifická země.

Jsme centralizovaný stát a státní úředníci, zejména ti na nejvyšších pozicích, hrají při tvorbě politiky velmi důležitou roli. Proto jim musíte ukázat, že to, co budete dělat, bude především v souladu s ústavou, a že neusilujete o nějakou zásadní změnu ústavního systému. Že z Francie nechcete vytvořit neliberální demokracii.

K dnešnímu dni podle mě na vládnutí připraveni nejsou. Když se podíváte na jejich programy, najdete v nich mnoho reforem, u kterých ani sami nedokážou říct, jak by je financovali.

Jaké konkrétní důsledky by mohlo mít prezidentství Marine Le Penové pro vztahy Francie s Evropskou unií, ale také pro francouzskou zahraniční a bezpečnostní politiku?

Kdyby to byl Bardella, řekl bych, že by vůči Bruselu postupoval mírněji. Jisté je, že už nechtějí frexit – nechtějí, aby Francie vystoupila z Evropské unie. Marine Le Penová je ale vůči EU poměrně silně kritická, už jen z toho důvodu, že byla v úterý odsouzena za zpronevěru prostředků Evropského parlamentu. Chce se pomstít.

Pokud jim budeme věřit, pak půjdou do Bruselu podobně jako (italská premiérka Giorgia) Meloniová a budou při jednáních u vyjednávacího stolu prosazovat především francouzské zájmy. Přesto není pochyb o tom, že Marine Le Penová by byla v Bruselu vnímána jako hrozba.

A co by vítězství Le Penové znamenalo pro evropskou krajní pravici a populistická hnutí napříč kontinentem? Mohlo by dodat nový impulz podobným politickým silám v dalších zemích?

Když v březnu Le Penová cestovala do Budapešti, aby podpořila Viktora Orbána, pronesla projev, v němž řekla, že maďarské volby jsou pro evropskou populistickou pravici velmi důležité. Zároveň ale uvedla, že i mnoho dalších voleb v roce 2027 bude pro její politickou rodinu velmi významných. Samozřejmě zmínila Francii, ale také Itálii, Španělsko a Polsko.

Nevíme, co se může stát v dalších zemích, ale právě tyto volby budou patřit k těm nejdůležitějším. A samozřejmě je třeba velmi pozorně sledovat také zářijové volby v Německu. Zemské volby v Sasku-Anhaltsku jsou velmi důležité, protože podle mého názoru by v nich (krajně pravicová) AfD mohla poprvé v historii vyhrát zemský sněm.