Článek
Na francouzských sociálních sítích v posledních letech zlidověl meme, který zachycuje ztrápeného třicátníka s hlavou složenou v rukách pod přezdívkou „Nicolas, který platí“. A jeho protipól, fiktivní pár bohatých Francouzů, kteří si užívají důchod v prázdninovém domě na slunném jihu země.
Je to sice parodie, podle mnohých ale poměrně věrně zachycuje dynamiku, která v zemi panuje a charakterizuje jeden ze střetů, který bude provázet blížící se prezidentské volby rozhodující o dalším směřování země.
Server Euractiv nedávno napsal, že ve francouzské mainstreamové politice se čím dál častěji začíná skloňovat pojem „boomer“. Poněkud posměšné označení pro příslušníky poválečné generace se podle něj stalo ústředním motivem debat o tom, kdo těžil z poválečného uspořádání a kdo za to teď platí.
Francouzská mladá generace si už delší dobu stěžuje na nerovné postavení, které zastává v tamní společnosti. Zatímco má v době zvyšujících se životních nákladů a stagnujících mezd problém osamostatnit se, musí ještě financovat štědré důchody stále početnější stárnoucí generace.
„Mladší generace je v podstatě naštvaná na ty předchozí,“ popisuje atmosféru ve francouzské společnosti pro Seznam Zprávy politolog Jean-Yves Camus, který vede Observatoř politické radikalizace. „Uvědomují si, že my, kteří jsme vstoupili na pracovní trh v 70. a 80. letech, dostáváme slušné důchody, protože v naší době byla nezaměstnanost nižší, mzdy se pravidelně zvyšovaly a nebylo výjimkou strávit celý pracovní život ve stejné firmě či státní správě,“ popisuje.
Mladým podle něj vadí, že se pravděpodobně nedočkají slušného důchodu kvůli finanční zátěži způsobené stárnoucí populací i nejistějším pracovním podmínkám. „Svým rodičům vyčítají, že si nechali peníze pro sebe a nezajímalo je, jaká bude jejich budoucnost,“ dodává.
Podobné tenze panují i v řadě dalších zemí, ve Francii jsou ale mimořádně palčivé, a to kvůli početnosti tamní poválečné generace. „Francouzský baby boom byl tím nejdelším a nejsilnějším v Evropě,“ citoval server Euractiv francouzského ekonoma Maxima Sbaihiho, který se tématu zevrubně věnoval. Počet příslušníků této generace expert vyčíslil na 24 milionů.
Z šetření Eurostatu vyplývá, že Francie utratí za důchody 14,6 % HDP, čímž převyšuje evropský průměr (12,7 %) a řadí se k zemím s vůbec nejvyšší úrovní na kontinentu. „Žádná země se nikdy nechovala k důchodcům tak dobře jako současná Francie,“ podotýká Sbaihi.
Penzisté ve Francii opouštějí trh práce dříve než ve většině dalších evropských zemí. Jejich příjem je navíc na kontinentu vůbec nejvyšší a jejich životní standardy se rovnají těm, kterých dosahují lidé v produktivním věku.
V rukou francouzských důchodců se navíc koncentruje okolo 60 % bohatství v zemi, což vytváří značnou nerovnost.
Francouzská socioložka Anne Muxelová poukazuje, že mladí častěji žijí v chudobě, mají problém najít si bydlení a práci se stabilními podmínkami, a dosáhnout tak autonomie dospělosti. Hromadí se v nich frustrace, a to vede k tomu, že čím dál méně věří v liberální demokracii a jsou více otevření radikálnějším alternativám na politické scéně.
Důchodci jako hlavní volební síla
Na té mají v současné době hlavní slovo právě důchodci. „Voliči starší 60 let mají dvojnásobnou volební váhu než ti mladší 30 let. Dnes prostě nemůžete vyhrát, aniž byste oslovili důchodce. Právě oni rozhodnou o výsledku voleb,“ podotkl ekonom Sbaihi.
Politickým debatám proto často dominují témata blízká starší generaci. Jako zarytý obránce jejich zájmů se – navzdory svému mladému věku – prezentuje i Jordan Bardella, předseda krajně pravicového Národního sdružení, které je v tuto chvíli favoritem nadcházejících prezidentských voleb.
Zastánce mladí zřejmě nenajdou ani v sedmatřicetiletém bývalém premiérovi Gabrielu Attalovi, který nedávno oznámil, že hodlá kandidovat. Francouzský server 20minutes v době, kdy byl ještě ve funkci premiéra, napsal, že ačkoliv on i Macron jsou relativně mladí, jejich politika se značně přizpůsobuje starším voličům a na mladé příliš nemyslí.
Hlavním favoritem francouzské mladé generace tak je v tuto chvíli – opět navzdory věku – čtyřiasedmdesátiletý Jean-Luc Mélenchon, který do voleb vyrazí za radikálně levicovou stranu Nepoddajná Francie. The Economist tvrdí, že politikovi, který sbírá fanoušky na TikToku, se podařilo získat si francouzskou generaci Z.
Dostat mladé na svou stranu se nicméně zároveň snaží i krajně pravicové Národní sdružení. To se podle ekonoma Sbaihiho pokusilo využít nespokojenosti mladých skrze přivlastnění si narativu okolo memu „Nicolas, který platí“.
„Jde o určitou formu pokrytectví, protože z tohoto hnutí chtějí těžit právě ti, kdo se neustále zastávají důchodců,“ řekl před časem Sbaihi agentuře Reuters.
Podle Camuse si krajní pravice našla pro zahlazení generačního rozporu obětního beránka – migranty. „Národní sdružení jim nabízí jednoduchou odpověď: Přestaňme financovat důchody imigrantů a lidí, kteří zůstávají na dávkách déle než rok a nechtějí přijmout první nabídnutou práci, ať je placena jakkoli,“ popisuje Camus.
Stejný argument nabízí i důchodcům. „Říká jim: Pokud zastavíme imigraci, snížíme daně a omezíme státní výdaje, pak provedeme rozpočtové škrty a budeme moci zvýšit vaše důchody,“ dodává politolog.
