Velké volební vítězství AfD. Zasloužil se o něj lídr, který umí nadchnout

/Od zvláštního zpravodaje v Sasku-Anhaltsku/

Na louce pod vysokou betonovou budovou někdejšího zemědělského skladu, pozůstatku hospodářského areálu z dob NDR, se potkává skupina teenagerů a společně míří k pódiu.

Sem je, stejně jako stovky dalších lidí ve vesnici Klein Wanzleben, přilákal mítink Alternativy pro Německo (AfD) a šance setkat se s regionálním lídrem strany Ulrichem Siegmundem, který má po nedělních volbách nakročeno k tomu stát se prvním zemským premiérem z AfD v celém Německu.

AfD zvítězila s 44 procenty, ukazuje exit poll publikovaný veřejnoprávní stanicí ZDF. Druhá CDU má podle něj jen 18,5 procenta. Do zemského sněmu by pronikly ještě sociálnědemokratická SPD s 9 procenty, Levice s 9 procenty a Zelení s 8,5 procenty. Velmi podobné výsledky ukázal i druhý exit poll stanice ARD.

Pokud se čísla potvrdí, půjde o největší vítězství AfD v jakýchkoli zemských volbách. Dosud strana vyhrála jen v roce 2024 v sousedním Durynsku s 32,8 procenty. Tam se jim nakonec nepodařilo sestavit vládu.

Kvůli politikovi byli lidé na louce dlouho předtím, než vůbec dorazil. Když se konečně objeví, skupinka jásá a mává jeho podobiznami. „Uli! Uli! Uli!“ skandují lidé pod pódiem.

Vedle teenagerů jsou tu i rodiny s dětmi, senioři, mladé páry. Nechybí holohlaví muži ve značce Thor Steinar, dlouhodobě spojované s německou krajně pravicovou scénou, nebo lidé s nápadnými extremistickými motivy na oblečení a tetováních.

Osobní charisma regionálního lídra AfD se stalo jedním z klíčů úspěchu strany v Sasku-Anhaltsku. Německá média ho překřtila na „nejhezčího člena AfD“ nebo „TikTokového chlapce z plakátu AfD“.

Týdeník Spiegel si všiml, že Siegmund má mimořádnou paměť na jména, což dokázal využít na četných mítincích. Dokázal dát lidem pocit, že je skutečně vnímá.

Siegmund nastoupil na pódium v Klein Wanzlebenu jako favorit voleb a podle toho také mluvil. „Tady není nikdo pravicový extremista. Všichni jsou extrémně v právu,“ rozehrává slovní hříčku s německými výrazy „rechtsextrem“ a „im Recht“.

Pak už bez slovních hříček deklaruje: „Tady je střed společnosti.“ A za jásotu stovek lidí dodává, že „dnes už se sluší hlásit k AfD“.

Sasku-Anhaltsku přisuzuje historickou roli. „Chceme tady spustit domino efekt,“ říká. „Chceme být první zemskou vládou vedenou AfD, ale zdaleka ne poslední. Tady to začne,“ avizoval „modrou vlnu“, která se prý rozšíří do celého Německa.

To byla také jedna z hlavních zpráv celé Siegmundovy kampaně. Nešlo jen o volební vítězství, ale také o konec společenské izolace, která tuhle krajně pravicovou stranu dlouhodobě obklopovala.

Historik Pascal Begrich, ředitel organizace Miteinander, která v Sasku-Anhaltsku dlouhodobě sleduje pravicový extremismus, právě v tom vidí podstatnou část jejího současného úspěchu.

„Když přijede do malých měst Saska-Anhaltska, rozdávají se klobásy, hraje hudba a celé to připomíná místní slavnost. Politika je jen malou částí akce. Člověk pak může získat dojem, že na AfD vlastně není nic problematického,“ řekl Begrich Seznam Zprávám.

Voliči v Sasku-Anhaltsku od AfD očekávají velkou změnu. Politolog Michael Kolkmann z Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu ale pochybuje o tom, jestli se ji Siegmundovi podaří doručit.

„Když je zatlačen ke konkrétním otázkám, dostává se do problémů. Dokud může zůstat na obecné úrovni a kritizovat všechny ostatní, funguje to. Když se ho ale zeptáte, co by například dělal s nedostatkem učitelů v Sasku-Anhaltsku, už jeho odpověď není příliš dobrá,“ podotkl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jeho hodnocení jakoby sdíleli i někteří voliči AfD.

Jeden z návštěvníků mítinku v Haldenslebenu, asi devatenáctitisícovém městě, si pochvaloval, jak jsou díky Siemundovi slyšet obyčejní lidé. Když má ale jmenovat konkrétní změnu, kterou od nich očekává, na chvíli se zarazí. „Upřímně, ptáte se špatného člověka. Jsem jen malé kolečko v obrovském soukolí,“ utíká od otázky.

Po chvíli začne mluvit o daních, ceně benzinu a penězích posílaných do zahraničí, hlavně na Ukrajinu.

Siegmund ale patří k radikálnějším tvářím AfD. Ostatně i na louce v Klein Wanzlebenu se festivalová podoba kampaně mísila s podstatně tvrdším politickým obsahem. Siegmund mluvil o soupeřích, kteří jsou „velmi dobře financovaní“ a „neštítí se žádné špinavosti“. Německo vykreslil jako jednu národní pospolitost „proti nim“.

Podobně radikální je například durynský lídr AfD Björn Höcke. Ale zatímco Höcke je ideolog strany a mobilizuje její tvrdé jádro, Siegmund je spíš jeho „marketingová mutace“ a rozšiřuje zásah strany. Patří ke straníkům, kteří dlouhodobě usilují o profesionalizaci partaje.

K širokému (a zároveň mladšímu) publiku se dostává i díky sociálním sítím. Na TikToku ho sleduje přes 800 tisíc lidí, na Instagramu a Facebooku další statisíce.

Se Siegmundem se ovšem pojí řada kontroverzí. Předloni vyšlo najevo, že se účastnil schůzky krajní pravice ve vile u Postupimi, na které se mimo jiné zmiňovala tzv. remigrace - plán na povinné deportace cizinců, ale i německých občanů s migračním původem. Deportace nadále podporuje.

Fasáda umírněného politika se Siegmundovi zhroutila i během podcastu Playbook. Na otázku, zda byl holokaust nejhorším zločinem v dějinách lidstva, totiž odpověděl vyhýbavě: „Netroufám si to hodnotit, protože nemohu zpracovat dějiny celého lidstva.“

Jedním z bodu programu AfD je i proměna osnov výuky dějepisu ve školách. Stranický ideolog Hans-Thomas Tillschneider už dřív prohlásil, že pro německou identitu považuje 19. století za důležitější než století dvacáté.

Když se ho reportér WDR zeptal, zda to znamená „více Bismarcka a méně Hitlera“, souhlasil. „Samozřejmě i národní socialismus, ale trochu méně. Více Bismarcka, méně Hitlera,“ řekl Tillschneider.

Vyhýbavý je Siegmund i v otázce Ruska. Na dotaz, zda je Vladimir Putin odpovědný za válku na Ukrajině, reagoval, že to prý nedokáže posoudit, „protože jako zemský politik nemá k dispozici všechny souvislosti“.

Pokud by se dostal k moci, začal by se zúčtováním s veřejnoprávními médii. Ta totiž o AfD informují kriticky. Podle Siegmunda jde ale o hoaxy a indoktrinaci. „Nikdo by neměl být nucen platit za dezinformace,“ prohlásil nedávno v zemském sněmu.

Pozornost vyvolává i Siegmundův výběr spolupracovníků, mezi nimi nechybí i několik členů extremistické strany NPD a neonacistické organizace Heimattreue Deutsche Jugend (HDJ) zakázané v roce 2009. Její členové si běžně na obličeje kreslili hákové kříže.

Siegmund kolegy hájí. Deníku Welt řekl, že jde o „vynikající lidi“ s „naprosto čistým štítem“ a že ho nezajímá, co dělali před dvaceti nebo pětadvaceti lety.

I kvůli kontroverzní pověsti ho týdeník Spiegel v srpnovém profilovém textu překřtil na „nejnebezpečnějšího muže Německa“.

Novináři listu mluvili s některými jeho spolustraníky z jiných částí země a i u nich vyvolávají někteří lidé ze Siegmundova okolí obavy. Pokud by se kontroverzní postavy dostali do vedení spolkové země, mohl by jejich radikalismus ohrozit cestu AfD k moci v dalších regionech a na celostátní úrovni.

Sám sasko-anhaltský lídr ale z titulu, který mu přidělil prestižní časopis, udělal přednost v kampani.

„Po té obálce se v Německu rozpoutala velká a velmi kontroverzní debata. Siegmund na svých předvolebních akcích rozdával výtisky Spiegelu s vlastním podpisem. Pro Spiegel se to tedy možná trochu obrátilo proti němu,“ řekl už citovaný politolog Kolkmann.

I on považuje nálepku za mírně přehnanou. „Možná by se dalo říct, že mezi jeho podporovateli a dalšími lidmi kolem AfD jsou někteří, kteří mohou být o něco nebezpečnější než samotný Siegmund,“ uzavírá expert z Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu.