Německo už počítá s vítězstvím AfD. Hledá plány, jak zabránit škodám

„To my udáváme tón,“ burcoval nedávno na stranickém sjezdu Ulrich Siegmund. Pětatřicetiletý politik je žhavým kandidátem Alternativy pro Německo (AfD) na vítěze zemských voleb v Sasku-Anhaltsku.

„Všechny ostatní strany se zabývají už jen námi a nemají vlastní postoje. Lidé chtějí politickou změnu,“ prohlásil aspirant na premiéra dvoumilionové spolkové země v bývalém Východním Německu.

Změnou má být právě AfD, která v Německu platí za populistickou a krajně pravicovou stranu. Civilní kontrarozvědka stranu loni označila za prokazatelně pravicově extremistickou.

Navzdory tomu má strana v průzkumech vysokou podporu a zřejmě se jí zadaří i v zemských volbách. V Sasku-Anhaltsku má (se zhruba 40 procenty) výrazný náskok před CDU, která dosud vládne společně se sociálními demokraty a liberální FDP.

I díky tomu je „náš Uli“, jak Ulrichovi Siegmundovi přezdívají straničtí kolegové, v dobrém rozmaru. Má nakročeno k tomu stát se vůbec prvním zemským premiérem v Německu z řad AfD.

O významný krok blíž k tomu bude, pokud se strany jako FDP, Zelení nebo SPD do zemského parlamentu nedostanou. Pokud by měla AfD 42 nebo 43 procent, mohla by vytvořit jednobarevnou vládu.

Vysoká podpora AfD přitom nestojí jen na migraci nebo kulturních tématech. Sasko-Anhaltsko dodnes nese následky bouřlivé transformace po sjednocení Německa, kdy po rozpadu velkých průmyslových podniků přišly o práci desetitisíce lidí. Chemický průmysl se sice později vzpamatoval, teď ale znovu čelí problémům a část obyvatel má pocit, že se historie opakuje.

„AfD profituje z toho, že lidé mají pocit, že jejich problémy nikdo neřeší. Citlivost na podobné obavy je mnohem větší tam, kde už lidé jednou zažili bolestivý hospodářský zlom,“ řekl týdeníku Der Spiegel ředitel chemického areálu Leuna Christof Günther.

Sebevědomé je teď i vedení AfD na spolkové úrovni. „Povládneme,“ vyhlásila na začátku července v projevu na stranickém sjezdu spolupředsedkyně strany Alice Weidelová.

Siegmund zas na začátku července odhalil svůj program na prvních 100 dní u vlády. Kombinuje krajně pravicové priority s rychle proveditelnými administrativními kroky.

AfD slibuje mimo jiné zpřísnění migrační politiky a deportace „od první minuty“, zákaz duhových vlajek ve školách, omezení financování projektů na podporu demokracie nebo revizi pandemických opatření.

Podle politologa Olivera Lembckeho z Rúrské univerzity v Bochumi jde o kombinaci populistických požadavků a opatření, která lze zavést rychle bez složitého schvalování. „Je nápadné, že program obsahuje jen málo legislativních změn. Převládají ministerské výnosy a rozhodnutí vlády,“ řekl stanici MDR.

Naopak ambicióznější sliby, například výrazné zpřísnění migrační politiky, by vyžadovaly spolupráci se spolkovou vládou, protože zemská vláda je sama prosadit nemůže.

Spolková politika, kterou řídí koalice CDU/CSU se sociálními demokraty, se tak připravuje na odpor. Začínají se řešit scénáře, které byly ještě donedávna čistě teoretické.

Vítěz voleb v Sasku-Anhaltsku totiž automaticky nepřevezme jen premiérský úřad. Získá také kontrolu nad jednotlivými ministerstvy, především nad rezortem vnitra. A právě ten je z pohledu bezpečnostních složek považovaný za nejcitlivější.

Pod ministerstvo vnitra spadá zemská civilní kontrarozvědka Verfassungsschutz. Ta přitom sama označuje sasko-anhaltskou organizaci AfD za prokazatelně pravicově extremistickou. Pokud by se strana dostala k moci, její politici by získali dohled nad institucí, která je dosud sama „hlídala“.

Podle bývalého šéfa braniborské kontrarozvědky Jörga Müllera by nový zemský ministr vnitra mohl během krátké doby vyměnit vedení úřadu a změnit jeho priority.

Vyšetřovatelé, kteří se dosud zabývali pravicovým extremismem, by se podle něj mohli přesunout například ke sledování levicových radikálů. „Vznikla by slepá skvrna. A byla by vytvořena záměrně, protože AfD je sama objektem sledování,“ varoval Müller.

Ještě citlivější je podle něj přístup k utajovaným informacím.

Zemský ministr vnitra může nahlížet do materiálů získaných zpravodajskou činností, včetně údajů o informátorech nebo rozpracovaných případech.

Müller varuje, že některé informace by mohla vláda AfD využívat selektivně. Jako příklad uvádí poznatky o islamistickém extremismu, které by podle něj mohly být zveřejňovány způsobem posilujícím politickou agendu AfD, aniž by odpovídaly skutečné míře bezpečnostní hrozby.

Takový vývoj by ale nezůstal jen v hranicích jedné spolkové země.

Německé zemské i spolkové bezpečnostní služby si totiž denně vyměňují citlivé informace prostřednictvím společných databází a komunikačních systémů. Právě proto už se mezi odborníky diskutuje, zda by v případě vlády AfD nebylo nutné část informací do Saska-Anhaltska neposílat.

Týkat by se to mohlo například údajů o pravicově extremistických sítích, ruských zpravodajských aktivitách nebo identitách informátorů.

„Musíme tento scénář promyslet a být připraveni jednat,“ řekl durynský sociálnědemokratický ministr vnitra Georg Maier. Podle něj je povinností bezpečnostních institucí připravit se na všechny varianty vývoje, přestože do voleb zbývá ještě několik týdnů.

Podobně uvažuje i spolková vláda.

Ministr obrany Boris Pistorius v rozhovoru pro deník Bild am Sonntag uvedl, že jeho úřad už řeší, jak zabránit tomu, aby se utajované informace dostaly „do nesprávných rukou“.

Připomněl přitom dlouhodobé obavy německých bezpečnostních služeb z postojů AfD vůči Rusku a z možných kontaktů některých představitelů strany s Moskvou.

Německá debata ale nekončí u bezpečnostních složek.

Ústavní právníci i politici už řeší i další scénář: co když se zemská vláda vedená AfD rozhodne některé spolkové zákony jednoduše neplnit.

Důvodem nejsou jen předvolební sliby sasko-anhaltské AfD, ale i dřívější výroky spolupředsedy strany Tina Chrupally. Ten už v roce 2024 prohlásil, že země řízená AfD by odmítla dodržovat takzvaný Königsteinský klíč, podle kterého se mezi spolkové země rozdělují žadatelé o azyl.

Cílem by podle něj bylo vyvinout tlak na spolkovou vládu, aby migrační politiku změnila.

Právě kvůli podobným úvahám se do veřejné debaty dostal dosud téměř neznámý článek 37 německé ústavy. Ten umožňuje spolkové vládě se souhlasem Spolkové rady zasáhnout proti zemi, která neplní povinnosti vyplývající z federálních zákonů. Němci tomuto institutu říkají Bundeszwang, tedy „spolkový nátlak“.

Ústavní právník Oliver Lepsius z Univerzity v Münsteru ale upozorňuje, že nejde o nástroj, který by vláda mohla použít okamžitě.

Pokud by některá země odmítala vykonávat spolkové právo, následovala by nejprve výzva k nápravě a závazné pokyny spolkové vlády. Teprve pokud by ani ty nezabraly, mohl by Berlín se souhlasem Spolkové rady přistoupit k mimořádným opatřením.

Ta mohou mít různou podobu. V krajním případě by spolková vláda mohla převzít část pravomocí zemských úřadů v oblasti, kde země odmítá plnit zákon, nebo jí pozastavit některé finanční transfery.

„Část zemské moci, která odmítá plnit své povinnosti, může být dočasně zbavena svých pravomocí. Ty pak převezme jiný orgán,“ vysvětlil právník Lepsius.

Neznamenalo by to ale rozpuštění zemské vlády ani převzetí celé spolkové země pod přímou správu.

Sami experti přitom zdůrazňují, že jde o krajní scénář. Institut „spolkového nátlaku“ se v historii Spolkové republiky ještě nikdy nepoužil a podle politologa Philippa Adorfa z Bonnské univerzity by mohl AfD naopak politicky pomoci.

Strana by totiž mohla tvrdit, že Berlín odmítá respektovat demokratickou vůli voličů.

„Pokud by spolková vláda skutečně zasáhla s argumentem, že země neplní své povinnosti, AfD by mohla říkat: Podívejte, i když si lidé demokraticky zvolí jinou vládu, mocní v Berlíně to nikdy nepřijmou,“ míní Adorf ve vyjádření pro Tagesschau.de.

Sám sasko-anhaltský lídr AfD Ulrich Siegmund tvrdí, že takové riziko nehrozí.

„Nikdo, opravdu nikdo se nemusí bát vlády vedené AfD. Chceme jen znovu nastolit jasný řád, jasnou strukturu a nabídnout lidem perspektivu do budoucna,“ řekl Siegmund na nedávném setkání s voliči ve městě Dessau-Roßlau.