Vlna vysoká jako tři paneláky? Vědci pomalu zjišťují, co se stalo v Nepálu

Povodeň v Nepálu šokovala svět svými rozměry, rychlostí a mírou způsobené destrukce. První vědecké poznatky o průběhu a vzniku katastrofy nejsou o nic méně ohromující.

Povodňová vlna byla tak obrovská, že experti už od začátku pochybují o tom, že ji mohlo způsobit „jen“ sesunutí viditelně odlomeného ledovce, a nově se přiklánějí k vysvětlení, že na začátku pohromy se sesunula i část hory, na níž ledovec seděl.

Podle předběžného odhadu se výška říčního koridoru v horách zvýšila dokonce „průměrně o více než 100 metrů“.

Je velmi pravděpodobné, že při vzniku katastrofy sehrálo nějakou roli tání. Na druhou stranu je zjevné, že k jejímu úplnému pochopení ještě nemáme dostatek informací. Zatím totiž ani není úplně jasné, kolik horniny a ledu se vlastně sesunulo a jak přesně se tento materiál přeměnil na rychle tekoucí vlnu.

Přesná poloha konkrétní hory:

Asi nejnovější a nejpodrobnější pohled na pravděpodobný vznik katastrofy v tuto chvíli nabízí několikastránková předběžná analýza satelitních snímků od skupiny nepálských vědců. Hovoří o obřím sesuvu půdy a ledu, který sjel z vysoké hory do říčního koryta a cestou ještě zmohutněl díky dodatečně pohlcenému materiálu.

Nejdřív se přitom mělo za to, že povodeň vyvolalo zemětřesení, které protrhlo hráz některých z ledovcových jezer. Rychle se nicméně ukázalo, že otřesy nevycházely z hlubin země, ale naopak je způsobil právě až sesuv gigantického množství materiálu.

Druhou variantou bylo vysvětlení sesuvem ledovce, který se odlomil z hory a sjel do řeky, kterou buď na čas přehradil a nashromáždil vodu, nebo obsahoval a vzal s sebou dostatek materiálu sám o sobě. Tomu nasvědčovaly první satelitní snímky, na kterých je zřetelně vidět prasklina na ledovci a pod ním stopy po povodni. Jenže už tehdy mezi experty panovaly pochyby, jestli byl odlomený kus ledovce dost velký na to, aby mohl způsobit takovou spoušť.

Nejnovější hypotéza vychází podle zprávy rovněž především ze satelitních snímků, tentokrát ale nejen z optických, ale i z radarových (SAR) systémů, které dokáží „vidět“ skrz oblačnost a fungují i v noci. Za „zdroj“ katastrofy přitom zpráva neoznačuje jen zřetelně chybějící část ledovce o ploše asi 0,5 km², ale i mnohem širší oblast o rozloze zhruba 10 km² (pro zajímavost zde snímek místa po katastrofě).

Jinými slovy se nově zdá, že ledovec byl jen „špičkou ledovce“ a že povodeň souvisela s rozsáhlejším sesuvem horniny. I v něm přitom mohla samozřejmě hrát roli destabilizace způsobená táním ledovce.

Ohromné množství materiálu se podle zprávy bleskově zřítilo do údolí, kudy protéká řeka, a cestou s sebou bralo další materiál, včetně ledu, který nejspíš díky energii z tření rychle tál. Koryto v údolí se podle zprávy rozšířilo z původních 100 až 300 metrů na 900 až 1300 metrů, přičemž proud odplavil další velké množství sedimentu, jenž dál ještě zvyšoval ničivý potenciál vlny.

První úsek od začátku sesuvu do 22 kilometrů vzdáleného hraničního přechodu mezi Nepálem a Čínou, odkud existuje i video z úvodu článku, vlna překonala během pouhých několika minut od zaznamenaného otřesu, přičemž průměrná rychlost proudu tady vyšla na 167 km/h. Do stále ještě velmi silně postiženého města Betrawati o dalších asi 44 kilometrů dál vlna vlétla za dalších asi 35 minut, což v tomto úseku vychází na rychlost 73 km/h.

Vědci ve zprávě zmiňují, že ještě před zemětřesením klesly hladiny toků pod řekou Lhende, kterou šla později hlavní vlna, což naznačuje, že mohlo dojít i k zablokování koryta a akumulaci vody. To se podle nich mohlo dít i během povodně, ale vědci upozorňují, že detaily jsou v této otázce zatím nejisté.

Analýza také uvádí, že říční koryto se zvedlo i o více než 100 metrů. Představu, o jakých rozměrech se bavíme, pomůže přiblížit následující grafika.

Údaj je potřeba brát s rezervou, protože jde o předběžnou zprávu jediné vědecké skupiny, která ho navíc formuluje nejasně. Že měla vlna nejméně desítky metrů, je nicméně jasné už ze záběrů ukazujících spoušť, kterou po sobě zanechala.

Obnažené koryto sice může být i výš, než tekla voda, protože povodeň doprovázely sesuvy, ale například budova na hraničním přechodu je celá pohřbená pod naneseným materiálem, přičemž vysoká byla asi 20 metrů – a navíc pochopitelně nestála v úrovni řeky, ale kus nad ní. Jak to na místě vypadalo, když řeka nebyla rozvodněná, ukazuje například tato starší fotografie. Tamní most mimochodem už loni strhla jiná povodeň.

Stejný názor na vznik katastrofy jako skupina nepálských vědců vyjádřili v posledních dnech i někteří zahraniční experti, ale neztrácejme z mysli, že jde teprve o první předběžnou zprávu. Sami autoři v ní navíc uvádějí, že přesná příčina vzniku bude „předmětem dalšího vyšetřování“.

Mohlo by se zdát, že v dnešní době, kdy jsou dostupné kvalitní a rychlé satelitní snímky, bude vznik tak obrovské katastrofy jasný během chvíle, jenže je to složitější. Je sice dost možné, že výše vylíčené vysvětlení je už finální a nebude se dál měnit. Nejde už o pouhé domněnky, ale o výsledek několikadenní práce renomovaných expertů. Následovat by ale měla ještě mnohem podrobnější analýza dalších snímků a pravděpodobně i dodatečné snímkování celé oblasti.

Cílem nejspíš bude dát dohromady detailní model lokality před a po události i s výškovými profily, ze kterého bude možné udělat spolehlivý odhad, kolik materiálu se kde dalo do pohybu. Zatím nepálští vědci odhadují, že lavina měla 100 až 200 milionů m3, ale jde o přiznaně hodně hrubý odhad.

Je vysoce pravděpodobné, že k sesuvu nějakou měrou přispělo tání ledu nebo permafrostu ve svahu. Jak moc a do jaké míry to znamená, že podobně devastující události můžeme v budoucnu čekat častěji, ale nezjistíme dřív, než vědci dostanou do rukou více informací a dat.

Nepálští autoři první předběžné zprávy přesto neváhali do závěru zdůraznit, že Himaláje v době pokročilé změny klimatu potřebují větší ochranu i monitoring, který by mohl pomoci případnou další pohromu odhalit dříve.

Těžko jim to přitom vyčítat. Zatím sice přesně nevíme, jestli Nepál zažil výjimečný extrém, nebo zda jsme naopak viděli začátek nového širšího trendu způsobeného změnou klimatu, ale na druhou stranu máme naprostou jistotu, že ledovce tají, a to s sebou nese celou řadu rizik.

A o těch horských to ostatně platí obzvlášť, protože ty tají nejrychleji.